Yukiho byt

Yuki

Yuki ju v tichosti sprevádzal cez celú Sunu až do obytnej oblasti kde zamieril k prvému bytu. Odomkol dvere a nechal ju vojsť dovnútra.,, Takže tu budeš bývať." prehovoril konečne Yuki a odložil kľúče.,, Len mi tu láskavo nerob bordel pretože keď sa vraciam raz za rok domov nechcem tu vidieť žiadne blbosti." upozornil ju.,, Udržiavam tu totiž striktný poriadok." doplnil.

Isayama Miya

Táhneme se přes celou Sunu, a když dojdeme, řekne mi, že to není ubytovna, že mám bydlet u něj.
TO si snad dělá prdel. Já se s něj osipu. Prý udržuju tady pořádek, tak ne asi když chrápe celý dny na baru na čelíčko, tak si v bytě nepořádek neudělá. Je to poznat už jen podle toho prachu. Navíc to vypadá, jako byt gaye, ty barvy.
Žádné blbosti? No nikoho tu neznám, ale to mi přece nezabrání v pořádání nějaké mega party. Je to fakt trol. Ještě pár dní s ním a dám se k Jashinistům, a on bude moje první oběť.
Moje pověstné sebeovládání a slušné chování roztávalo.
Sensei, já vím, že jste momentálně barově zaostalý, ale rozdíl mezi ubytovnou a vlastním bytem byste ještě poznat mohl. Nerada bych spala na gauči. Sice chápu, že vaše bydliště je bar, ale i tak.
Už sem všeho měla dost, celého svého blbého života.
Proč nemůžu normálně žít? Buď jsem něčí otrok, nebo málem umřu a teď tu mám dělat hračku tomuhle barovému povaleči. Život není fér.
Měla jsem slzy na krajíčku a vší silou jsem praštila pěstí do zdi.
Mám toho dost, já už prostě nemůžu, dneska už ne.
Pomalu jsem se rozešla, sundala asi luk a toulec ze zad, opřela je o stůl a práskla sebou na gauč.

Yuki

,,To asi preto lebo tento byt nenávidím." odpovedal jej a hľadal si niečo najesť v kuchyni.,, Tento byt som dostal ako dar k 18. narodeninám od rodičov a odvtedy prespávam v reštaurácii." zdôraznil a žiaľ nič nenašiel.,, No ako pokojne nemusíš spať na gauči. Môžeš si ľahnúť do postele vedľa mňa, miesta je tam dosť." zaškeril a vytiahol si fľašu vody.,, Konečne niečo normálne na pitie." pomyslel si a spokojne sa napil.

Isayama Miya

Můžeš si lehnout na postel semnou? Tak to už bylo na mě moc.
Nejsem žádná jeho hračka.
Ukázkově mi ruply nervy.
Vyskočila jsem z gauče a pokusila se mu jednu vrazit.

Yuki

V momente položil fľašu na stôl a počkal si kým príde až k nemu. Schytil jej ruku ktorou mu chcela vraziť a druhou ju schmato za golier a pritiahol si ju tesnejšie k sebe.,, Len si udri, v mojom tele je viac železa než by si dokázala spočítať." pousmial sa potichu.,, No len si šáhni na sensei, len do toho." podpichol ju.

Isayama Miya

Můj útok samozřejmě vykryl a přitáhl si mě k sobě.
Prý bouchni si do senseie.
Jenže já už neměla sílu se prát, nebo se ovládat a tak jsem udělala to, co by udělalo každé osamělé vyděšené dětsko.
Rozbrečela jsme se a přitulila se k němu.

Yuki

Yuki zvedavo čakal na jej reakciu a potom urobila to čo nečakal. Rozplakala sa a pritulila sa k nemu. Yuki len chvíľu bezducho stál ale potom ju obja a potľkal po chrbte.,, Neboj to bude dobré, Yuki sensei je tu s tebou a nepoustí ťa." upokojoval ju nakoniec.

Isayama Miya

Myslím, že se mě Yuki pokusil uklidnit, ale moc se mu to nepodařilo.
Spíš mě trochu vyděsil.
Rychle jsem se odtáhla, utřela si slzy a stoupla si od něj co nejdál.
Omlouvám se, Yuki nii-chan, koupelna je tamhle?
Ukázala jsme na dveře, za kterými jsem tušila koupelnu.

