Tréninková hala

Akasuna no Ruki napsal:Hm a co orgány dobře no.Skusil jsem to znovu a tentokrát se mi to povedlo.Už to chápu není to těžký jen jde o koncentraci konečně něco co umím a ségra ne heh.

Akasuna no Ruki napsal:Tos mě moc nepovzbudila teda jinak mami mám dotaz.

Akasuna no Ruki napsal:Ale všichni snad ve škole maj tatínka a já ne.Kde je ten můj?

Akasuna no Ruki napsal:A je to ninja?A z jaké vesnice je?A byl silný a jaký byl?Jak vypadal?

Akasuna no PiliKKa napsal:

Akasuna no Ruki napsal:A je to ninja?A z jaké vesnice je?A byl silný a jaký byl?Jak vypadal?

"No ano... byl to velmi silný ninja. Pocházel z Konohy, ale já jsem ho poznala, když byl v Ame... jsi mu hrozně podobný... jeho malá kopie!" usmála jsem se. "Jenom oči máš po mě!"

Akasuna no Ruki napsal:

Akasuna no PiliKKa napsal:

Akasuna no Ruki napsal:A je to ninja?A z jaké vesnice je?A byl silný a jaký byl?Jak vypadal?

"No ano... byl to velmi silný ninja. Pocházel z Konohy, ale já jsem ho poznala, když byl v Ame... jsi mu hrozně podobný... jeho malá kopie!" usmála jsem se. "Jenom oči máš po mě!"

Vážně?Heh z Konohy a pak byl Ame to znamená že je Nukenin a proč se na nás nepřišel ani podívat?

Akasuna no Ruki napsal:Mm děkuju aspoň že jsi mi to řekla a neměla by si dělat papíry Kazekage-sama jsem zdůraznil.

Akasuna no Ruki napsal:Nojo furt úkoly stejnak je mi to k ničemu a Miya to nějak přežije...jO A DÍKY mami dalDal jsem ji pusu na tvář.

Yoko Ayme napsal:Vešla jsem do téninkové haly a doprosřed ní jsem dala jednu figurínu člověka a kolem ní jsem rozmístila další terče na větší vzdálenost. Pokud si chci zítra naplnit jehlice od PiliKKy jedem, musím se nejdřív naučit zacházet s nimi perfetkně bez jedu, protože potom každá špatná trefa a má třídenní práce by byla k ničemu.
Zaujala jsem bojovou pozici a z taštičky na zbraně, kterou jsem měla připevněnou k boku jsem vytáhla ony jehlice a nejdřív je začala házet do terčů a přitom jsem myslela jen na to co mě PiliKka učila. Když jsem s terči skončila s výsledkem jsem byla spokojená. Nebylo to perfektní, ale zase ne špatné. Ale bohužel tohle byl nepohybující se terč, tam jsem nemířila na orgány, nýbrž na červená nehybná kolečka.
Vytála jsem další prázdné jehlice a postavila se naproti figuríně. Pohlédla na všechny její životně důležité orgány a přemýšlela kam hodím první. Pokoušela jsem se myslet jen na knihu, co jsem tak pečlivě studovala. Aspoň teď zjistím jak pečlivý student jsem byla!
Hodila jsem první jehlici na žaludek, druhou na hlavu a třetí na srdce. Na srdce to šlo nejhůř, ale po druhém pokusu se mi ho podařilo zasáhnout. Stále to nebylo dostatečné. Musela jsem více trénovat!
S povzdechem jsem vytáhla další jehlici a pokračovala v házení dál!

