Pamätník klanu Akasuna

Nachádza sa na najvyššie postavenom mieste v Sunagakure no sato, prístup sem ľudia síce majú no je tu určitá hranica odkiaľ ďalej nemôžu ísť. Má však aj podzemnú časť o ktorej vie momentálne iba Artemis a členovia klanu Akasuna. Sú tam hroby všetkých členov ktorý kedy do klanu patrili.

Pomaly som vstúpil do vnútra pamätníka klanu Akasuna, v rukách ktoré sa mi hrozne triasli som mal uložené mŕtve telo Amayo-chan, pomaly som vošiel hlbšie a hlbšie, cesta predo mnou zrazu začala stúpať a ja som sa dostal až do menšej komnaty ktorú som pre ňu vybral, bola to asi najkrajšia komnata ktorá tu len bola, dokonca dovnútra svietilo aj slnko. Pomaly som vošiel až do odkrytého výklenku ktorý bol vystlatý modrými kvetinami, modré kvety ktoré mali rovnakú farbu ako vlasy Amayo. Uložil som ju do neho po čom som tam asi hodinu len stál, a nič nerobil. Pozeral som sa na ňu, vo mne sa znova niečo zlomilo, bola už tretia, tretia sestra ktorú som videl mŕtvu, nakoniec som sa rozhodol len pre jednu vec, tú techniku som započal už skôr, teraz som bol skôr bábkou a nie človekom. Vyšiel som z miestnosti po čom som prišiel až k vchodu do útrob pamätníka, tam som vyvolal obe svoje bábky, aj Rin aj Kin, sadol som si pred vchod a oni sedeli pri mojom boku, v momente som úplne znehybnel, a už nikdy som sa pohnúť nechcel, nemohol som zomrieť na hlad, ani na nejakú chorobu, podchladenie či podobne. rozhodol som sa to tu strážiť. Kým by som nezacítil ohrozenie a znesvätenie tohto miesta tak som tam ostal sedieť, kľudne aj celé storočie, bral som to ako svoju poslednú úlohu.

tak jsem přišla až sem . Líbili se mi tu to tajemné pocity, které neznám. Yuusuke si to tu také oblíbil, jelikož byl vždycky bojovný typ. Vešli jsme a rozhlíželi se kolem...

po chvilce jsem si vzpomněla na to co mi řekl Kazekage... noo po pravdě zpomněla ale jenom z části tak sem si řekla že se za ním stavím a pozdravím ho ... telepatie... co na to říkáš Yuusuke??? .....aaaa hodný chlapeček usmála jsem se a dala mu na čumák pusu...

Šel jsem tajnou cestou do místnosti,kde měl být pohřben můj rod.Vešel jsem do místnosti a v mých očích se objevili slzy.Byli tam nové rakve.Na jedné z nich bylo napsané jméno mé tety Yoko a dalších 2 jméno mé sestry a matky.Moje nohy se podlomili a já nevěděl co říct.Byl jsem zmatený jako nikdy a po očích mi stekly slzy.Jediné co jsem si promítl byli nejlepší zážitky se všemi 3 a hlavně jak jsem se hnusne zachoval k ženě co mě porodila,protože mě jiná obelhala.Nevěděl jsem co dělat.Jediné co mi zbývalo bylo křičet a brečet.Křičel jsem tak hlasitě,že mě mohli slyšet aji lidé co nevěděli o této skrýši a celou dobu chodili nad ní.


http://26.media.tumblr.com/tumblr_lhy9oswxyN1qagu2oo1_500.gif

Nakonec jsme se rozhodli že pojdeme tam kde nám bylo nejlépe. Yuusuke pocítil že se někdo v blízkosti nachází. Neztrácela jsme odvahu a vstoupila do památníku...

Slyšel jsem jak někdo jde,ale extrémně jsem to nevnímal.Lehce jsem vstal a furt brečel a křičel.Slyšel jsem někoho přicházet a automaticky na něj zaútočil.Nejspíš jen proto,abych si vybil zlost.

Lekla jsem se tu mě někdo chytil, Yuusuke se zjevil jako obránce a pokusil se kousnout dotyčnou osobu, která mě stále křečovitě držela za krk. Světlosrstý vlček neztrácel naději a po chvilce rámusu na dotyčnou osobu skočil.

Na psa jsem se podíval sharinganem a on jen spadl(Vtáhnutí do genjutsu).Rychle jsem se přiblížil k osobě a vytáhl si svůj meč.Bouchl jsem ho tubou stranou do břicha a rychle ho odkopl směrem ke zdi.Ke krku jsem mu mířil mečem"Kdo jsi a co tu chceš?!"Řekl jsem smutným hlasem a po očích mi ještě stékali slzy.Kdybych neměl speciální tréning od Reiny na ovládání emocí nejspíš bych ho zabil.

