Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


Sídlo klanu Hyuuga má dva vchody. Hlavním vchodem je velká brána, chráněná hlídkou, kterou se lze dostat přímo na ulici. Vedlejší vchod znají jen členové klanu a Hokage.

Celé sídlo klanu je obehnáno zdí. Navíc je chráněno hlídkou, jedná se o dva členy klanu Hyuuga (chuunin - vedlejší větev).

Sídlo již není rozděleno na část pro členy hlavní a vedlejší větve. Obě rodiny tak mohou mít své domy v těsném sousedství.

Členové vedlejší rodiny se mohou učit veškeré techniky právě tak, jako členové rodiny hlavní.

Hlavou klanu je Hyuuga Naomi, právě tak jako velitelkou policie - Hyuuga klan.

"Hlavně, že je šťastná, třeba jim to vydrží vážně dlouho, koneckonců... mohla bys je odstěhovat do Uchiha sídla, kdyby něco," trochu jsem při masáži přitlačil, "tak jaké to je?"

"Hyuuga v Uchiha sídle? Ty ses dočista po-aaau..." něco mi křuplo v zádech.
"To bych mu radila, jestli zase zdrhne tak je mrtvej." pravila jsem a zase padla na gauč zpátky.

"Uchiha v Hyuuga sídle, nevyjde to nastejno? Ulevilo se ti aspoň, nebo jsem ti teď už nadosmrti ten krk zablokoval.." řekl jsem trochu posměšně.
"Snad na ní bude hodnej, je dobře, že si našla někoho nového.."

"Pošlu ho na výlet Prázdnou dlaní jestli se tu ještě někdy ukáže." zavrčela jsem do polštáře a vyhrabala se se do sedu.
"Díky, ten krk je o něco lepší. Můžu s ním docela dobře hýbat." otáčela jsem hlavou doprava a poté zase doleva a divila se, že to už nebolí tolik jako předtím.
"No ta Shijin, ta má opravdu vkus..." spustila jsem ironickým tónem a pak mi docvaklo, koho že to měla před Nawakim. Takže jsem se zatvářila trochu zaraženě.

Smál jsem se jejím poznámkách a užíval stálé pohody.
"To je v pořádku, já sám vím, že jsem krásnej a zapomněla si, koho měla před Nawakim," mile jsem se usmál.
"Jsem rád, že je to lepší," opět jsem mírně zrudl, protože župan měla jaksi stále položen níže, "etto.. Mikomi?" koukal jsem na ni zaraženě.

"Krásnej? Spíš namyšlenej. Chtěla jsem říct, že ségra má vkus na egoistické maniaky. A co tak vejráš?" zatvářila jsem se napůl naštvaně, napůl podezíravě. Ať si rozmyslí co řekne, po ránu jsem vždycky nabroušená.

Poznámkám jsem nevěnoval pozornost, protože mě naprosto ochromila a paralyzovala. Pomalu a hlavně opatrně jsem natáhl ruce a překryl ji vršek županem a trochu ho natáhl.
"Takhle to bude lepší."

"Jsi perverzní." konstatovala jsem s naprosto vážným výrazem.
"Ale přitom jsi toho viděl mnohem víc. Tak se přestaň červenat jak děcko." pravila jsem, vstala a odnesla do kuchyně hrnky s vypitou kávou.

Dostal jsem tik do oka, pak do obou očí a nakonec jsem se musel opět rozmrkat.
"Perverzní... to mi bude řikat takovej úchyl jako ona, to určitě," šeptal jsem si pro sebe a otočil se jejím směrem.

Vrátila jsem se do obýváku a posadila se. Znuděně jsem hrábla po jednom z časopisů, co se válel na stole a začala jím listovat.
"Bohužel perverzní časáky nevedeme."

Opřel jsem se do křesla a koukal do blba. "To je dobrý, zlato."

Časopis mu o zlomek vteřiny přistál na obličeji.
"Opatrně jo... Takovéhle roztomilé oslovování jsme si nedomluvili."

Časopis jsem položil na stůl.
"Tak si to domluvíme, co říkáš, zlato?" usmál jsem se.
Dům si snad nezboří.

Naprosto ohromeně jsem zůstala zírat.
"Hele, šetři si tohle oslovení pro Yoko, nebo pro ty své flundry, já nevim ani kolik jich máš a jak často ten svůj harém aktualizuješ." zatvářila jsem se načuřeně, protože jsem nemohla použít Hakke Kusho.

Začal jsem se tvářit uraženě.. "Měl bych se za ní podívat do Suny," koukl jsem po hodinách, co visely nad jedněmi dveřmi.

Hodila jsem po něm další časopis.
"Jistě, a stav se i za těma ostatníma, co máš jako zálohu až tě zase Yoko omrzí." zavrčela jsem. Co si vůbec o sobě myslí?!

Vstal jsem z křesla a prošel okolo ní. "To určitě.." dal jsem ji tak malý pohlavek, že to vypadalo jako pohlazení.
"Díky za kafe, jídlo a vůbec všechno, měj se," mávl jsem za ní a opustil sídlo.

Byla jsem vytočená a naprosto ohromená jeho nebetyčnou drzostí. Jestli to byl pohlavek nebo pohlazení jsem si sama nebyla jistá.
"Sbohem." pravila jsem k zavírajícím se dveřím. Hned poté jsem odešla do svého pokoje konečně se převléknout do normálních hadrů.
"To mám za všechno tohle..." mumlala jsem si během oblékání.

doběhla jsme ve své pravé formě k jejím nohám "brý ráno"

Hm? Ráno?
"Zdravím, jak se vede?" mile jsem se usmála a říkala si, že asi vypadám jako případ pro psychiatra, když si povídám s kočkou. O to víc, když mi i odpovídá.

"půjčíš mi nějaké oblečení ?" líně jsem si olízla tlapky "a mohly by sme někam vyrazit...třeba na ryby"

Tohle mě opravdu pobavilo.
"Posledně jsem ti brala plášť a to tvé. Ale kdyby náhodou někdy nešlo jinak, mám tu pár věcí co by mohly být na tebe." pravila jsem, a začala se prohrabovat ve skříni.
"Nevím co je tvůj styl, já mám ráda černou a bílou." huhlala jsem zabořená ve skříni a občas za sebe hodila nějaký kousek oblečení. Beztak mi třeba tohle už dávno není. A ona je drobounká.

"já mám ráda černou...vydíš..jsem černá"

Natáhla jsem ruku a pohladila Lízu po hřbetě.
"Dobře, vyzkoušej si tady tohle oblečení, já si zatím... uvařím kafe." pousmála jsem se a nechala ji na chvíli soukromí. Je to sice ženská jako já ale nemusím vidět všechno. Nehledě na to, že jsem toho viděla už dost..

změnila jsem se do člověka a oblíkla pak šla za ní "tak..jak vypadám ?"