Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

Hokage Konohy:

"Okey, jak jsem říkal..Sraz Kage byla jen nesmyslná schůze, která k ničemu nevedla. Nedokázali jsme se na nic shodnout, Tsuchikage urazil mě a celou Konohu a odešel dřív. Ještě nikdy, jsem nezažil tak zbabělé kage. Pro jednoho člověka by vyvolávali válku. Od toho jsou Kage, aby ho zastavili, no ne?" podíval jsem se na ni se zdviženým obočím.

,,Samozřejmě.''
Lehce jsem souhlasně kývla.
,,Pak zbývá už jedna otázka. Co přesně můžeme udělat, abychom nahradili ztrátu sil nespolupracujících Kage?''
Tentokrát jsem obočí zvedla já a trochu přimhouřila oči.

"Co můžeme udělat..Hm..jsme tři..Raikage, ty, pardon, Vy a já.."poškrábal jsem se na hlavě.
Kdybych tady nebyl, možná, že by to Itachi vyřešil líp..Počkat.. V obličeji se mi objevil ohromený výraz. ústa jsem měl dokořán a oko vytřeštěná.
To je ono..Itachi!!

Zamračila jsem se. Nemusela jsem vůbec říkat, ža ten výraz se mi nelíbil.
,,Skoro se bojím zeptat, ale...jakým směrem se právě ubírají vaše myšlenky?''
Pozorovala jsem ho obezřetným pohledem.
Kdyby na tváři vytvořil ještě jeden takový výraz, asi bych se zvedla a utekla...ehm...velice rychle odešla.

"Napadlo mě, jak získat potřebnou jednotu a sílu k poražení nepřítele jako je Madara.." zavřel jsem hangár a usmál se na Ayame.

,,A to je...?'' Úmyslně jsem nedokončila větu.
,,Víte...jestli to z vás budu muset dál takhle tahat, moc daleko se nedostaneme.''
Ušklíbla jsem se.

"Já vám to radši napíšu, protože tady i stěny mají uši." ušklíbl jsem se a napsal na papírek dvě slova.
Papírek jsem jí ukázal a hned jakmile ho přečetla jsem ho spálil.

Tvářila jsem se neutrálně, snad i trochu laxně.
,,Zase?'' bylo jediné, na co jsem se zeptala, než jsem zvedla koutky úst vzhůru, v náznaku dnes jediného, avšak prohnaného úsměvu.
,,Mám vám to taky napsat?'' Ušklíbla jsem se, než jsem lehce mávla rukou a na stole se poskládal modrý lístek ,papíru' s jedním slovem: kdo?

Naklonil jsem se k ní a pošeptal jí čtyři jména.

Po tváři mi přelétl nečitelný výraz.
,,Um...překvapení?'' Zvedla jsem obočí a usmála se.
,,Zacházíte daleko, Hokage, avšak souhlasím, že v této situaci je to zřejmě nezbytné.''

Došel jsem až před dveře kanceláře a pak na ně zaťukal.

Dlouho jsem se jen tak procházel a pak jsem přišel zase zpět.Zaklepal jsem a čekal.

"Vím, že zacházím daleko, proto taky provedu po této operaci nezbytné kroky k zatracení té věci.." kývl jsem na Ayame.
"Další.."

Vešel jsem dovnitř a uklonil jsem se na pozdrav všem co tu byli."Zdravým tak jak to tedy vypadá s tou záležitostí?"můj hlas byl klidný byl jsem odpočatý a vyrovnaný.

Usmál jsem se, udělal několik pečetí a přivolal malého, bílého hada.
Bílá..hmm
"Můj had ti ukáže cestu do laboratoře, za chvíli jsem tam.."

"Dobrá."odpověděl jsem jednoduše a potom jsem následoval hada.(Přesun)

Pak jsem vstoupil do kanceláře já a zavřel dveře. ,,Nazdar." Podíval jsem se na Ayame. ,,Vás taky zdravím." Otočil jsem se zpět na Assasina. ,,Něco na práci?"

Zaklepu u Senseiovy kanceláře, zaklepu a čekám.

"Ahoj Seito, jdeš jako na zavolanou.." vytáhl jsem svitek a napsal na něj jeho misi. Pak jsem mu ho podal.
"Jistě chápeš, že je to naprosto tajné, takže by bylo dobré, kdyby jsi to provedl jako tajný agent, nejlépe jako ANBU nebo v přestrojení.."

,,Fůha. Trošku přitvrdilo. Do kdy to tu chceš mít." Pak jsem se na chvíli zamyslel. ,,Já nemám ANBU výbavu." Lehce jsem se usmál a uvažoval, jak se asi přestrojím.

"Tamhle je to ve skříni," poukáazl jsem na skříň.
"Zítra večer, ať je tu všechno. Uděláš to pro mě?"

Přešel jsem ke skříni a hned na sebe Anbu výbavu dal.

Spoiler:

,,Řekl bych, že pro tebe a pro dobro tohoto světa."

Kývla jsem na každého příchozího.
Bylo taky dost rušno, takže jsem začala přemýšlet o odchodu. Ale zase jsme to nedořešili...
Na chodbě se ozavl ruch, následovaný několika neverbálními nadávkami.
O chvíli později se do místnosti vkulila bílá koule s černými pruhy, omotaná zářivě modrým řetězem s několika ozdobami.
Když se konečně zastavila - prudkým nárazem do stolu Hokageho - a zůstla ležet na zemi, pruce kopala zamotanýma nohama a snažila se vyprostit ze svého vězení.
Sakra! Proč lidé lpějí na tom hloupém zdobení stroměčků, rozvěšování ozdobiček a dávání dárků?! Tyto věci jsou naprosto nesmyslné!
Zvedla jsem se, klekla si k ní a začala ji vymotávat z modréhu blyštivého řetězu.
,,Asi se tomu říká tradice.'' Pokrčila jsem rameny.
Jsem ráda, že my nic takového neděláme. Zavrčela, když jsem ji konečně vymotala a ona se postavila na nohy.

"Děkuji ti," poklonil jsem se Seitovi a pak se pousmál na příchozí.

Jen jsem přikývl a pod maskou se pousmál na nově příchozí, ale to nešlo vidět. Pak jsem zmizel.(přesun)