Akasuna no PiliKKa napsal:

Yoko Ayme napsal:Vešla jsem do téninkové haly a doprosřed ní jsem dala jednu figurínu člověka a kolem ní jsem rozmístila další terče na větší vzdálenost. Pokud si chci zítra naplnit jehlice od PiliKKy jedem, musím se nejdřív naučit zacházet s nimi perfetkně bez jedu, protože potom každá špatná trefa a má třídenní práce by byla k ničemu.
Zaujala jsem bojovou pozici a z taštičky na zbraně, kterou jsem měla připevněnou k boku jsem vytáhla ony jehlice a nejdřív je začala házet do terčů a přitom jsem myslela jen na to co mě PiliKka učila. Když jsem s terči skončila s výsledkem jsem byla spokojená. Nebylo to perfektní, ale zase ne špatné. Ale bohužel tohle byl nepohybující se terč, tam jsem nemířila na orgány, nýbrž na červená nehybná kolečka.
Vytála jsem další prázdné jehlice a postavila se naproti figuríně. Pohlédla na všechny její životně důležité orgány a přemýšlela kam hodím první. Pokoušela jsem se myslet jen na knihu, co jsem tak pečlivě studovala. Aspoň teď zjistím jak pečlivý student jsem byla!
Hodila jsem první jehlici na žaludek, druhou na hlavu a třetí na srdce. Na srdce to šlo nejhůř, ale po druhém pokusu se mi ho podařilo zasáhnout. Stále to nebylo dostatečné. Musela jsem více trénovat!
S povzdechem jsem vytáhla další jehlici a pokračovala v házení dál!

Vešla jsem dovnitř a chvilku blondýnku pozorovala ode dveří. "Lepšíš se!" usmála jsem se a přišla k ní. "Koukám, že jsi studovala!" kývla jsem na zasažená místa. "Zbývá se už jen naučit na pohybujících se předmětech a taky... mám pro tebe jeden trik!" mrkla jsem.

Yoko Ayme napsal:

Akasuna no PiliKKa napsal:

Yoko Ayme napsal:Vešla jsem do téninkové haly a doprosřed ní jsem dala jednu figurínu člověka a kolem ní jsem rozmístila další terče na větší vzdálenost. Pokud si chci zítra naplnit jehlice od PiliKKy jedem, musím se nejdřív naučit zacházet s nimi perfetkně bez jedu, protože potom každá špatná trefa a má třídenní práce by byla k ničemu.
Zaujala jsem bojovou pozici a z taštičky na zbraně, kterou jsem měla připevněnou k boku jsem vytáhla ony jehlice a nejdřív je začala házet do terčů a přitom jsem myslela jen na to co mě PiliKka učila. Když jsem s terči skončila s výsledkem jsem byla spokojená. Nebylo to perfektní, ale zase ne špatné. Ale bohužel tohle byl nepohybující se terč, tam jsem nemířila na orgány, nýbrž na červená nehybná kolečka.
Vytála jsem další prázdné jehlice a postavila se naproti figuríně. Pohlédla na všechny její životně důležité orgány a přemýšlela kam hodím první. Pokoušela jsem se myslet jen na knihu, co jsem tak pečlivě studovala. Aspoň teď zjistím jak pečlivý student jsem byla!
Hodila jsem první jehlici na žaludek, druhou na hlavu a třetí na srdce. Na srdce to šlo nejhůř, ale po druhém pokusu se mi ho podařilo zasáhnout. Stále to nebylo dostatečné. Musela jsem více trénovat!
S povzdechem jsem vytáhla další jehlici a pokračovala v házení dál!

Vešla jsem dovnitř a chvilku blondýnku pozorovala ode dveří. "Lepšíš se!" usmála jsem se a přišla k ní. "Koukám, že jsi studovala!" kývla jsem na zasažená místa. "Zbývá se už jen naučit na pohybujících se předmětech a taky... mám pro tebe jeden trik!" mrkla jsem.

Přestala jsem s házením a otočila se za tím důvěrně známým hlasem.
"PiliKKo.." Řekla jsem nadšeně, ale pak jsem se zarazila, když jsem zjistila, že mě celou dobu pozorovala. Ale po chvilce jsem se zase pousmála a řekla "Hai studovala, nechtěla jsem tě pořád obtěžovat! A pohyblivé cíle mi stále nejdou.." Smutně jsem si povzdechla, ale při slovu "trik" jsem k ní nadšeně vzhlédla.
"Trik?" Zeptala jsem se.

