Tsuina rezidence^^

Mávl jsem rukou na jednu gorilu a stál u okna.Dveře se otevřeli.

Ja som sa medzitým dostavil k Tsukiko so svojim obvyklým nemenným výrazom v tvári a bez záujmu sa oprel o stenu.
"Aký bol deň, madam?"

"Únavný Kaguyo..." vzdychla jsem. "Bojím se toho co přijde... jsem jenom slabá žena!" odvětila jsem a zavřela oči.

otevřel mi bodyguard "Běžte ven." poručím jím ochotně odejdou a já zůstanu s Rukim sama v pokoji a dívám se na něj

"Ruki? POřád si naštvaný?"

Ano to si piš že jsem.Nevím proč mě tu držíš proti mé vůli"Chladně jsem odpověděl.

"Protože se o tebe bojím proto, vím co čeká tam venku a rozhodně o tebe nemůžu přijít." řekla jsem opřená o dveře

"Áno, to som povedal pred necelým rokom a doteraz mám jazvu."
Povzdychol som si a s miernym úsmevom ihneď nadväzoval.
"Sila shinobi nespočíva v pohlaví. Vy ste tú svoju dokázali už dávno. Koniec koncom, nie ste na všetko sama, na to nezabúdajte."

Takhle o mě příjdeš rychleji než myslíš.Zakazovat mi věci,po kterých toužím.Jsem ti opravdu vděčný za tu Konohu,ale aby si mě držela v domě proti mé vůli to-to je neodpustitelné!

přistoupila jsem k němu

"Slyšela jsi co říkala Tsukiko? Dobře klidně tě ven pustím ale za hranice rýžové země nepůjdeš, ve skalách nás málem zabili. Ty si myslíš že tě nikdo nepozná, ale jsi Neurovi podobný víc než si myslíš máte podobnou chakru." kleknu si před něj abych se mu podívala do očí

"Ano... nejsem sama.. ale jak víš, neveřím ani svému stínu!" ušklíbla jsem se. "Omlouvám se... tenkrát jsem trochu... vyletěla!" usmála jsem se. "Jsem ráda, že jsi zůstal a že jsem tě tenkrát nezabila^^... jsi můj oblíbenec..." vzychla jsem. "Jde na mě sentiment!" ušklíbla jsem se a vstala. "Mám třetí kámen..."

A to vadí že jsem mu podobný?A že máme podobnou chakru?Tohle není fér,ale zase mi dáváš víc volnosti jak jsem měl kdysi.Dobře beru to"Pousmál jsem se

položila jsem mu ruku na rameno

"Sinzibilové by tu chakru poznali, tvůj táta byl nukenin a na ty si dávají všude pozor, jestli chceš jít ven tak běž, ale za tmy budeš doma a v posteli přijdu si tě zkotrolovat v deset jasné?"

Mmm dobře a musím si vzít ty dva opičáky nebo je můžu propustit z genjutsu?"Lehce jsem se usmál.

"tys...tys je dal do genjtusu, RUKI!" křiknu naštvaně "Okamžitě je propust!"

Okey okey hlavně klid"Spojil jsem ruce a začval "kai"Týpci spadli před dveřmi na zem a zaslechli jsme jejich dopat"No hotovo můžu teda jít?"

Zatlieskal som jej.
"Bravo, ostávajú už len dva."

"V deset doma a v posteli." řeknu chladně a postavím se.

Usměji se. "Ano... už jen dva a stanu se Bohem!" zavřela jsem oči a opřela si hlavu o oknenní tabulku. Příjemně chladila... "Bolí mě hlava..."

Nojo dobře"Pomalu jsem vycházel z domů do ulic.Prošel jsem kolem Tsukiko a jen se na ní podíval a šel dál.

povzdychla jsem si posadila jsem se na okno a sledovala Rukiho jak jde do ulic, podívala jsem se na prstýnek co jsem měla na prsteníčku 'kde jsi Sho, kam ses mi ztratil?' pomyslím si
Slabá chvilka?
Ani nevíš jak moc, stýzká se mi po něm
Mě ani ne hele, zase by se pokusil o toho vetřelce ve vaječníku
Já ho chtěla taky pamatuješ?
Zapomeň na něj máš Everesta
Kde ten je?
Přestaň myslet na tyhle slabomyslný věci zakroutila jsem hlavou a slezla pak jsem se vydala zpět do salonku a ti chlapi za mnou, vešla jsem mlčky a posadila se zase na své místo naproti Tsukiko

Neváhal som dlhšie než pol minúty. xD
"Donesiem studený obklad?"

"Hai, děkuji... a čaj." přidala jsem. "V tom bílém servisu!" sedla jsme si a podepřela si hlavu. "Tak? Jak se mám mladý?"

"Hai, hai..."
Dal som sa na služobný odchod.

"Já si začínám myslet že jsem vážně potvora, mrcha a zmije nejvyššího stupně...manžel ode mě odešel doteď nevím kde je a proč odešel nezanechal žádný vzkaz nic." opřela jsem lokty o stůl a položila si hlavu zničeně do dlaní

"Ale Reino... v našem světě... ne.. v tomhle světe nemůžeš čekat nic jiného! Mysli na to, že byl s tebou, což s sebou nese obrovské riziko! Kdyby ho zajali, nebo tak podobně, určitě by neměl moc na výběr, ale já tě nechci strašit... určitě to bude v pořádku!" pousmála jsem se.