Yuki

,,Hm?" zaskočil sa keď sa odtiahla.,, Áno tam je kúpeľňa." prikývol pokojne keď ukázala na tie dvere. On si len pokojne prikráčal ku gauču a posadil sa naň pohodlne. Potom si už len konečne užíval pohodlia.

Isayama Miya

Použila jsem koupelnu a vrátila se od obýváku.
Vzala jsme si s postele jeen polštář a peřinu a šla ke gauči.
Nii-chan, odpluj do postele , chtěla bych si lehnout.

Yuki

Yuki si už pohodlne ležal so zatvorenými očami a rozjímal nad tým pohodlím, ktoré často nemal keďže tu ani takpovediac nebýval aj keď bol majiteľom bytu. Keď začul Miyu ani sa neodvážil od lenivosti otvoriť oči a pokojne pokračoval v nečinnosti.,, Si nemysli, že teraz vstanem keď už som dosiahol bod osvietenia." pousmial sa potichu a v bízkej dobe nemal v pláne vstať.

Isayama Miya

Ach bože, Kazekáge říkala, že se máš starat ty o mě, né ja o tebe.
Položila jsem polštář na jednu stranu gauče a peřinu na druhou.
Tak spi na gauči.
Chytila jsem ho za ramena a jemně položila na polštář. Pak jsem přes něj přehodila peřinu.
Dobrou nii-chan.
Zhasla jsem a vlezla si do postele.

Yuki

,,Aaaaaach." zazíval Yuki a natiahol sa a potom si až uvedomil, že leží prikrytý na gauči.,, Tse asi ju budem musieť naučiť, že do senseiovej postele sa liezť nesmie. Musia tu predsa platiť pravidlá inak by z toho vznikla anarchia, neporiadok, bordel, skaza, chaos a nakoniec aj samotný koniec sveta." premýšľal a začal sa jemne hrať s prstami a z tykvi v rohu miestnosti začali vylietavať maličké častice železného piesku, ktoré si to smerovali k jeho posteli kde teraz bola Miya.,, No uvidíme ako sa ti bude spať na takomto mieste." usmial sa a všetko piesok si to smeroval pod perinu rovno k Miyi.

Isayama Miya

Už jsem skoro usnula, když jsem ucítila něco zvláštního, bylo to jako by po mě něco lezlo. Vyskočila jsme s postel a rozsvítila si.
Všimla jsem si železného písku v posteli.
Jo proč né, tak na gauči spát nesmí, v posteli spát nesmím, tak proč jsem nemohla bydlet v ubytovně.
Ani jsem si neuvědomila, že mluvím nahlas.
Stejné jako vždycky, pes nesmí spát v posteli, buď na někoho milá a ono se ti to vrátí. Jdeme hledat tu ubytovnu.
Zatímco jsem mluvila, natáhla jsem si oblečení přes pyžamo, sebrala batoh, luk a toulec a vydala se ke dveřím.

Yuki

Len sa spokojne prevrátil na druhý bok a slastne si vylihoval.,, Kam sa snažíš zdrhnúť?" spýta sa jej lenivo aj keď vedel dôvod ae vychutnával si túto chvíľu.,, Na tvojom mieste by som neskúšal zdrhnúť dverami." odporúčil jej.,, Keď ich otvoríš narazíš na stenu zo železa. A to isté na oknách." zazíval.,, Ale ak chceš na gauči je miesta dosť." doplnil potichu.

Isayama Miya

Trhni si nohou.
Sedla jsem si na zem, opřela se zády o stěnu, objala si rukama kolena a položila si na ně hlavu.
Pořád je to stejné, nejsem pro nikoho plnohodnotná bytost. Jednou otrok, pořád otrok. Další člověk, pro kterého jsem jenom pes, do kterého může kopat. Co jsem si myslela, že to jednou bude lepší, že semnou bude zacházet jako s člověkem. Že budu mít rodinu, že mě někdo bude chránit, starat se o mě. Nikdy se to nezmění, pořád budu jen sloužit, pořád se do mě bude kopat. Nemůžu být ninjou, nemůžu být ani člověk, jsem jen bezcenný pes.
Pro tohle jsem se snažila přežít? Pro tohle sem se snažila dostat se s toho pekla? Abych se dostala do dalšího? Aby to bylo o to horší, protože sem doufala, že by to mohlo být jiné.
Ne bude to stejné, zase bude následovat trest za nevhodné chování. Možná to nebude bič, co se zasvištěním přistane na zádech, ale to neznamená, že to nebude horší.
Jen jsem tak seděla a třásla se.