Akasuna no PiliKKa napsal:

Yoko Ayme napsal:

Akasuna no PiliKKa napsal:

Yoko Ayme napsal:Vešla jsem do téninkové haly a doprosřed ní jsem dala jednu figurínu člověka a kolem ní jsem rozmístila další terče na větší vzdálenost. Pokud si chci zítra naplnit jehlice od PiliKKy jedem, musím se nejdřív naučit zacházet s nimi perfetkně bez jedu, protože potom každá špatná trefa a má třídenní práce by byla k ničemu.
Zaujala jsem bojovou pozici a z taštičky na zbraně, kterou jsem měla připevněnou k boku jsem vytáhla ony jehlice a nejdřív je začala házet do terčů a přitom jsem myslela jen na to co mě PiliKka učila. Když jsem s terči skončila s výsledkem jsem byla spokojená. Nebylo to perfektní, ale zase ne špatné. Ale bohužel tohle byl nepohybující se terč, tam jsem nemířila na orgány, nýbrž na červená nehybná kolečka.
Vytála jsem další prázdné jehlice a postavila se naproti figuríně. Pohlédla na všechny její životně důležité orgány a přemýšlela kam hodím první. Pokoušela jsem se myslet jen na knihu, co jsem tak pečlivě studovala. Aspoň teď zjistím jak pečlivý student jsem byla!
Hodila jsem první jehlici na žaludek, druhou na hlavu a třetí na srdce. Na srdce to šlo nejhůř, ale po druhém pokusu se mi ho podařilo zasáhnout. Stále to nebylo dostatečné. Musela jsem více trénovat!
S povzdechem jsem vytáhla další jehlici a pokračovala v házení dál!

Vešla jsem dovnitř a chvilku blondýnku pozorovala ode dveří. "Lepšíš se!" usmála jsem se a přišla k ní. "Koukám, že jsi studovala!" kývla jsem na zasažená místa. "Zbývá se už jen naučit na pohybujících se předmětech a taky... mám pro tebe jeden trik!" mrkla jsem.

Přestala jsem s házením a otočila se za tím důvěrně známým hlasem.
"PiliKKo.." Řekla jsem nadšeně, ale pak jsem se zarazila, když jsem zjistila, že mě celou dobu pozorovala. Ale po chvilce jsem se zase pousmála a řekla "Hai studovala, nechtěla jsem tě pořád obtěžovat! A pohyblivé cíle mi stále nejdou.." Smutně jsem si povzdechla, ale při slovu "trik" jsem k ní nadšeně vzhlédla.
"Trik?" Zeptala jsem se.

Nadšeně jsme přikývla. "Když se strefíš sem-" poklepala jsem na místo kousek pod klíční kostí. "Tady je venózní uzel... odtud se krev vede rovnou do srdce... je to skvělý bod, protože většina lidí o něm neví a když se do něj strefíš, nepřítel myslí, že jsi minula... když použiješ trochu herectví, tak si myslí, že se nic nestalo a pak najednou... bum a nastává smrt!" usmála jsem se. "Jinak... rozhodla jsme se, že ti s tím pomůžu..." vyvolala jsem Sasoriho rodiče. "Tak útoč!"

