Les Nara

Objevil jsem se těsně před lesem a slétl na zem.
"Vypadá to tu děsně..." Ani chvíli jsem neváhal a vešel jsem do lesa.
Pomalu jsem šel po něčem, co připomínalo lesní cestu.
"Je to tu pěkně opuštěné, dokonalé pro pohřeb za živa... Každopádně jsem tu teď já a vezmu si, co potřebuji."
Pomoci Sharinganu jsem hledal stopy chakry v podzemí.
Po půl hodině unávného šmatlání po listech, jehličí a dalších neidentifikovaných věcech jsem došel na místo, spolu s hloučkem jelenů za zády, kde jsem našel zbytky chakry.
"Doufám, že tam bude... Protože další půl hodinu bych tady už asi nevydržel..."
Natáhl ruku a zem pod jeho rukou začala praskat, jako by to bylo zemětřesení, ale pouze na melém místě a zem se začala propadat a propadat a najednou, z hluboké díky vylétla do mé dlaně hlava.
Chytl jsem ji za vlasy a visela mi v ruce.
"No ty teda vypadáš... TO si asi rozmyslím, jestli tě zas poskládám dokupy. Žiješ ještě? Trosko..."
Rozmlouval jsem z hlavou, která už tu musela ležet hodně dlouho.

Něco se začalo dít...
Najednou moje hlava vyletělo da vzduchu a já najednou mohl vidět i něco jiného než to za***né podzemí a žížaly, které mi pořád lezly po xichtu.
Pomalu jsem začal otvírat oči, nebyl jsem na světlo zvyklý.
Trochu jsem to rozmrkal a uviděl před sebou někoho, kdo mě držel v ruce.
Chvíli jsem sám sobě nevěřil, podíval jsem se okolo a byla to pravda... Byl jsem veku.
"Ku**a! WAAAAAU! Jsem venku, jsem venku! Já ti dám, jestli žiju ty Z**e!
Dej mě dokupy, musím toho Narovic zku***syna rozsekat za to, že mě tu tak nechal.
Dělej, na co ku**a čekáš, nemám na to celý den!"
Zadíval jsem se na koruny.
"Jashine-sama... Vy jste mě neopustil, dáváte mi druhou šanci. Já nezklamu, nezklamu. Jsem venku, Waaaaaaaaa..."
Začal jsem se smát svým cholerickým smíchem.
"Tak dáš mě dokupy? Ty maskovaná děv*o?!"
Konečně jsem byl venku...

Jen jsem protočil oči nad tím, jak neuměl držet zobák.
Druhou rukou jsem mu vpálil pěst.
"Už budeš zticha?!"
Jakmile jsem nic neslyšel, vydechl jsem si a spustil.
"Ty jsi asi Hidan že? Podle toho jak vypadáš bych to nepoznal... I babka den před smrtí je proti tobě modelka, ale to je mi jedno.
Typuju to podle tvého entusiasmu... A tvé květnaté mluvy"
Poznamenal jsme ironicky.
"Pokud vím, tak by jsi měl být nesmrtelný a taková schopnost se někomu jako jsem já hodí. Takže mám pro tebe návrh... Jako bys mohl mít na vybranou že? No ale formalita musí být.
Budeš můj bodyguard, nemíním si s každým zmetkem špinit ruce a pokud vím, tak tobě to celkem jde a jsi v tom dobrý... Takže takhle...
Budeš se držet u mě, budeš pro mě zabíjet a naoplátku tě dám dokupy a budu tě pohromadě i udržovat... Bereš?"

Schytal jsem pěstí přímo mezi oči.
"AU! Aaa... ta bolest, po tak dlouhé době, je tak příjemná..."
Nechal jsem se unést svými pudy, ale pak jsem se vrátil zpátky.
"Co si o sobě ku**a myslíš? Si tu jen tak napochoduješ, vytáhneš mě z hrobu a ještě si ze mě budeš dělat boxovací pytel ty zkundixi**e?
Já tu narozdíl od tebe budu věčně... Já ti dám takovou babku haj**e!
Sám ani ten svůj xicht neukážeš... Co tam máš? Pi*u své matky?!"
Každopádně mě jeho nabídka zaujala.
"Řekněme, že nemám teď co na práci, takže bych mohl pracovat i pro takového kok**a jako jsi ty...
Ale budu zabíjet jak se mi zlíbí a opovaž se mi říkat, jak se chovat.
Jestli si myslíš, že ze mě budeš dělat nějakou zaje***ou loutku, tak na to rači hned zapomeň a vrať se zpátky do kok*tova!"
Plivnul jsem po něm krev, která se mi vytvořila v puse, když mi ji vpálil.

