Hostinec-Výčep

''taky neříkám že teď''
usmál jsem se a navlékl jsem si rukavice a stáhl jsem si rukávi, vzal jsem nádobí a začal jsem jej pomalu umývat ve dřezu

''a odkolika jsi to zjistila ? že tě takto přitahuje krev ?''

''pár týdnů, po tom co mi zemřeli rodiče podnik otce přestal financovat, tak jsem jej prodal a našel jsem si práci tu''

''matka na rakovinu a otec se po té utrápil ... neunesl to a pár dnů po ní zemřel též''
pověděl jsem

''možno ano ale uvědom si že pak už nic nebude, nebo alespoň nebude to co máš tady''
usmál jsem se

''a nebo taky ne... myslel jsem že nebereš život jako trápení''
podíval jsem se na ní

přišel jsem a sedl jsem si vedle ní
''bude dobře''
zašeptal jsem jí uklidňujícím hlasem

''ani tomu nejlhostejnějšímu člověku na světě není jedno jestli se bude mít dobře či špatně''

podíval jsem se na ní ale nic jsem neříkal

''jediný kdo je v místnosti je ten chlapík ze včerejška, ten co odpadl po té jedné vražedné sklence a jinak nikdo''
pověděl jsem
''a ten kdyby něco potřeboval tak se ozve''

přikývl jsem
''odpočinek je zdraví''

''hai''
díval jsem se od jejího jediného oka které bylo vidět

''krásné oko''
pověděl jsem s úsměvem