Hostinec-Výčep

"Iste, ak teda niečo ešte nepotrebuješ, najesť sa alebo tak."
Pozeral som sa jej smerom.

Zavrtěla jsem hlavou.
"Myslím, že nepotřebuju."

"Okey"
Pomalým krokom som sa vydal k dverám a keď som vyšiel z hostinca, čakal som na ňu.

Naposled jsem se ohlédla a kývla na hostinského. Pak jsem také vyšla z hostince ven.

"Vieš aj kam by si chcela ísť?"
Povedal som keď bola pri mne.

Opět jsem zavrtěla hlavou.
"Vlastně ani ne ..."

"Ja mám momentálne namierené do Vlnkovej zeme, ak by si chcela ísť so mnou nebudem proti a...."
Nedopovedal som to a ostal stáť.

Přikyvovala jsem a pak jsem se zarazila.
"A ...?"
Vybídla jsem ho.

"A...možno by som bol rád."
Povedal som navonok pokojne.

Chvíli jsem na něj hleděla - mlčky a s úsměvem.
"Takže tedy půjdu ..."

"Snáď tam bude nejaký dobrá misia na zárobok."
Povedal som, ale nehľadel som na ňu.
Som normálne rád, že ide.

"Tak pojďme ..."
Vybídla jsem ho energicky a vyrazila kupředu.
(Přesun)

Šiel som hneď vedľa nej.
"Okey."
(presun)

vosiel som a uvydel som kushinu podisiel som ku nej
"a ty tu co robis"

Pozrela som mojím trocha opilým výrazom.A ty si kto? opýtala som sa aniž by som poriadne vydela kto je to

Vešli jsme do hostince, a pozdravil jsem jako první obsluhu.
"Jeden soukromý salónek prosím." pověsil jsem si na veliký věšák svůj plášť a šel jsem si sednout do zadní části lokálu. Uprostřed jsem viděl červené vlasy.
Sakra!!

Vložil som ruky do vreciek na nohaviciach a moje športové sako sa trošku pokrčilo. XD
Potom som sa obzeral po miestnosti koho uvidím.
Ale, to je ten típek, čo mi kúpil obed...

Ťapkala jsem za Hayatem a Assasinem s úsměvem na rtech. Odložila jsem si Kage klobouk a těšila se, až se posadím. To vedro je neúnosný! zuřila jsem v duchu.

Otočil som sa k Mizukage, ale mlčky som len tak postával.

"kazuya uchiha nepametas si?"

Hitomi Yamada napsal:Ťapkala jsem za Hayatem a Assasinem s úsměvem na rtech. Odložila jsem si Kage klobouk a těšila se, až se posadím. To vedro je neúnosný! zuřila jsem v duchu.

Sedl jsem si tak, aby mě ani nebylo vidět a pohledem jsem těkal sem tam.
"Zakryjte mě někdo!"

jo už viem ty si Uchiha usmiala som sa ale bolo poznat smutok v mojích očiach.
Sadneš si? opýtala som sa

Sadol som si tak, aby nebolo vidno Assasina zo zvyšku miestnosti a ostal som sedieť.

"dobre teda"sadol som si pozeral som jej do oci a vydel som v nich smutok a trapenie"co sa deje?