Tréninková hala

First topic message reminder :

Takže.. tady můžeme trénovat^^ xD

Zatrnulo mi, "Ale, Tsunade-sama. Přece..." větu jsem nedokončil a vyrazil směrem pryč, ke Konoze.
Snad nemyslí na.. ani jsem nechtěl nic dál domýšlet, je skoro jako moje.. rodina
Ohlédl jsem se za Tsunade a snažil se pousmát.
"Tak asi půjdeme."

"Hai jdeme." přikývla jsem a vydala se směrem ke Konoze.

.Přesun.

Vešla jsem do rozlehké budovy.
"Táák jsme tady, že?" Věděla jsem, že na tohle místo nezapomenu.
Usmála jsem se a porozhlédla se po obrovském prostoru. Všude kolem se váleli terče, figuríny. Tolik vzpomínek..
"Jsem na nás zvědavá.." Podotkla jsem, pousmála jsem se a otočila se na Pili.

"To já taky! Takže... chci, abys bojovala vším co umíš, i kdyby to znamenalo, že prohraji! I já budu používat co umím hai?!" pousmála jsem a stoupla si na druhou stranu haly.

"Hai.." Křikla jsem na ní odhodlaně a porozhlédla se. Nebyl tu žádný písek, takže to uděláme hezky postaru.
Kousla jsem se do prstu, vyndala svitek a něco na něj krví napsala. "Kuchiyose no Jutsu" Svitek zmizel a místo něj se přede mnou zjevila tykev. Povolila jsem špunt a rozprostřela ho v těsné blízkosti kolem sebe, pak jsem si na něco vzpomněla. "Pili-chii? Arigato za ten Gaarův písek!" Usmála jsem se, ale pak to zzačal brát vážně.

"Hezké!" reagovala jsme na přivolání. "Nemáš zač! Alespoň nějak jsme my, Suna mohli být s tebou!" usmála jsem se. Všimla jsem si změny jejího výrazu... bere to vážně! I já to tak budu brát! Pomalu jsem zvedla klapku ze svého oka. "Máš první ránu!"

Přikývla jsem a začala tvoři pečetě. "Doton: Dosenkiryu" Řekla jsem a na PiliKKu se řítil obrovský zemní drak. Měl sloužit spíš k odlákání pozornosti než k přímému útoku. Písek jsem nepozorovaně mezitím přesunula za PiliKKu a byla připravena ji v mžiku polapit, kdyby ustoupila.

Sharinganem jsem dokázala zaregistrovat všechno. Složila jsem pečetě a v mé ruce se objevila blesková záře. "Bod jedna - vidím co ty nevidíš!" ušklíbla jsem se se smíchem. "A za druhé - blesk je silnější než země!" vytáhla jsem svou katanu. "Chidori nagashi!" rozeběhla jsem se, několikrát jsem sekla, drak se rozpadl na několik kusů, zatím co já mířila na Yoko.

Po několika minutovém hledání jsem našel Kazekage v tréninkové hale. Objevil jsem se před ní a slušně se uklonil.
"Kazekage-sama, jdu Vás informovat o průběhu mise na kterou byla vyslána tříčlenná jednotka s Velitelem. Mělo jít o získání kamenu Země.." Vysvětlil jsem rychle formálním hlasem. "Došlo tam k jistým závažným komplikacím. Ztráta jednoho člena a Velitel je vážně zraněný. Teď by měl být v nemocnici, pokud ne rovnou na operačním sále. Mise byla neúspěšná. Byli jsme napadeni. Já a můj společník nevíme kým, ale snad Velitel bude vědět kým. Toť vše. Pokud dovolíte, rád bych se vrátil na Veliteství ANBU a sdělil tyto infromace i Nejvyšší radě." S tímto jsem se vypařil.

Chidori jsem tak tak stačila stočit do nejbližší zdi. Poslouchala jsem lačně jeho slova a snažila se je poskládat do nějaké slušné a normální podoby. Mise... kámen země... komplikace... ztráta člena... velitel zraněný... nemocnice... neúspěšná.. napadeni... vrátit se... velitel... mise.. kámen země... ANBU....Daiki...
"Ježiši!" vyjekla jsem. "Daiki je v nemocnici?!" jenže Anbu už tam nestál, aby mi potvrdil informace. Srdce mi vynechalo úder a pak se rozeběhlo dvakrát rychleji. "Proboha... honem!!" popadla jsem Yoko za ruku a vyběhla s ní z místnosti jako střelená. Katana zůstala ležet na podleze, stejně jako moje pravé oko odkryté.

Chystala jsem se vyblokovat jutsu, ale zahlédla jsem ANBU. Slyšela jsem jen útržky, ale všechno jsem stačila nějak, ačkoliv nerada, poskládat dohromady.
"Daiki?!" Vyhrkla jsem nevěřícně, ale to už mě PiliKKa táhla pryč - směr nemocnice.

Vyšel jsem z domu a zamířil si to do tréningové haly.Postupně jsem se učil směřovat chakru a házet kunaie a shurikeny.

vešla jsem do haly a prohlížela si ji
"Je to tu opravdu skvostné jsem ráda, ž emě sem přidělili." řeknu nadšeně

Viděl jsem osobu,která přišla ale nijak jí neregistroval.Trénoval jsem dál házení Kunaiu a co každý druhý kunai to do středu panáka tedy srdce.Ostatní letěli do hlavy.

"Chtělo by to lepší techniku nemyslíš?" oslovím toho malého klučinu

Hm?Ani ne myslím že jsem to dobře udělal."Osobě jsem ukázal Kunai a na něm chakrové vlákno.

"A nebylo přinejlepším lepší naučit se házet s přesným nasazením bez vláken?" pousměju se přes masku vytáhnu vlastní kunai a hodím aniž bych se nějak namáhala do srdce

To ano jenže"Hodil jsem kunai a ten minul jenže pak se vrátil a podl loutku ze zadu do hlavy."Takhle mi to vyhovuje líp víte?"

"Je to taky styl boje, ovšem přesnost je nejlepší hochu." podrbu se na hlavě
"Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se i když jsem to už dávno věděla

Ruki.Akasuna no Ruki."Podal jsem jí ruku."A vy paní?"

překvapilo mě jeho chování, jeho ruku jsem přijala
"Jsem Aiko Mikuma. Jsi syn Kazekage že?"

Podíval jsem se naštvaně."Ano jsem a co?"

"Nic jsem o tom slyšela to víš tady mají i stěny uši." usměju se
"Vím že mi do tvého tréninku nic není a že máš jistě zkušeného trenéra, ale Co už umíš Ruki?"