Yoko Ayme napsal:

Akasuna no PiliKKa napsal:

Yoko Ayme napsal:

Akasuna no PiliKKa napsal:

Yoko Ayme napsal:Vešla jsem do téninkové haly a doprosřed ní jsem dala jednu figurínu člověka a kolem ní jsem rozmístila další terče na větší vzdálenost. Pokud si chci zítra naplnit jehlice od PiliKKy jedem, musím se nejdřív naučit zacházet s nimi perfetkně bez jedu, protože potom každá špatná trefa a má třídenní práce by byla k ničemu.
Zaujala jsem bojovou pozici a z taštičky na zbraně, kterou jsem měla připevněnou k boku jsem vytáhla ony jehlice a nejdřív je začala házet do terčů a přitom jsem myslela jen na to co mě PiliKka učila. Když jsem s terči skončila s výsledkem jsem byla spokojená. Nebylo to perfektní, ale zase ne špatné. Ale bohužel tohle byl nepohybující se terč, tam jsem nemířila na orgány, nýbrž na červená nehybná kolečka.
Vytála jsem další prázdné jehlice a postavila se naproti figuríně. Pohlédla na všechny její životně důležité orgány a přemýšlela kam hodím první. Pokoušela jsem se myslet jen na knihu, co jsem tak pečlivě studovala. Aspoň teď zjistím jak pečlivý student jsem byla!
Hodila jsem první jehlici na žaludek, druhou na hlavu a třetí na srdce. Na srdce to šlo nejhůř, ale po druhém pokusu se mi ho podařilo zasáhnout. Stále to nebylo dostatečné. Musela jsem více trénovat!
S povzdechem jsem vytáhla další jehlici a pokračovala v házení dál!

Vešla jsem dovnitř a chvilku blondýnku pozorovala ode dveří. "Lepšíš se!" usmála jsem se a přišla k ní. "Koukám, že jsi studovala!" kývla jsem na zasažená místa. "Zbývá se už jen naučit na pohybujících se předmětech a taky... mám pro tebe jeden trik!" mrkla jsem.

Přestala jsem s házením a otočila se za tím důvěrně známým hlasem.
"PiliKKo.." Řekla jsem nadšeně, ale pak jsem se zarazila, když jsem zjistila, že mě celou dobu pozorovala. Ale po chvilce jsem se zase pousmála a řekla "Hai studovala, nechtěla jsem tě pořád obtěžovat! A pohyblivé cíle mi stále nejdou.." Smutně jsem si povzdechla, ale při slovu "trik" jsem k ní nadšeně vzhlédla.
"Trik?" Zeptala jsem se.

Nadšeně jsme přikývla. "Když se strefíš sem-" poklepala jsem na místo kousek pod klíční kostí. "Tady je venózní uzel... odtud se krev vede rovnou do srdce... je to skvělý bod, protože většina lidí o něm neví a když se do něj strefíš, nepřítel myslí, že jsi minula... když použiješ trochu herectví, tak si myslí, že se nic nestalo a pak najednou... bum a nastává smrt!" usmála jsem se. "Jinak... rozhodla jsme se, že ti s tím pomůžu..." vyvolala jsem Sasoriho rodiče. "Tak útoč!"

"Tak to si musím zapamatovat.." Usmála jsem se nadšená z nové informace, kterou jsem si snažila zapamatovat. Kupodivu to nebylo tak těžké.
Pohlédla jsem na Piličinu nehybnout tvář. Jak se tak rychle dokázala soustředit a nenechat se ničím rozptýlit. Tak fajn, taky nezůstanu pozadu..
Pomalu jsem vzala do ruky tři jehlice a pozorovala obě loutky. Stály, ale najednou se dali do pohybu. Stála jsem tam nehybně a bedlivě je pozorovala. Otočila jsem se dokola a nepozorovaně vyhodila jehlici z pravé ruky. Bohužel jako kdyby loutka přesně věděla co udělám a tak se jehlici obratně vyhnula.
Je to těžší než jsem si myslela..
Zkusila jsem zaútočit znovu. Vytáhla jsem z pouzdra další čtyři jehlice a tak jsem měla v obou rukách tři jehlice. Obě ruce jsem najednou roztáhla a jehlice se rozletěli na loutky. Bohužel jen jedna z nich zasáhla svůj cíl. A ještě ke všemu to bylo pouze stehno. Zbylé jehlice loutkydokázali včas vyblokovat.
"Ksoo.." Povzdechla jsem si, ale ještě nebyl konec!

