Tréninková hala

First topic message reminder :

Takže.. tady můžeme trénovat^^ xD

Dělej a dal jsem jí ke krku kunai.

Roztřásli se mi rty. "Nic jí neřeknu!" vykřikla jsem. "Můj tatínek umřel a bráška je pryč!! Maminka by nechtěla, aby odešla i teta Yo! A já taky nechci!!" vrtěla jsem hlavou, slzy mi tekli po tářích jako veliké korálky.

Jak chceš Kuchiyose no Jutsu (Technika přivolání) udělal jsem ptáčka spoutal Amayo chakrovim lanem dal ji na ptáčka a letěl jsem s ní pryč.(přesun do pouště.)

Hlasitě jsem vykřikla. Tohle už jsem podruhé zažít nechtěla!!

Došla jsem do tréninkových místností a postavila se doprostřed. Kolem panovalo ticho a prázdno. Vytáhla jsem z brašničky svitek a roztáhla jej před sebe. Položila jsem ho na zem a řídila se přesně podle postupů.
Nahromadila jsem chakru do dlaně a vytvořila Rasengan.
Teď přijde to horší.
Úpěnlivě jsem se soustředila na chakru, potřebovala jsem ji nějak vytvarovat, a tak neustále přidávala víc a víc chakry. Ale nic se nestalo. Rasengan se ani nepohnul. Stále to byla ta koule naplněná chakrou.
Znova!
Znovu jsem se soustředila a použila další množství chakry. Bylo to moc a já cítila, jak mi kořínky prstů hoří, ta bolest pak prostupovala celou rukou a Rasengan se zachvěl. Víc jsem nedokázala. Sykla jsem bolestí a byla donucená techniku zrušit.
Zhluboka jsem se nadechla a šla se podívat do svitku. Věděla jsem, že to spotřebovává obrovskou chakru, ale že až takhle.
Jakmile jsem chtěla změnit tvar chakry, ta bolest.. Tímhle tempem se to nikdy nenaučím.
Povzdechla jsem si a sedla si na zem. Svitek jsem vzala do ruky a znovu četla pečlivě řádek po řádku.

Došel jsem na cvičiště a zahlédl už velmi známou tvář. Usmál jsem se, když jsem věděl, že jsem dorazil na správné místo. Nechtěl jsem jí rušit, tak jsem si sedl dál od ní a koukal se co dělá.
nejspíš bych jí neměl rušit při tréninku .. alespoň se dozvím co umí

Byla jsem tak zažraná do tréninku, že jsem si nově příchozího vůbec nevšimla. Postavila jsem se a zkusila to znovu.
Znovu jsem udělala Rasengan a ten se mi podařilo udržet. Přidej chakru.
Soustředila jsem se a dala do té rotující koule poslední zbytek mé chakry. Ucítila jsem v prstech ostré bodnutí. Udrž to! Zkusila jsem to znovu, ale nešlo to. Ten šílený tlak.. Sykla jsem asložila jsem ruku podél těla, Rasengan zmizel. Nedalo se to vydržet a třetí pokus už nedám. Jsem bez chakry a Shukakovu používat nebudu, aspoń ne teď.
Dřepla jsem si na zem ke svitku a srolovala ho, než jsem ho hodila zpátky do brašničky. Pak jsem vstala, prohrábla si neupravené vlasy a rozhlédla se. Až teď jsem si všimla, že tady nejsem sama.
"To už jsi zpátky Daisuke?" Zeptala jsem se a pomalu k němu zamířila.

"ano, jsem zpátky i se smlouvou" usmál jsem se držíc v ruce smlouvu
"jsem docela rád, že jsem se vrátil, v kirigakure už to zase vypadalo na déšť" podíval jsem se na čistou oblohu na které svítil nádherný měsíc
"tady je opravdu moc pěkně .. přes mlhu v kirigakure není vidět ani měsíc .. ani hvězdy, nejradši bych tu zůstal kdybych mohl" vzdychl jsem si nad touto poznámkou a pak se podíval na Yoko
"koukám, že trénuješ opravdu pilně, ale neměla bys to přehánět" podíval jsem se na její ruku "nebolí to ?"

"Děkuji.." Přikývla jsem a smlouvu si od něj převzala. Pak jsem se při jeho slovech pousmála. "Suna se od Kiri v hodně ohledech liší. Tady zase vidět déšť je pro mnoho lidí zvláštností. A máš pravdu. Ze Suny je výhled na hvězdy jeden z nejkrásnějšch" Dodala jsem a také vzhlédla. Pak jsem svůj pohled zase stočila na něj. "Pokud chceš, klidně zde zůstat můžeš. Nebezpečný nukenin nejsi, takže v tom problém nevidím. Leda tak to, pokud ti Kiri nebude scházet.." Posléze jsem se podívala na svou ruku a zavrtěla hlavou.
"Musím trénovat, a to jen ta technika je.. Je těžká.." Konečně jsem našla výstižná slova a procvičila si zkusmo prsty, kterými před chvíli projela ta bodavá bolest. To bylo zřejmě díky tomu množství chakry.. Budu si na to muset dávat pozor.
"Tak, půjdu tu obálku dát do kanceláře.." Dodala jsem a pak se zvedla.

