Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


Sídlo klanu Hyuuga má dva vchody. Hlavním vchodem je velká brána, chráněná hlídkou, kterou se lze dostat přímo na ulici. Vedlejší vchod znají jen členové klanu a Hokage.

Celé sídlo klanu je obehnáno zdí. Navíc je chráněno hlídkou, jedná se o dva členy klanu Hyuuga (chuunin - vedlejší větev).

Sídlo již není rozděleno na část pro členy hlavní a vedlejší větve. Obě rodiny tak mohou mít své domy v těsném sousedství.

Členové vedlejší rodiny se mohou učit veškeré techniky právě tak, jako členové rodiny hlavní.

Hlavou klanu je Hyuuga Naomi, právě tak jako velitelkou policie - Hyuuga klan.

Posadila jsem se a pohodila vlasy.
"Stejně se omlouvám, nikdy nevím, kdy se vrátí z misí. Teď už budou nejspíš zase pryč..."

"To je v poriadku..."
USmial som sa

Znovu jsem se rozesmála.
"Ale bylo to vlastně celkem vtipné... Že se vrátili zrovna dnes." šibalsky mi blesklo v očích a při vzpomínce na noc jsem se zasněně pousmála.

"No to bolo hlane po dnešnej noci"

"Pravda, takové probuzení jsem nečekala." Ušklíbla jsem se.
"Ale noc byla nádherná..." nějak mi to slovo nestačilo, ale jiné jsem nenacházela.

Pousmial som sa.
"Som najštastnejší človek"

Po jeho slovech mi zase trochu zčervenaly tváře.
Šťastně jsem se pousmála.
Rodiče to asi nikdy nepochopí.... Ale mě to nějak nevadí.

"Neviem čo mam teraz robiť som v rozpakoch..."

"V tom případě jsme na tom stejně." nasadila jsem andělský výraz.
"Možná bysme mohli jít..." zamyslela jsem se. Nějak mi docházeli nápady.

"Kam?"
Pozrel som sa na nu a usmial sa

Pokrčila jsem rameny.
"Kam budeš chtít." dodala sem nakonec a ušklíbla se.

Lahol som si do postele.
"Nikam dnes budem ležať"

"To je skvělý nápad... Hmm... Dáš si něco?" vstala jsem a čekala, co řekne.
Sama jsem si hodlala udělat kávu.

"Nie dakujem"
PRikril som sa perinou

Zmizela jsem v kuchyni a nechala vařit vodu.
Mezitím jsem si do šálku přisypala několik lžiček kávy a za chvíli už se místností rozlévala má milovaná vůně.
Kofein, kofein, kofein...
Vrátila jsem se do pokoje a se šálkem v dlaních se posadila na parapet.

"Dnes sa mi nechce nič robiť najradšej by som len spal"

Ušklíbla jsem se.
"Já naopak dneska dokážu cokoli." zaklonila jsem hlavu a sledovala strop. Ve skutečnosti jsem se dívala přes něj na oblohu.

"Kedy nás zavolaju na tu misiu"

Otočila jsem se k němu a chvíli ho sledovala.
"Netuším... Možná bysme mohli jít k bráně, ale myslím, že nás najdou i tady."

"JA ostanem tu"

"Možná se za chvíli půjdu podívat, jestli se nevrátila Naomi-sensei, ale jinak naprosto souhlasím." usrkla jsem ještě žhavé kávy a usmála se.
Tohle je ráj...

Prebral som sa.
"Čo je?"

"Nic." ušklíbla jsem se a znovu obrátila pozornost k oknu.

Všimla jsem si, že znovu usnul a pousmála se.
Chvíli jsem těkala pohledem mezi oknem a Nawakim.
Hmm... Asi bych neměla, ale mám chuť na večerní procházku.
Ještě jsem ho přikryla dekou, aby mu nebyla zima a vyskočila oknem ven.
Pak už jsem zamířila ze sídla pryč.

(Přesun)

Prolezla jsem zase dovnitř oknem a pak ho zavřela.
Tak... A jestli mě někdo dneska ještě zkusí vzbudit, zabiju ho.
Zamířila jsem do koupelny a snažila se jít, co nejtiššeji, abych Nawakiho nevzbudila.
Hned po večerní hygieně jsem se stejným stylem vrátila do pokoje a vklouzla vedle něj pod peřinu. Trochu mi trvalo než jsem usnula, ale nakonec jsem tu chvíli ani nezaregistrovala. Nicméně doufala jsem, že až se probudím, ten pocit melancholie či nostalgie bude pryč.