Hostinec-Výčep

pomalu jsem vešel do místnosti za pultem

Došiel som k pultu a vytiahol som akúsi zvláštnu fľašku bez označenia.
"Konečne si po dlhej dobe nalejem niečo poriadne."

Vešla jsem do hostince a rozhlédla se okolo. Pár lidí sedělo nadstolky, ale já spíš hledala určitou osobu. Došla jsem až k pultu a podívala se na muže. "Dobrý den, hledám majitele... kde bych ho našla?"

"To závisí od toho, čo presne od neho potrebujete."
Poriadne som si ju prezeral.

"Potřebuji od něj určité informace..." opřela jsem se o pult.

Posadil som sa na barovú stoličku vedľa nej, nalial som jej kvalitne odstaté víno a sám som sa pritom napil.
"Musím uznať, že si kosť, možno ich dostaneš aj zadarmo. To som ja."

V první chvíli jsem chtěla něco odseknout, ale udržela jsem se na uzdě. Věděla jsem, jak je tahle situace ošemetná. Vzala jsem do ruky sklenku a protočila ji mezi prsty. "Děkuji... nejsem zvyklá na tento způsob zjišťování informací, takže se přiznám, že v tom neumím chodit..." pousmála jsem se. "Nechci to zadarmo... potřebuji naléhavě informace o jednom muži." stočila jsem na něj oči.

"Jistě, mám... předpoklady si raději nechme, kdo jsem není důležité... kolik chceš?" naklonila jsem hlavu na stranu a lehce smočila rty v tekuti. Na jazyku se mi rozložila nahořklá chuť. Napila jsem se znovu, nespouštěje z něj oči.

Usmial som sa od ucha k uchu.
"Ako ťa tak pozorujem, nemám pocit, že by si v tom bola nová. Premohla si moju nenásytnosť, postačí mi tak 145 ryo."

"Věř nebo ne, ale ke mě se zrovna tohle nehodí." pousmála jsem se. Vytáhla jsem složené peníze a po stole je posunula k němu. "Takže popojedem...?" dopila jsem víno.

Oprel som sa o pult, vzal som si peniaze a privrel oči.
"Tak to vybaľ. Kto je ten šťastlivec, o ktorého sa toľko zaujímaš?"

"Goemon.. víc nevím." upřela jsem na něj nedočkavě oči a netrpělivě klepala nehty o dřevo.

"Bohudík, i když možná bohužel, jsem do teď neměla tu čest." zamračila jsem se. "Řekni mi prosím, co o něm víš! Rychle prosím, tlačí mě čas."

"Zdřejmě opravdu mluvíme oba o někom jiném... jinak si nedovedu představit, že by mi někdo takový, jak ty říkáš unesl dceru..." zavrčela jsem. "Netuším, k čemu by ji mohl potřebovat..."

Zapískal som.
"Fíha, tak stará paprika niečo chystá. Bez nôh toho veľa nezmôže, ak si dovolil uniesť takúto významnú osobnosť, určite má niečo za lubom, že? Pravdepodobne sa pokusi opäť postaviť na vlastné nohy, nemusíš to vnímať ako metaforu. Tvoja dcéra je na tom zle, môže skončiť akokoľvek. Buď ju nadroguje, urobí na nej experimenty, alebo jej vezme telo, zopár operácii, alebo je to starý pedofil. Vyber si."

Skleničku, která stála na stole jsem chytila do ruky a stiskla tak pevně, že se rozletěla na malé kousíčky. "Kde je?" zeptala jsem se ledově, pohlédla jsem mu do očí.

"Dám ti co chceš, řekni mi kde je!" zavrčela jsem.

Vyndala jsem peníze a položila je před něj. "Fajn, zabiju ho a přinesu ti třeba celý tělo... kde je?!"

Poklepala jsem na stůl. "Už jsem ti řekla, že ti dám co chceš, ale chci vědět všechno co se dá! Třeba i co snídá, když to bude potřeba!" zamračila jsem se.