Hokageho kancelář

Vzpoměla jsem si proč tu vlastně jsem a znovu jsem posmutněla.
No, doufám, že když tu tak dlouho čekáme, tak to aspoň k něčemu bude.

"Určite bude ... tomu verím predsa len Hokage má veľa známostí a dobre to dopadne uvidíš ."
Usmial som sa na ňu .
"Len treba počkať aj keď času veľa nieje asi ... "

Přišel jsem. "Zdravím." Divím se."Co se tu stalo?" A zaklepal jsem na dveře."Je tam hokage lidi?"

Podívala jsem se na příchozího a kývla hlavou na pozdrav.
To nic, jen menší trénink.
Pak jsem se otočila na Naruta.
Času je dost, ale Akihiro zatím trpí neskutečnýmiu bolestmi, teda, podle mediků. Není sice při vědomí, ale bolest prý vnímá, povzdechla jsem si.

"Nie asi nieje ale mal by sa snáď dostaviť a nič závažné sa tu nedeje ."
Dodal som aj ja potom som sa otočil k Roke .
"Tss ... tak rád by som to nejako urýchlil no teraz neviem ako stále aj po dvoch rokoch som viac cestoval než bol v konohe preto nemám prehľad a vidím že to bola chyba ."

´Čau Kemuri nějakou dobu sem tě neviděl.´

Pousmála jsem se.
Myslela jsem, že tou naší poutí po vesnicích jsi cestování zakončil, ale jak se zdá, tak jsi hodně toulavý.

Zasmial som sa .
"Tak to nie keď som bol Kage bol som stále v dedine no teraz som sa pokúšal zoznámiť z okolím .
A nájsť nukeninov no toho Hadieho poustevníka som nenašiel ."

Přikývla jsem.
Hmm, vzpomínám si, nukenin z Kumo, žejo?
Zamyslela jsem se a pak jsem tiše dodala.
Víš co je zajímavé Naruto? Jsi vlastně jediný sensei, který mi zbyl.

Usmial som sa na ňu .
"A taky aj ostanem nemám v pláne nejako odísť či sa ťa vzdať aj keď som si myslel že si v dobrých rukách mýlil som sa preto to teraz už tak nenechám .
A hej bol z kumo no niet po ňom ani stopy ."

Usmála jsem se.
Díky. On.... Daisuke.... byl dobrý sensei. Jen nesouhlasil s přístupem Mizukage k lidem, kteří dostali prokletou pečeť.
Podívala jsem se do strany.
Vlastně se o mě kvůli tomu dost bál.
Dal mi na vybranou, jestli chci jít s ním.

Znovu jsem si sedla ke dveřím a povzdechla si.
A kdo jo?

Podívala jsem se ke dveřím kanceláře a povzdechla si.
Yoko říkala, že je prý v Konoze žák Tsunade, třeba by Akihira dokázal uzdravit on.

Vím, potřásla jsem hlavou,kdyby si věděl kde je, určitě by jsi mi to řekl.
Svěsila jsem hlavu.
Takže jsme tam kde jsme začali, snad mi pomůže Hokage.

"Vstupte." ohlásil jsem po chvíli, co jsem dokončil mise.

Pomalým, líným krokem jsem došla ke kanceláři.
"Zdravím." pousmála jsem se a opřela jsem se kousek od nich o stěnu.
Čekala jsem na Ryuujiho.

Taky, kývla jsem na Shijin a pak jsem uslyšela vyzvání ke vstupu. Vystřelila jsem ze sedu a opatrně jsem pootevřela dveře.
Zdravím, Hokage.

"Dobré odpoledne, přejete si?" řekl jsem a připadal si jako kdybych poskytoval nějaké služby.

Vstoupila jsem a trochu jsem se zarazila.
Nový Hokage?
Pak jsem se ale vzpamatovala a lehce se mu uklonila.
Ještě jednou dobrý den Hokage, chtěla jsem vás požádat o pomoc, doufám, že vás neruším.
Bože! Čekám na něj skoro den a pak se ptám, jestli neruším? Zase ta moje přehnaná slušnost.

"Ne, už mám svou práci hotovou. O co se jedná?" zeptal jsem se a snažil se tvářit mile. Svým zrakem jsem zabloudil k čelence Kirigakure.

Můj přítel, je velmi těžce raněný a naši medici ho nedokáží vyléčit. Ale, doktorka říkala, že kdyby ještě žila Tsunade, možná by s tím dokázala něco udělat.
Zahleděla jsem se do země.
Chtěla jsem se vás zeptat, zda tu ve vesnici není někdo na podobné úrovni a jestli by se na něj nemohl jít podívat.
Prosím, prosím, jen ať mě neodmítne, bůh ví, co bych potom dělala.

"Hm." zabručel jsem a hledal chvíli kartu s shinobim.
"Ano, je tu takový, jmenuje se Uzumaki Allii." ukázal jsem jí jeho kartu.