Priepasť Fugyagaku

...

Počkal som, kým sme boli už na mieste. Keď sa tak stalo, prišiel som k Tsuyoshimu a milo som sa naňho usmial.
"Chcel si ma zabiť, tak tu ma máš. Odpusť, zabudol som, že nemôžeš."
Vyskočil som na jednu zo skál iba pár centimetrov od priepaste.
"Vidíš tú nádheru? Hovorí sa, že každý, kto šiel tam dole, sa už nevrátil. Preto sa volá tak ako sa volá. Zároveň sa však preslávila aj tým, že ju rád používam na "zahladzovanie dôkazov". Tam dole skončil každý, kto mi nesadol, nie je to milé?"

"Musím ale uznať, že ty nie si len tak kadejaký. Si jeden z mála, na ktorého pád som sa prišiel pozrieť osobne. Ozaj, spomínaš si na toto?"
Vytiahol som špinavú katanu.
"Touto zbraňou si mi pozabíjal mužov a zneúctil môj dom. Bude s tebou až do konca."
Prebodol som mu ňou ruku.
"To iba ak by si sa pokúsil o nejaké pečate. Zbavte sa ho."

No tak, mysli, mysli, mysli.
Myslím, že z teba bude mastný fľak.
To nebolo myslené na teba! S*kra!
Prudko som si vytiahol katanu z ruky a zabodol ju do skaly.
Silno som sa od nej odrazil a v obrovskej rýchlosti som sa vrátil hore, kde som ju vrazil do nukenina, ktorý ma zhodil. Postavil som sa na zem a udychčane sa premáhal, aby som nespadol.
Pekné, ale na boj je ešte v tvojom prípade po tom včerajšku priskoro.

Úsmev mi zmizol z tváre.
"Hej, vy dvaja. Dostaňte ho skôr, než sa spamätá."

Neskoro. Na toto mám síl až až.
Jintonom som preletel okolo nich, zatiaľ čo som ich popritom preťal v pase.
"Tetsu Yakintaro, uľahčil si mi moju prácu. Naozaj bolo problematické ťa hľadať, vždycky sme sa minuli."
Konečne sa mi začala obnovovať ohnivá chakra.

"Opäť raz si ma pobavil. Táto priepasť je na teba pridobrá. Nabudúce ti vymyslím niečo potupnejšie."
Začal som miznúť v zemi.

Oheň sa dostal až k nemu a rozžeravil zem.
Más silnú chakru, to sa musí nechať.
Všetok som si ho následne sústredil do ruky a doprial mu priamy zásah.
"Ty už nikam nepôjdeš."

"Akosi si o sebe veľa myslíš."
Nechcene som sa ocitol v povetrí vo forme popola.

Moje telo sa zložilo na jednej zo skál.
"S tebou som ešte neskončil. Ak je konoha natoľko neschopná, že sa ťa ani pomocou hokageho nedokáže zbaviť, tak prišiel čas vymeniť strany."
Zmizol som v zemi. - PRESUN