"jde o to jestli mi to dovolí Hitomi, ještě když je teď těhotná, ale myslím, že bude ráda s Daiem v soukromí, takže tu snad budu moci zůstat" opět jsem pohlédl na nebe "myslím, že mi Kiri ani chybět nebude, tohle je mnohem hezčí" usmál jsem se "a já bych šel s tebou kdyby ti to nevadilo, stejně teď nemám co na práci" ještě chvíli jsem pozoroval měsíc zářící na obloze a pak už se plně soustředil jen na Yoko

Přikývla jsem a také ještě rychle mrkla na oblohu.
"Ne, nevadí mi to, stejně se tam zdržím jen chviličku.."Pousmála jsem se a pak pomalu zamířila pryč.
(Přesun)

šel jsem pomalu za ní, letmo pozorujíc oblohu, tak abych se neztratil.
tohle bych v kirigakure nikdy neviděl ..
(přesun)

Vešla jsem do haly a porozhlédla se. Pak jsem se otočila na Daisukeho.
"Umm, chceš si dát nejdřív ten cvičný souboj, nebo se chceš učit to jutsu? Výběr nechám na tobě.." Usmála jsem se a čekala.

došel jsem hned po ní
"učení můžu nechat na později, ale přizpůsobím se tvému plánu" usmál jsem se a čekal odpověď

"Dobrá, tak ten svitek si můžeš přečíst před spaním, když v noci ti nejde usnout.." Usmála jsem se.
Pak jsem vytáhla svitek z brašničky a kousla se do prstu. Něco jsem na svitek napsala a po vzniklém obláčku kouře se přede mnou válela tykev s pískem. Rukou jsem odhrnula víčko a rozprostřela písek před sebe.
"Tak, můžeme začít, já jsem připravená.." Dodala jsem a vyčkávala na jeho pohyb.

"dobře, takže já si taky vytvořím své podmínky, když ty máš své"
kirigakure no jutsu

Pomalu jsem jí zahalen mlhou začal obcházet.

Mlha? Zajímavé..
Ušklíbla jsem se.
Uvidíme, jestli bude i dostatečně rychlý...
Pomyslela jsem si a pak spojila ruce k sobě.

Písek ? v suně mají opravdu zajímavé techniky
"doufám, že máš ráda bláto"
Suiro no Jutsu

uzavřel jsem písečnou kouli do vodního vězení "až se budeš chtít nadechnout, tak řekni"

(Omlouvám se za pozdní odepisování)
Všechno jsem viděla díky Daisan no Me.
Pousmála jsem se, protože zřejmě musel mít poraněnou ruku, a tak nemohl vězení pořádně udržet.

Udělala jsem pečetě. "Doton: Dochuu Eigyo no Jutsu" Ponořila jsem se do země, a tak tak unikla vězení, protože písek byl na bláto.
"To bylo se štěstím. A máš vodu. Pro mě nejhorší varianta.." Dodala jsem trochu zadýchaně a objevila se vedle něj.

"a ty máš písek, a já nevím co s ním dokážeš, je to zajímavý styl boje, chceš ještě pokračovat ?" pousmál jsem se a pečetě jsem měl připravené na další jutsu

(nevadí, já mám času dost, nikam nespěchám )

"Písek? Já.. Neovládám ho už ani svou vůlí. Dělá to automaticky. Díky Shukakovi.." Pokrčila jsem rameny a pak dodala. "Je pozdě, můžeme to dokončit jindy. Času je dost.." Říkala jsem s pohledem upřeným na oblohu a hvězdy.

"aha, shukaku .. dobře pokračování příště" usmál jsem se a upřel zrak na odraz hvězd v jejich očích "nebe je v suně opravdu moc krásné .. a nejen nebe"
suna je opravdu krásná .. a nejen kvůli pisku a nebi ..

Trochu překvapeně jsem na něj stočila zrak z oblohy a pousmála se. "Ano to je. Obzvlášť te´d večer.." Dodala jsem a pak se zamyslela.
"Je sice hezké to tady vidět, ale pozorovat to tu celou noc te´d v plánu nemám" Dodala jsem a přivolaný písek navrátila zpátky do svitku.

"chápu určitě jsi unavená takhle pozdě" pousmál jsem se
"já mám na večer alespoň činnost při které tě nemůžu nijak rušit z klidného spánku a zítra počítej se snídaní, tentokrát trochu jinak" usmíval jsem se nad myšlenkou na zítřek

Přikývla jsem.
"Fajn, budu se na to těšit.." Usmála jsem se a pak tréninkovou halu opustila.
(Přesun)