Hostinec-Výčep

''až tak''
odvětil jsem a opětoval jsem jí úsměv

"To abych si začala dávat pozor na to co říkám." zasmála jsem se.



(končím, pa)

(mám to nechat tak jak to je teď nebo... náhlí odpad ? )
''to nemusíš, nejsem dívka''

všiml jsem si že Kasumi usla ... položil jsem ji za pultem na deku kterou jsem zde měl rozloženou a zůstal jsem zde sedět u ní...
''ještě kolem 2 hodin a končí mě práce, tak s ní něco udělám''

jelikož už nikdo nechodil vešel jsem ke dveřím a obrátil jsem cedulku z otevřené na zavřené a zamkl jsem dveře a zajistil okna ... po té jse šel kouknout do zadu
- přesun

Vybehol som z pultu, no vtom som naraz zabrzdil.
Žiadni zákazníci a nikto pri pulte. Itsuki by sa mal vrátiť do práce namiesto toho, aby sa hral na mamu.

Jak jsem byla rozběhnutá, jsem nestačila dostatečně rychle zabrzdit. Vrazila jsem do něj.
Sakra! spravila jsem si brýle.

Bohužiaľ som to nečakal, takže sme sa ocitli na zemi. Bolo mi jasné, že si nemôžem odpustiť uštipačnú poznámku na jej adresu. Usmial som sa na ňu a prehovoril:
"Vrrr. To by som do teba nepovedal."

přišel jsem ze zadní místnosti a v ruce jsem držel osušku s hřebenem a oblečením a uviděl jsem ty dva na zemi
''no, až to dokončíte tak řekněte''
pomalu jsem se otočil a zase jsem mířil do zadní místnosti

"No dovol! Ani okem bych o tebe nezavadila." sladce jsem se usmála. Z vlasů mi pořád kapala voda.

"Tak ak si si nevšimla, práve si o mňa zavadila. Alebo že by to bolo myslené takto schválne?"
Zima mi v tejto situácii neprekážala.
"Bude treba ísť vyviezť Itsukiho z omylu."

Zbytek vody se skoro už vsákl do kůže. "Vrazila jsem o tebe, protože jsi neměl zastavovat. A navíc jsi mohl uhnout, abys nespadl takže, jak to bude?" optala jsem se. Měla jsem hřejivý pocit, jak už dlouho ne.

"Když se ti to nelíbí..." klekla jsem si. Začínala jsem být trochu zmatená.

Posadil som sa vedľa nej.
"Nechcela si mi niečo urobiť?"

"Díky za tu vodu." usmála jsem se. Sevřela jsem ruku v pěst a vší silou jsem ho uhodila. "A tohle bylo za ten tvůj budíček!" promnula jsem si prsty.

Ležal som na zemi a smial som sa.
"Tak takto to malo vyzerať už od začiatku."

"Co?" nechápala jsem ho.

"To vieš, chvíľu som mal pocit, že si si to predtým celkom užívala. Predpokladám aj, že si na chvíľu zabudla na svoje problémy. Odregovala si sa, no nie? Tak či onak, teraz máš dve možnosti. Buď odídeš, alebo ostaneš. Ale ak sa rozhodneš ostať, nebude to zadarmo. Ak nemôžeš platiť hotovosťou, potom budeš pracovať."
Zmizol som v zemi.

Opřela jsem se o půlt. "Jo, dočista jsem zapomněla." zašeptala jsem. Šaty jsem měla ještě mokré, ale nevnímala jsem to. Přemýšlela jsem, jestli bych měla zůstat nebo jít...

vyšel jsem se zadní místnosti a spatřil jsem zde Kasumi
''už jsi tu sama vidím''
podal jsem jí složenou hromádku na které byla osuška hřeben a oblečení i se spodním prádlem
''tady máš, nevím co s toho budeš potřebovat, tak si to vem vše''

Podívala jsem se na Itsukiho a pak na hromádku, co mi nabízel. "Myslím, že už to nebude potřeba. Voda se už vsákla." ale vzala jsem si hřeben a začala si česat vlasy. Ve tváři jsem měla nepřítomný výraz.

''dobře''
odnesl jsem věci a po chvíli jsem se vrátil k pultu a začal jsem utírat skleničky
''tak jak se ti spalo ?''

"Dobře." odpověděla jsem nepřítomně.

vypadá jako by byla někde jinde, dokonce tak i skoro mluví
nic víc jsem neříkal a utíral jsem skleničky