Postával som niekoľko metrov od nich a hľadel do priepaste.
"Neskutočné, nakoľko manipulovateľné sú tie úbohé ľudské mysle...," vytočil som sa smerom od Fugyagaku a pomalými krokmi kráčal preč.
"...nakoľko hlúpi sú tí Uchihovia oháňajúci sa technikou Kotoamatsukami a nakoľko je tá technika zbytočná. Shisui za celý svoj život ako manipulátor s tak mocnou zbraňou nezvládol toľko, čo ja."
A tu je môj plán. Prostredníctvom financií a predpokladu, že sa bývalá vodkyňa akatsuki pokúsi proti Narutovi vytiahnuť najsilnejšiu zbraň klanu Kana, som bol schopný dať Shinsukemu toľko priestoru, koľko len chcel. Ten bol natoľko užitočný, že poslúžil nielen na zabitie toho otravného Tsuyoshiho, ale zároveň poskytol oči mocichtivému hlupákovi Kagamimu, ktorý sa po príležitosti získať rinnegan vrhol ako vyhladovaný pes po kuse mäsa. Hoci sa držal celkom schopne, jeho jedinou chybou bolo, že sa po získaní oka pre seba už viac nezaoberal tým, čo je s druhým okom, ktoré sa nachádzalo v nešťastnom zo života sklamanom chlapcovi. Zmanipulovať ho natoľko, aby dobrovoľne vyliezol z dediny a prišiel mi viacmenej pekne krásne do náruče, už nebolo najmenším problémom. Získal som rinnegan a zároveň druhý daroval do rúk "chlapcovi z proroctva". Blýska sa na lepšie časy.
Neubránil som sa širokému úsmevu na tvári.
Konečne sa všetká moc dostala do rúk tomu správnemu človeku, figúrky na šachovnici už viac nebudú nehybne prizerať. Začne sa ľúta bitva, čo bude znamenať mnoho nešťastných osudov, zaujímavé boje, prejavy typických charakteristických črtov niekoľkých významných jedincov... Je to úžasný pocit, vedieť ako jediný, kto veci udáva skutočne do pohybu s možnosťou sledovania celej tej ohromnej zábavy! A či už zvíťazí Kagami alebo ninja národy, najdôležitejšie na tom je, že po dlhom čase bude konečne na čo pozerať. S týmto okom uvidím čokoľvek, čo si zaumienim. Ach, ten hrejivý pocit pri srdci je tak úžasný... Niet nad skutočnú nefalšovanú lásku!

Přišla jsem před tu zk****nou propast a rozhlédla se po okolí. Pochopitelně, že všechny věci nezbytné pro tuto neoficiální "misi" táhl můj hloupější společník.
"Krásné a malebné místo. Kéž by na dně této propasti jednoho dne skončil Tetsuya sám."

"Nechápu, jak tebe mohli držet v nejhlídanější části věznice. Ty by ses dokázal sám zabít i při útěku z odemčené cely." pravila jsem, mezitím co jsem škubla druhým koncem toho provazu, na kterém byl namotán. Škubnutí to bylo dost prudké, takže za chvíli se válel u mých nohou, ale toho jsem si nevšímala. Zaměřila jsem pohled na okraj propasti.
"Myslím, že je jasné jak to uděláme. Já jdu dolů." za prvé by se to nemehlo nejspíš už nevrátilo na světlo boží, za druhé neví jak Allii vypadá.

Byla jsem až příliš zaujatá propastí a myšlenkama jsem se též nacházela až na jejím samotném dně. Rázně jsem vykročila a jelikož jsem Keitovi nevěnovala pozornost, nevšimla jsem si ani toho, že jsem mu šlápla na ruku. Byla jsem téměř v tranzu. Přistoupila jsem k okraji propasti a podívala se dolů. Nebylo tam nic jiného než neskutečná hloubka, tma, nicota a samosebou pár ošklivých věcí, na které jsem nechtěla myslet. Zkontrolovala jsem lano, které jsme s sebou vzali, svítilnu a v neposlední řadě jsem myslela i na šátek, napuštěný v silně aromatické chemikálii neznámého původu. Přece jen... tohle není cesta do voňavého království. Začala jsem motat první uzel okolo hladké, ale stabilní skalky.

"Ještě chvíli řvi, a dám ti důvod." zavrčela jsem a zkusila zatáhnout za lano. Drželo. Pověsila jsem se na něj tedy celou vahou a stále se nedělo nic podezřelého. Hledala jsem, zda se dře o nějakou ostrou hranu, ale nic takového nehrozilo. S usouženým pohledem jsem se podívala na oblohu, kde létali šťastně vypadající ptáci. Rozloučila jsem se se sluncem, a doufala, že ne na déle než půl hodiny. Na rameno jsem hodila svítilnu, kolem krku si uvázala šátek, který jsem si zatím opravdu nechtěla přetahovat přes obličej. Pak jsem jen stála a čekala až se Keita laskavě uklidní.