Znechuceně jsem se na nej zadíval a uhnul tomu něčemu, co po mě plivnul.
"Udělej to ještě jednou a já ti garantuju, že jedním okem uvidíš svoji prdel a druhým se koukneš, jak to vypadá v ptačím hnízdě..."
Trochu jsem se zamyslel, jestli jsem se nerozhodl špatně, ale když už jsem tu byl...
"Mno... Asi ti nejdřív vytrhnu jazyk... Fakt mě ty tvoje kecy nebaví...
Takže řeknu to takhle... Budeš si zabíjet koho řeknu a kdy řeknu a v mojí přítomnosti se budeš snažit mluvit co nejmíň, jinak si tu hnij vesele dál...
Stejně tě už ani ta plíseň nechce... Takže bereš?"

"Já ti dám svojí prdel! Stačí když se dívám na tebe!
To by se ti líbilo co? Ty sadistický zm**e!"
Chvíli jsem mlčel a uvažoval o tom, jestli to příjmu nebo ne.
"Prý, že mě nechcou ani plísně. Ty jedná černá špíno, já jsem vyslanec Jashin-sama.
J-A-S-H-I-N--S-A-M-A! To je bůh! Rozumíš ty dvouoká zhulená máničko!
To je něco, čemu ty nešaháš ani po zku****é kotníky!
A jazyk mi do p**e necháš tam, kde je. Nebo ti tu masku sežeru!
Ale jak chceš, přijímám. Tak mě dávej dokupy, p**e, nemám na to celý den, rád bych si připomněl, co to je mít vlastní končetiny.
Muhahaaa!!!"

Jeho řeči na úrovni jsem ignoroval, bral jsem to, že je to cena za jeho schopnost.
Kdyby byl nesmrtelný někdo inteligentní, byla by to mocná zbraň, ale tím, že byl takový idiot nemohl natropit moc škody...
"Tak fain domluveno..."
Odhodil jsem jeho hlavu na zem a roztáhl ruce.
Poté jsem je spojil.
"Rinne Tensei no jutsu!"
Najednou se kolem objevilo zelené světlo, které se vsáklo do země.
Chvíli se nic nedělo a poté... Ze země se začaly vynořovat s obrovským rachotem části těla, které byly Hidanovy.
Jeho hlava se vznesla a jeho tělo se začalo pomalu skládat dohromady a srůstat v celek.
Se zájmem v oku jsem sledoval, jak se z toho zombíka opět stává živá bytost...

Najednou mě hodil na zem.
"Hej, zm**e na tomhle jsme se nedomluvili. Ti žádný pi***ý balon dělat nebudu, ku**a!"
Pak jsem se vznesl do vzduchu a moje tělo se vyhrabalo z hlíny a začalo se zcelovat.
"Waaaau! K**va! To je pocit. Jashin-samaaa! Já jsem tady pro vás! Budu působit bolest, pro vás! Aaaa... K***a, to je lepší než orgáč! Muhahaaaaaaa!"
Začal jsem se smát a po chvíli jsem tam stál, celý z masa a kostí a v celku.
"AAA já jsem zas celý, do p**e, to je lepší než narozky, dík zkun**xichte!
Ty vole, waaau! Zas můžu chodit. Muhahaaa!"

Nakonec se složil celý do kupy. Stál tam nahý a řval jak malý.
Sundal jsem si plášť a hodil ho po něm.
"Oblíkni se, nebo ještě někoho trefí šlak, jak poletíme do rezidence...
Jestli už sis dost zanadával, tak pojď ke mě, padáme odtud..."

Chytil jsem jeho plášť a pohled mi sjel dolů.
"Ale copák? Zkur****ne... Snad nezávidíš, co zm**e?!
I ten nejmenší jednou vyroste, MUhahaaaa!
Tak kam letíme, Dě**o?!"
Přešel jsem k němu.

Jen jsem mlčel...
"Abys o to málo co máš, nepřišel..."
Jakmile ke mně přešel, oba jsme se vznesli a vypadli z tohodle místa.
(Přesun)

Dorazil jsem do našeho poklidného lesíku.K mé pozici se okamžitě shromáždili jeleni , kteří zjišťovali kdo to vlastně přišel a vypadali docela naštvaně.Když zjistili že jsem to já tak se okamžitě uklidnili a rozešli se.Vstoupil jsem docela hluboko do lesa kde byla příjemná tma.Můj stín se začal prodlužovat , vešel do mé kapsičky a vytáhl shuiken , kterým se provlékl a hodil ho po stínu jednoho z jelenů.Ten se okamžitě zastavil a divil se proč se nemůže hýbat.Pomalým krokem jsem k němu přešel , pohladil jej a shuriken jsem ze země vytáhl a on se zase mohl svobodně hýbat.Poté odběhl pryč a já si lehl na jednu větev a pozoroval hvězdy.