Yuki

Yuki si pokojne ežal a zaspával no potom mu došlo , že Miya asi bude spať na zemi a výnimočne sa v ňom ozvalo svedomie ktoré ho hrýzla viac a viac. Tak sa teda posadil a pohľadom hľadal Miyu. Keď ju nakoniec našiel tak s povzdychom vstal a prikráčal k nej. Jemne sa zohol a podal jej ruku aby jej pomohol vstať..,, No tak vstávaj." prehovoril potichu.,, Nenechám ťa predsa spať na zemi. To by si sa tu nemohla cítiť ako doma." doplnil.

Isayama Miya

Pěknou chvíli jsme se utápěla v nejtemnějších myšlenkách.
Pak se Yuki vzbudil a přišel ke mně a podával mi ruku. Dostala jsem strach.
Nenechám tě spát na zemi. Takže to znamená, že už nemůžu spát vůbec? Zamumlala jsem pro sebe.
A pak cosi s domovem. Doma, nepamatuju se jaké to tam bylo. A pak, pak už nikdy nic jako domov nebylo. Domov je přece místo, kde jste v bezpečí, kde se vám nemůže nic stát, kde vás mají rádi, všichni to říkaly. Na takové místo se já nikdy nedostanu.
Pomalu jsem se po stěně posouvala pryč od Yukiho. Bála jsem se ho. Ze začátku nevypadal zle, ale pak si semnou hrál jako kočka s myší.

Yuki

,,Aaaach." povzdychol si a na chvíľu sklopil hlavu smerom k zemi. Hneď na to ju však zodvihol a svoj pohľad smeroval na Miyu, ktorá sa neustále posúvala ďalej od neho.,, Ale no tak, nenechaj sa prosiť." dodal a posúval sa zároveň s ňou.,, Nevedel som, že ťa ten žart s tým pieskom až tak zasiahne. Tak sa prosím vráť do tej postele a poriadne sa vyspi." poprosil ju pekne a stále jej podával ruku.

Isayama Miya

Žert, jistě pro normální lidi možná. Vždycky to je jen žert, nebo jenom trest. Vždycky to je moje chyba. Stejně jako teď.
Pořád se přibližoval a já pořád couvala.
Pppprosím nech.. nechte mě. Vykoktala jsem.
Chtěla jsem jen zalézt někam do rohu.

Yuki

,,Miya." prehovoril pokojne a stále kráčal za ňou.,, Dohodneme sa takto." nadýchol sa a stále ju sledoval.,, Ty si ľahneš do tej postele pretože ten piesok tam už nie je. A ja ti dám pokoj dobre?" navrhol jej konečné riešenie.

Isayama Miya

Pořád jsem couvala, dokud jsem zády nenarazila do zdi. A jako každé zvíře zahnané do kouta i já se otočila, abych se bránila.
Nechte mě na pokoji prosím.
Úplně automaticky jsem s kapsy vytáhla kunaj a hodila ho po Yukim.
Pak jsme se jen opřela o stěnu a zavřela oči. Už mi bylo všechno jedno .

Yuki

Yuki sa len pousmial a do ceste kunai napriahol svoju otvorenú dlaň a kunai zmenil smer.,, Nabudúce miláčku útoč až keď spoznáš schopnosti senseia." upozornil ju a posadil sa pred ňu.,, Tak teda ak nechceš ísť spať do postele tak tu ostanem spať s tebou." pousmial sa a rozhodne tam ostal sedieť.

Isayamam Miya

Seděla jsem opřena o stěnu a nevnímala okolý. Po chvilý jsem usnula, aniž by mě zajímalo, jak to bylo s tím kunaiem nebo kde je Yuki.