Akasuna no PiliKKa napsal:

Yoko Ayme napsal:

Akasuna no PiliKKa napsal:

Yoko Ayme napsal:

Akasuna no PiliKKa napsal:

Yoko Ayme napsal:Vešla jsem do téninkové haly a doprosřed ní jsem dala jednu figurínu člověka a kolem ní jsem rozmístila další terče na větší vzdálenost. Pokud si chci zítra naplnit jehlice od PiliKKy jedem, musím se nejdřív naučit zacházet s nimi perfetkně bez jedu, protože potom každá špatná trefa a má třídenní práce by byla k ničemu.
Zaujala jsem bojovou pozici a z taštičky na zbraně, kterou jsem měla připevněnou k boku jsem vytáhla ony jehlice a nejdřív je začala házet do terčů a přitom jsem myslela jen na to co mě PiliKka učila. Když jsem s terči skončila s výsledkem jsem byla spokojená. Nebylo to perfektní, ale zase ne špatné. Ale bohužel tohle byl nepohybující se terč, tam jsem nemířila na orgány, nýbrž na červená nehybná kolečka.
Vytála jsem další prázdné jehlice a postavila se naproti figuríně. Pohlédla na všechny její životně důležité orgány a přemýšlela kam hodím první. Pokoušela jsem se myslet jen na knihu, co jsem tak pečlivě studovala. Aspoň teď zjistím jak pečlivý student jsem byla!
Hodila jsem první jehlici na žaludek, druhou na hlavu a třetí na srdce. Na srdce to šlo nejhůř, ale po druhém pokusu se mi ho podařilo zasáhnout. Stále to nebylo dostatečné. Musela jsem více trénovat!
S povzdechem jsem vytáhla další jehlici a pokračovala v házení dál!

Vešla jsem dovnitř a chvilku blondýnku pozorovala ode dveří. "Lepšíš se!" usmála jsem se a přišla k ní. "Koukám, že jsi studovala!" kývla jsem na zasažená místa. "Zbývá se už jen naučit na pohybujících se předmětech a taky... mám pro tebe jeden trik!" mrkla jsem.

Přestala jsem s házením a otočila se za tím důvěrně známým hlasem.
"PiliKKo.." Řekla jsem nadšeně, ale pak jsem se zarazila, když jsem zjistila, že mě celou dobu pozorovala. Ale po chvilce jsem se zase pousmála a řekla "Hai studovala, nechtěla jsem tě pořád obtěžovat! A pohyblivé cíle mi stále nejdou.." Smutně jsem si povzdechla, ale při slovu "trik" jsem k ní nadšeně vzhlédla.
"Trik?" Zeptala jsem se.

Nadšeně jsme přikývla. "Když se strefíš sem-" poklepala jsem na místo kousek pod klíční kostí. "Tady je venózní uzel... odtud se krev vede rovnou do srdce... je to skvělý bod, protože většina lidí o něm neví a když se do něj strefíš, nepřítel myslí, že jsi minula... když použiješ trochu herectví, tak si myslí, že se nic nestalo a pak najednou... bum a nastává smrt!" usmála jsem se. "Jinak... rozhodla jsme se, že ti s tím pomůžu..." vyvolala jsem Sasoriho rodiče. "Tak útoč!"

"Tak to si musím zapamatovat.." Usmála jsem se nadšená z nové informace, kterou jsem si snažila zapamatovat. Kupodivu to nebylo tak těžké.
Pohlédla jsem na Piličinu nehybnout tvář. Jak se tak rychle dokázala soustředit a nenechat se ničím rozptýlit. Tak fajn, taky nezůstanu pozadu..
Pomalu jsem vzala do ruky tři jehlice a pozorovala obě loutky. Stály, ale najednou se dali do pohybu. Stála jsem tam nehybně a bedlivě je pozorovala. Otočila jsem se dokola a nepozorovaně vyhodila jehlici z pravé ruky. Bohužel jako kdyby loutka přesně věděla co udělám a tak se jehlici obratně vyhnula.
Je to těžší než jsem si myslela..
Zkusila jsem zaútočit znovu. Vytáhla jsem z pouzdra další čtyři jehlice a tak jsem měla v obou rukách tři jehlice. Obě ruce jsem najednou roztáhla a jehlice se rozletěli na loutky. Bohužel jen jedna z nich zasáhla svůj cíl. A ještě ke všemu to bylo pouze stehno. Zbylé jehlice loutkydokázali včas vyblokovat.
"Ksoo.." Povzdechla jsem si, ale ještě nebyl konec!