Přišla jsem do lesa a jen tak se procházela. Seběhla se ke mně hrstka jelenů a podezřívavě se na mě dívali. Vytáhla jsem z tašky kousek onigiri. Zdálo se, že oběť jelenímu božstvu byla přijatelná, protože se najedli a poté rychle zmizeli. Došla jsem až do samého srdce lesa a rozhlížela se kolem. Všude bylo ticho a šero. Nemám v oblibě takovouto atmosféru, ale dnes jsem ji překvapivě uvítala.

Jeleni mi dali vědět že se někdo dostavil do lesa.Mohl to být jen 1 člověk jelikož nebyli naštvaní a nechtěli jít les bránit.Pousmál jsem se a počkal až bude Kaya kousek za mou pozicí.Udělal jsem to co jsem dělal nejraději.Nečekaně jsem seskočil přímo za ní." Copak tu dělá tak krásná dívka tak pozdě večer sama? " zašeptal jsem jí do ucha a pousmál jsem se.

Tak to jsem tušila. Když jsou jeleni takhle ostražití, musí tu být někdo od nás. ,, Přišla jsem se nadýchat večerního vzduchu a podívat se, jak se vede jelenům." A jestli mají stále stejný apetit. zasmála jsem se. Otočila jsem se směrem k němu a zjistila, že stojí nebezpečně blízko. Poodešla jsem trochu dál od něj a podívala se na nebe. Přes koruny stromů nebylo vidět ani kousíček nebe. To bude muset Takii až na vrcholky stromů. Když jsem přemýšlela o práci, měla jsem ještě lenivější náladu.

" Tak , ale večerní vzduch máš všude , ne??No a jeleny..ty bys našla i v normálním lese " pravil jsem a pokrčil rameny.Poté ke mně přišel jeden z jelenů a vypadalo to , jako by uvnitř hořel.U mé hlavy se zjevila anime kapka." Kayo...že tys jim dala zase Onigiri.... " řekl jsem a dostal jsem tik do pravého oka.Poklepal jsem toho jelena po hlavě a ukázal mu , kterým směrem najde vodu.Okamžitě vypálil tím směrem a po chvíli ho ani nešlo vidět." Nechtěla by ses projít? "

,,Ale oni vždy mé onigiri milovali." překvapeně jsem se dívala na onoho jelena. Asi to byl nováček, však jsem tu nebyla, ani nepamatuju. ,,Dobře." kývla jsem na něj.

" no...to sice ano...ale...nevzala jsi náhodou to tvé extra pálivé...co mám i já problém sníst? " zeptal jsem se jí a zasmál jsem se.Na její odpověď jsem jen kývl a pomalým krokem jsem se vydal někam do lesa.

Jeho věta mě uvedla v přemýšlení nad tím, jestli jsem vzala ty normální nebo extra pálivé onigiri. Následovala jsem ho a tiše pozorovala, kam jdeme.

" Dneska jsi nějak zamlklá...to se ti nepodobá...netrápí tě něco? " otázal jsem se jí a přisunul se trochu blíž k ní.Věděl jsem přesně kam jít , protože to místo jsem měl nejraději , ale chtěl jsem to nechat jako překvapení.

,,Hmmm, přemýšlím nad tím, jaké onigiri jsem to vlastně vzala." zamyšleně jsem se dál dívala na cestu. Všude bylo ticho. Vůbec jsem netušila, kam jdeme, prostě jsem bezmyšlenkovitě následovala Takiiho.

" Hmm...tak pokud ti nějaké zbylo...tak mi dej a já ti to okamžitě zjistím! " řekne jsem a zasmál se.Jen jsem doufal že jí ta cesta nepřestane bavit , jelikož to místo je docela odlehlé , ale za to je velice krásné.

Vytáhla jsem krabici a s úsměvem jsem mu ji podala. Vešlo se do ní pěkných 20 kousků onigiri. Tak doufám, že to nejsou ty pálivé. Mimo jiné jsem si taky vzala jednu.

S úsměvem jsem si vzal jednu Onigiri a vložil jsem jí skoro celou do úst.A divím se , že jsem neuhořel ze vnitřka.Navenek jsem úplně zrudl a začal jsem dýchat ten docela studený vzduch." ai...se u ediím...e ho o álio... " řeknu a ten vzduch začnu doslova nasávat." byl to zlý nápad dávat jí do úst celou " řekl jsem a i ta rudost začala pomalu mizet.Oddechl jsem se." Jdeme dál...už je to jen kousíček " řekl jsem s úsměvem.