Tréninková hala

First topic message reminder :

Takže.. tady můžeme trénovat^^ xD

prohlédl jsem si halu a rozehnal mlhu, poté jsem šel tiše za Yoko
(přesun)

Vešla jsem do místnosti a usmála se. Bylo to tu pro mě už tak známé.
Došla jsem až někam k prostředku a podívala se na příchozího Daisukeho. Ten se pravděpodobně bude zabývat svým tréninkem. Zalovila jsem v brašničce na boku a vytáhla svitek.
Tak, teorii jsem se učila už v kanceláři, teď jen praxe. Yosh! Jdu na to!
Pousmála jsem se a svitek rozložila o kousek vedle. Pak jsem začala skládat pečetě.
"Doton: Doryūsō!" Řekla jsem, když jsem skončila a udeřila do země. Chvilku jsem čekala a pak přímo přede mnou ze země vyrašil malinkatý bodec.
"Pro začátek dobré.." Pomyslela jsem si, abych nevzdávala naději a zkoušela to dál. Sice stále se stejným výsledkem, ale s čím dál tím větším odhodláním.

sedl jsem si stranou a zavřel oči, při tom jsem soustředil všechnu chakru do rukou, zatím jen s výsledkem chakry v prstě
kso z timhle asi nikomu moc nepomůžeš
zkoušel jsem to stále znovu a znovu

Když už jsem to udělala skoro po sté s tím stále stejným výsledkem, nechala jsem toho. "Chce to čas.." Broukla jsem si sama pro sebe, abych se uklidnila z těch neustálých neúspěšných pokusů. Odhrnula jsem si vlasy z očí a svitek zandala do brašničky. Vytáhla jsem z ní jiný. Otevřela jsem ho a snad už po desáté si ho znovu důkladně pročetla.
Proč když se pokusím zformulovat chakru, nejde to?! Proč nedokážu udržet ten obrovský tlak? Zkusím to ještě jednou, třeba jsem předtím udělala něco špatně..
Postavila jsem se a i skrz únavu pokračovala. Chakru jsem měla tak akorát na tohle a Shukakovu využívat nechci, ne teď.
Soustředila jsem se a nahromadila chakru do ruky, do rotující koule. Začala jsem se úpěnlivě soustředit a pokusit se tvar té koule změnit.
Tak tady jsem minule skončila, víc chakry, víc!
Přinutila jsem se dát do toho skoro celou, uviděla jsem nepatrný pohyb, začal se měnit tvar, ale pak znovu ten tlak, měla jsem pocit, že mi to chce urvat ruku. Znovu jsem to musela pustit. Dál se zřejmě nedostanu, ale musí přece existovat způsob!
Zakroutila jsem hlavou a i tento svitek složila. Pomalu jsem došla k Daisukemu a sedla si kousek od něj. "Tak, jak jsi na tom?" Zeptala jsem se s úsměvem, mezitím, co jsem pozorovala oblohu.

když na mě promluvila, tak jsem otevřel oči a z vyrušení se do prstu nahromadilo ještě víc chakry a vyletěl z něj proud vody
"etto .. no, jak to jen říct ... ve fázi poznávání" zasmál jsem se
"jak to šlo tobě" podíval jsem se na ní

"Gomene, nechtěla jsem tě vyrušit.." Řekla jsem, když jsem si všimla proudu vody.
"U mě? Tak nějak.. Zatím je to ve fázi marných pokusů. Budu na tom muset zapracovat.." Usmála jsem se.

"takže asi tak jako u mě, a nemusíš se omlouvat, na vyrušení musím být vždy připraven" pousmál jsem se
"nejspíš bych se měl také obrátit později na nějakého lékaře, který to umí, ale to až později, hlavně se to musím naučit" koukal jsem na ní
"a to tu celé dny neděláš nic jiného než trénuješ ?"

Pokrčila jsem rameny.
"Když tu byla PiliKKa, dělala jsem spoustu věcí. CHodila i na mise, které mi teď bohužel nemůže nikdo zadat a z vesnice pryč nesmím. Nevím, kdo by tu byl za mě. Teď jsem byla častokrát v kanceláři, ale v Suně moc Shinobi není. Takže mi nezbývá nic jiného, než zlepšovat své schopnosti. Ale nevadí mi to.." Pousmála jsem se.
"Myslím, že tréninku máme oba dost, tedy aspoň já. Pokud tu chceš zůstat prosím, ale já si zřejmě skočím domů, a rovnou do sprchy!" Zamrmlala jsem a vstala.

"já už půjdu taky, jelikož ta ruka už mě vážně štve !" podíval jsem se na lehce zmodralí prst "nevím jak tu chakru rozehnat" povzdechl jsem si a vstal míříc pryč z haly

"No, snad to do zítřka přejde.." Dodala jsem k jeho prstu a pak také zamířila pryč.
(Přesun)

Příjdu a snažim se udělat svého nového ptáčka.
Notak už se objev. řeknu a zatim pták nikde.

Zkusim to po 25. a už konečně objeví se rudý orel který umí jutsu s raitonem což mi pomůže.

Páni.Doufám,že mě budeš pomáhat
To víže budu,ale teď mě nech zmizet ať můžu být v klidu.
Hai.

pták zmizel a já jsem běžel do kazekage budovy.