Pomocí Shunshin no jutsu jsem se přemístila před ní a jehlici jí přiložila k srdci. "Musíš pozorovat všechny protivníky! Nejsou jen loutky, ale taky já! Nevíš, zdali není protivník zdatný i na blízko! Pohybující se cíle jsou daleko složitější! Njelepší je posílat dvě jehlice v rychlém sledu na oba směry... pokud se nepřítel vyhne jedné, druhí už obvykle ne..." složila jsem jehlici a upevnila si pomocí ní vlasy. "Pokračujeme znovu!" odskočila jsem od ní. Potom jsem se otočila po místnosti... něco, nebo možná... někoho jsem cítila...

Akasuna no PiliKKa napsal:"Skvělá logika! Víc rychlosti a měla bych potíže!" zazubila jsem se. "Stížíme to.. teď začnu útočit i já!" mrkla jsme a poslala obě loutky na Yoko. Oběma z paží vyklouzli katany, napuštěné jedem.

Yoko Ayme napsal:

Akasuna no PiliKKa napsal:"Skvělá logika! Víc rychlosti a měla bych potíže!" zazubila jsem se. "Stížíme to.. teď začnu útočit i já!" mrkla jsme a poslala obě loutky na Yoko. Oběma z paží vyklouzli katany, napuštěné jedem.

Pousmála jsem se, ale hned na to jsem se musela znovu soustředit. Stáhla jsem se do obrany a rychle vytáhla z kaspy kunai, abych jím odrazila katanu jedné z loutek. Mezitím mi druhá loutka zaútočila na nechráněná záda. Odskočila jsem do zadu, ale loutky byly hned zase u mě. Sklonila jsem se a vyhnula se tak kataně mířící na mou hlavu. Jediný škrábanec a může být po mě..
Znovu se můj kunai střetl s katanou a druhá loutka znovu zaútočila zezadu. Odstrčila jsem první loutku a do břicha kopla tu druhou. Sice jsem v Taijutsu nebyla kdovíco, ale boj na blízko mi nedělal tolik problémy. Starosti mi spíš dělalo to, že když budu bojovat s loutkami jen pomocí Taijutsu k Pilice se nikdy nemůžu dostat. A pokud nezničím loutkaře, boj nebude nikdy u konce.
Použila jsem Shunshin no jutsu a přemístila se jedné loutce za záda a znovu jí kopla do zad. Loutka o pár kroků ustoupila což mi poskytlo čas vytáhnou nepozorovaně z pouzdra dvě jehlice a shuriken. Měla jsem tak levou ruku nechráněnou a kunaiem v pravé ruce jsem odrazila další úder katany. První loutka už se chystala k dalšímu útoku. Pokud to neudělám teď tak už nikdy. Prudce jsem vyskočila do vzduchu a vyhodila jehlice i shuriken na PiliKKu. Pak jsem spadla znovu na zem a uhýbala před útoky loutek i když jejich tempo bylo vražedné, sotva jsem jim stačila. Podívala jsem se po svých jehlicích a shurikenu. Stále mířili k Pilice. Shuriken poskytoval jehlicím skvělý stín, takže nebyly vidět.
pokud se nepřítel vyhne jedné, druhé už obvykle ne..
V mysli se mi vybavila Piličina slova. Možná, že by to mohlo vyjít..