Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

Hokage Konohy:

Ctení Hokage-sama týmto si vás dovoľujem požiadať o pomoc týka sa to oživenia Reiny vodkyni Akatsuki...
Kumogakure je v nebezpečenstve a myslím si že mám niečo čím by som mohol pomôcť...

"Istotne ste poznali bývalého Raikageho Everesta je pravda že sa stal zločincom ale je to silná zbran proti Reine (láska).
Mám tu jeho DNA a chcem vás požiadať o jeho oživenie ak to nepríjmete tak to pochopím, beriem na seba plnú zodpovednosť som za to zodpovední len ja ak by bolo niečo ako by som sa vám mohol odvdačiť za vašu prípadnú pomoc tak urobím pre vás čokoľvek!"

"Viem že je to príliš veľká pomoc ale týmto vám ponúkam svoju dušu"(život) pozrel som sa na Hokageho odhodlaným pohladom.

"Omlouvám se, ale s tímhle vám nepomůžu. Reina byla poražena jednou, bude poražena i podruhé. A o tomhle budu jednat jedině s Raikage osobně." nekompromisně jsem řekl.

Rozumiem Hokage-sama takže ja budem musieť ísť!
Ostáva mi už len posledné miesto kam ísť!
Aj tak vám dakujem aspon za vypočutie zbohom Hokage-sama povedal som a kráčal som preč.
(Presun)

(Chyba) (presun)

Do kancelárie vletel Ryo cez okno s malím svitkom na nohe.

Spoiler:

Rychle jsem si přečetl zprávu.
Pane Bože, tohle není dobré. Vytáhl jsem nový svitek a napsal na něj.

Vzkaz:

Dal jsem to tomu ptákovi na nohu a on odletěl.

Hokage-sama! do kanceláře přiběhla kunoichi.
Nastal útok, oto a Suna!

"Opravdu? Tak rychle, do boje. Pošli zprávy do všech vesnic." vstal jsem a rychle odešel z kanceláře.

Došel jsem stejně líným krokem ke kanceláři a rozhlížel se.
Všechno je v troskách... Ah, ta ironie... A oblaka jsou pořád tak klidná...
Trhl jsem hlavou, abych se vrátil do reality a zaklepal.
Brzy mi došlo, že v kanceláři nikdo není, nicméně, co se dalo dělat. Potřeboval jsem vědět, kdo je mým senseiem. Posadil jsem se na zem přede dveřmi, přivřel oči a čekal.

Pomalým krokem jsem došel ke kanceláři a uviděl před ní nějakého kluka.
"Ahoj, můžu pomoci?" otevřel jsem kancelář a posadil se.

Přišel jsem a uviděl před dveřmi nějakého kluka. Chvíli jsem čekal, asi vstoupí dovnitř a když se nic nedělo, tak jsem zaklepal na dveře a vstoupil dovnitř. ,,Zdravím." Potom jsem za sebou dveře zavřel.

"Tak jak?" zeptal jsem se a pozorně ho sledoval.

,,Výborně." Usmál jsem se a vytáhl přívěsek, na kterým se houpal modravý kámen.

"Výborně." pochválil jsem ho a vytáhl jeden zvláštní svitek.
"Tvůj bratr, před tím, než se z něj stalo to, co se stalo, něco zanechal. Zanechal své dědictví, Mokuton. Mokuton, může získat jedině Senju, ale jeho syn není k dispozici. Jakmile zemře, kekkei genkai se zapečetí do svitku a jedině já, můžu schopnost někomu předat."

,,Aha. No, drahý Tobiru jak ho znám, bude někde trénovat, ale pravda už jsem ho taky dlouho neviděl. Většinou se aspoň vrátil ukázat domů." Poškrábal jsem se na hlavě. V Konoze je jeden z mých bratrů. Zeptej se ho na to. Na všechny. Hned. Dobře, dobře. ,,Ehm, myslíte, že někdo v Konoze má další kámen. Popřípadě kde jsou zbývající? Chce to vědět."

"Pokud to nepříjme, přijmeš ty? Ne, nic o tom nevím." zakroutil jsem hlavou.

Hm, Mokuton? Tím pádem bych se mu pak i v boji vyrovnal. Podíval jsem se na něho. ,,Ano, asi bych ho přijal." Škoda, že o tom neví. Docela rád bych věděl, že aspoň ještě existují.

Pomalu jsem se postavil a protáhl.
Složité...
Zůstal jsem čekat přede dveřmi.

"Dobře, ale musíme se snažit ho zachránit. Vděčím mu za život." pousmál jsem se.

,,Dobrá, dobrá uvidíme." Taky jsem se trochu pousmál. ,,A teď je něco na práci ještě mimo vesnici? Pokud ne, tak mi ten kámen nedá pokoj, dokud si neověří, že ostatní existují." Jo, jednoho cítím blízko, ale mám strach o zbývající.

Došli jsme před kancelář. Už tam stál nějaký kluk, takže jsem se opřela o stěnu a rozhodla se počkat.

"Ano něco by bylo, zajdi do kiri a uvědom je o situaci, která nastala. Hitomi atd, pak tě prosím, zajdi do Suny a udělej to samé. Pak, se Kazekageho zeptáš na CHuuninské zkoušky, dle předchozí dohody, má být třetí část v Poušti."

Došli sme pred kanceláriu bolo to tam pekní chvílu som sa obzeral no zistil som že Tsukikakge sa zastavila tak som ostal pri nej stáť a netušiacky čakal čo bude dalej.

Prišiel som do budovy a na chodbe somm si všimol ako stojí Tsukikage. "Dobrý deň Tsuikage-sama" zaklopal som a vošiel dnu "Dobrý deň Hokage-sama, potreboval by som sa z vami o niečomporozprávať "