Vešla jsem dovnitř. Byla všude kolem tma a jen příjemný chladný větřík mě po horkém dni chladil do tváří. Došla jsem doprostřed a na chvilku mrkla na oblohu. Shukaku sílí v noci, vyjde to. Vím, to. Začala jsem skládat pečetě.
"Doton: Doryūsō" Řekla jsem a sledovala zem před sebou. Byla nehybná, stejně jako vše ostatní kolem. Kso, znovu!
Postup jsem zopakovala a přidala větší dávku chakry."Doton: Doryūsō!" Řekla jsem a sledovala zem. A opravdu, přede mnou se objevil obrovský bodec. Usmála jsem se.

Zvládla jsem to, naučila jsem se to jusu!
S úsměvem jsem ho několikrát zopakovala a a se stejným výsledkem.

Když jsem toho neustálého opakování jednoho a tatáž jutsu měla dost, odebrala jsem se z tréninkové haly, domů.
(Přesun)

Stejně jako včera jsem vešla do tréninkov= haly. Tentokrát jsem si potřebovala prozkoušet všechny dovednosti s pískem. Zaměřila jsem se na imaginárního nepřítele. Vyvolala jsem tykev a s ní i písek.

Nechala jsem ho kolem sebe ve velké rychlosti točit a zavřela oči.
Zrychli, nesmí tě překvapit, nesmí se k tobě dostat, ať je sebevíc rychlejší. Znáš svou slabinu, tak z ní udělej svou přednost!
Se stále zavřenými oči jsem zvedla ruce do vzduchu, písek mě naslovo poslechl, cítila jsem, jak se přede mnou něco zdvihlo.
Neujde ti semenší chybička, nesmíš zaváhat..
Trénovala jsem všechny své smysly, potřebovala jsem dokonale splynout s pískem, pokud se stanu rychlejší, stane se rychlejší i písek...
Zkoušela jsem to několikrát dokola, až jsem s tím nakonec skončila a písek pustila na zem. Rychlost, musím se zlepšit!
I s touto myšlenkou jsem si do písku sedla a vyndala z brašničky svitek. Začetla jsem se do něj. Musím více trénovat! Přijdou kruté časy, musím být připravená.. Na vše. Akatsuki budou nemilosrdní a já to moc dobře vím..
Soustředila jsem se jen na onen svitek a okolí už nevnímala.

Po chvilce jsem vstala a zamířila pryč.

(Přesun - dům rodiny Akasuna)

Ptáček přiletí a dá vzkaz tak aby ho Yoko našla.

Vzkaz

Spoiler:

Došla jsem do tréninkové haly a po bližším rozhlédnutí jsem si na zemi všimla ptáčka a vzkazu. Mrkla jsem na něj, abych zjistila, co tu dělá a s neutrálním výrazem ho přečetla. Akatsuki? Neříkal jsi náhodou, že budeš bojovat proti nim, Tendashi?
Tu myšlenku jsem hned na to opustila, potřebovala jsem se soustředit na mnohem důležitější věci. Pokud se máme potkat na bitevním poli, potkáme se. To nezměním, teď musím trénovat..
Sedla jsem si na zem a začetla se do svitku s Fuutonovou technikou.

Příjdu a vidim tam Yoko.

Nazdárek.Dlouho jsme se neviděli. usměju se,ale neproměnim se.

Zaslechla jsem hlas, tak jsem vzhlédla. Podezřívavě jsem si osobu prohlédla a pak vstala ze země a odložila svitek stranou.
"Omlouvám se, ale.. My se snad známe?" Zeptala jsem se.
Nikdy jsem ho tady neviděla to za prvné, a nepamatuji si na nikoho takového.

Změnil jsem se zpět na Tendashiho a řekl jsem:

Než zavoláš stráže tak ti chci říct jen jedno.

Tendashi?!
Zamračila jsem se a ještě s přivoláním ANBU počkala. Chci vědět, co mi chce.
"Dobře, povídej.." Řekla jsem, ale v ostražitosti nepolevovala.
Přidal se k Akatsuki, nevím co od něj můžu čekat..

Takže v kumogakure shromažďujou armádu možná větší než Suna.Pak ti chci jen říct,že chci aby jsi mě nechala jít a setkat se s tebou na bitevnim poli.A ještě něco sunu jsem nikdy nezradil a až bude kumogakure útočit poznáš jak to myslim.A díky nenávisti jsem odost silnější. řeknu.

Poslouchala jsem ho a pak dodala.
"Tendashi, přidal jsi se k Akatsuki, nemůžu ti zcela věřit. Chceš se se mnou setkat na bitevním poli? Dobrá, ale nebudu mít slitování, to si doufám plně uvědomuješ.." Řekla jsem a propalovala ho pohledem. Nevím, co na jeho informacích bylo pravdy, ale zřejmě brzy potkám.
"Pokud je to všechno, co jsi chtěl. Jsi nukenin a nemohu ti dovolit odejít, jen tak.."
Řekla jsem a soustředila svou chakru. Neviditelná vzdušná holubice (Suna no Kaze) vzlétla a během vteřiny šla informovat ANBU.