Bezvládně jsem se dívala se Yuusuke svíjí bolestí. Pomocí telepatii jsme se spojila s Yuusukem a čekala na nějakou odezvu. ´´Jsem Garou Hikari nnn...nová kunoii....chii...i a nic t...tu nech..chi mám..e s Yuusu..kem to..to místo..o rádi.. přita...huje...nás...s´´ odpověděla jsem a začala se třást. Dnešek byl už asi moc... nejdřív spadnu do bezvědomí a přestanu vidět a když konečně jsem v pořádku tak narazím na rozčíleného kluka...

Něco málo jsem jí rozuměl a pustil jí.Psa jsem propustil z genjutsu a otočil se k ní zády"Odejdi odsud a vem si aji toho psa.Nechoď sem nebo příště nebudu mít tolik slitování.Pomalu jsem se přibližoval k hrobu své matky a sestry.

´´Dobře...´´rychle jsem odpověděla, vzala s sebou Yuusukeho a odešla se slovy ´´ jestli budeš něco potřebovat tak mě vyhledej´´

Pred Rukim sa v zápätí objavili dve dievčatá, to že sú to bábky nešlo poznať, mali dokonca aj vlastný chakrový obvod, vyzerali ako živé, vlastne aj boli vytvorené zo živým ľudí. Čo tu robíš? čo robíš na mieste kde odpočíva klan Akasuna? spýtali sa ho naraz pri čom sa im z rúk vysunuli čepeľe.

(Promiň Artemisi já jsem jinde já tam nenapsal přesun,ale pak tam příjdu jen co vyřídím něco v kanclu jo ? ^^ )

(joo.. taky sorry Yuusuke je vlk ale to je v poho a už jsme taky jinde xD )

Došel jsem k památníku před hrob své sestry a památník matky"Dokázal jsem to jen díky vám"Lehce jsem pošeptal a z oka mi vytekla slza."Nejspíš budu muset jít,ale slibuju že příjdu znovu a budu o mnoho silnější a budu to tu chránit,tak jak jste to dělali vy 2."Ke každému hrobu jsem položil růži a pomalu odcházel"Doufám že by jste na mě byli pyšné"Stál jsem před památníkem.

Stál jsem kousek opodál a koukal jsem na Rukiho nechtěl jsem ho teď rušit.

Vyšel jsem ven a viděl Tatsua"Musíme zesílit a to o dost.Na světě je pořád mnoho silnějších ninjů jak jsme mi 2"Řekl jsem vážným hlasem a ze zábradlí se díval na celou písečnou vesnici.Jen jsem viděl jak se písek přenáší a lidé obchodují"Tato vesnice potřebuje lepšího vůdce,ale momentálně nejsem dost silný né tak jako ona.V hlavě se mi představil obrázek Piliki"Hodlám být nejsilnější Kazekage,který kdy žil"V očích se mi zjevil sharingan s 3 tomoe.

"Ano s tím naprosto souhlasím.A já ti s tím vším pomůžu"Podíval jsem se taky na vesnici.A jen tak tam stál.

Myslím že je čas vyrazit"Kousl jsem se do prstu a vyvolal velkého modrého Phoenixe"Do Otogakure prosím"Podíval jsem se na Tatsua"Pojedeš semnou nebo na těch svých štěňatech?"Pousmál jsem a lehce si z něj vystřelil.

Zasmál jsem se a podíval jsem se na něj."Pojedu s tebou, přece jsem ti řekl že sem ě od teď nezbavíš."Znovu jsem se zasmál.

Jo pravda"Phoenix vzlétl a já se podíval na Sunu"Uvidíme se později"Zasmál jsem se a odletěl.
(přesun)

Ruki ja ťe vážne zabiju =.="" na čo myslíš že je tu Artemis, že by si sa cez neho len tak ľahko dostal? a ani nevieš ako hroby tých dvoch vyzerajú =.=´"" tak si si to mohol odpustiť a počkať kým ti niečo na ten tvoj vstup neodpíšem ako prvý krát !! ..

(Sorry nevím jak často tu si xD a ani nemám na tebe žádný kontakt gomen xD)

Sedel som pred vchodom do hrobky, vlastne som takto sedel už veľmi, veľmi dlhý čas. Naberal som takú.. žltkastú farbu aj keď to bolo iba kvôli piesku ktorý sa na mne usadil. Oči som mal zatvorené a vlastne som skôr pripomínal nejakú sochu. Premýšľal som, čo iného mi ostávalo? Všetci na ktorým mi záležalo sú mŕtvy a ja som sa rozhodol ochrániť ich aspoň po smrti. Za celý ten dlhý čas tu bol len jeden človek, ktorému som sem dovolil vstúpiť no, bola to výnimka a to práve pre to, že bol členom klanu Akasuna. Nikoho iného som sem nepustil, niektorý to pochopiteľne za ten čas skúšali.. vandali a tak.. ich telá sa však už nikdy nenašli, len málokto vedel čo sa s nimi stalo, vlastne som to vedel iba ja.