Tréninkové místnosti

First topic message reminder :


Tady se trénuje.

"Ten kaktus má moje DNA." ohradím se a znovu pohladím toho ptáčka a pod mou rukou celý skrystalizuje.
"Ups, promiň já nechtěla. občas se to stane." usměju se a lusknu prsty.
krystal i s ptáčkem mírně zakřupe a praskne. Deidarovi na ruce zbydou jen střípky krystalu

Nahrnuli sa mi slzy do očí "Môj vtáčik ...to nemalo byť krup...ale kaboom"
Dal som ruku do kapsičky s ílom a za chvíľku som ju zase vytiahol a mal som v ruke zasa ďalšieho vtáčika "Uhn...Tentokrát urobí Kaboom!" Usmial som sa a zväčšil som ho potom som sa zasa pozrel na ňu Nepoznáš nejaké opustené mesto ktoré by som mohol vyhodiť do vzduchu?

"Co Orochimarova skrýš?" pošeptám a usměju se.
"To by nás asi zabil, ale co se proletět nad Konohu, hm?" usměju se.

Nó nemyslím si že je to zrovna najlepší nápad Povedal som a poškrabkal som sa na hlave A čo takto niekde inde? Ideš so mnou? Spýtal som sa a hladkal som vtáčika

"hm škoda, ale proš ne, aspoň přijdu na jiný myšlenky."
nesmím furt myslet jen na něj. okřiknu se

Zväčšil som vtáka tak aby sme na neho mohli nasadnúť a vyskočil som naňho Nastupováť Povedal som a mávol som rukou

Zaujala jsem místo za ním na ptákovi.
"Můžu se tě drže,že jo?" usměju se na něj.

Pozrel som sa na ňu Áno v pohode len bacha aby si mi neroztrhla plášť
Povedal som a usmial som sa a vyleteli sme s vtákom do výšky a mierili sme preč z Tsukigakure
(presun-zbytok sveta-potoky,lesy...dalej nwm)

(přesun )

Přišla jsem do tréninkové místnosti, sedla jsem si a zády jsem se opřela o stěnu. Před sebe jsem rozložila svitek Hana Ninpou: Hyakka Ryouran a začala se učit.

"Ach jaj to bude nuda" povedal som a začal sa učiť

,Ach...'' Povzdechla jsem si, ze sedu jsem se přesunula do lehu a zavřela jsem oči. Pomalu mě to začínalo zmáhat. Jak dlouho že už tady jsme?...

přišel jsem na tohle místo... a rozhlédl se kolem...

Vytáhl jsem svitek: Chi no chiryō (krevní léčení) - BA začal jsem se je učit na již poraněných místech...

Vejdu do tréninkové místnosti.
"Zdravím lidi." usměju se.

Otevřu jedno oko a podívám se na příchozího. ,,Ahoj Reino.'' Pozdravila jsem.

"Dobrý den vám přeji madam." řekl jsem zrovna,když jsem se bodal jehlicí do ruky,abych si způsobil zranění

"Madam. TAkhle mi nikdo nikdy neřekl." usměju se na Smortna a trochu mi zrůžový tváře.
"Seš milej. Hej Ay jak se ti vede?" přejdu k ní a posadím se vedle ní ke zdi a sleduju co Smotn dělá

zarazil jsem jehlici do ruky a pak jsem se hrozně moc soustředil... krev po chvíli přestala téct... ale pak se zase začala téct... tak jsem se znovu soustředil a krev přestala téct,ale já se musel soustředit do té doby,dokud se mi nevytvoří strup...

"Smortne, to tě to nebolí?" mračím se, protože mi to nedělá moc dobře.

,,Ale...docela dobře...a ty?'' Pátravě se na ní zadívám a podepřu se lokty.

,,Prý je to nový druh akupunktury,'' řeknu s pohledem na Smortna.

vůbec jsem se na ní neotočil a znovu jsem do sebe zapíchl jehlice ale tentokrát třia z toho jednu do tepny...

"Au!" udělám úškleb, "Na to se nemůžu koukat, nemám ráda krev." No Ay slyšela jsem na tebe jen samou chválu, já teď mám takový práce že mi hlava stojí všude." a neodvážila jsem se podívat na Smortna

,,Chudáčku sensei.'' Podívám se na ní s lítostivým pohledem a pak se drze usměji. ,,A nemůžu ti s něčím pomoct?'' Pokračovala jsem opět vážným hlasem.