Hlavná brána

přišel jsem k bráně... pozdravil jsem tvář... a pak jsem nahodil plášť a sám jsem vyrazil do země kovu... (přsun)

Vrátil jsem se ze Země kovu... a šel jsem rovnou do kanceláře...

"Měli bysme vyrazit." bez dalších slov jsem prošla okolo něj a po chvíli jsem se i rozběhla. To, že tak pozdě vyrážíme kvůli mě jsem zcela ignorovala. Musela jsem se přece cestou k bráně i najíst, zkontrolovat vybavení... Učesat mimo jiné... Ani jsem si nevšimla, jestli za mnou běží nebo ne. Byla jsem zvyklá pracovat sólo.

(Přesun Ame - 12:30 )

Prebehol som bránou bol som celkom unavený ale bežal som ďalej do kancelárie Tsuchikage. (Presun)

Cesta k bráne mi trvala dlhšie ako normálne lebo som sa cestou zastavil pred dva zvitky z technikami. Objavil som sa v bráne. Skontroloval som si výbavu a či mám všetko. Nahodil so na seba plášť a bol som pripravený vyraziť. (Presun)

Zastal som pred bránou, kde som musel preukázať svoju totožnosť. Mierne ma to zaskočilo, pretože bol vstup do dediny vždy voľnejší. Po vpustení do dediny som zamieril do Tsuchikageho pracovne.

(Presun.)

Bránou som iba prebehol a pokračoval som ďalej, po dlhom čase po zadaní misie. Dúfal som že Tsuchikage nič netuší o mojich potulkách mimo misie. Bežal až priamo ku kancelárii. (Presun)

O nejaký čas som len prebehol bránou smer dedina, v ktorej som plnil moju prvú misiu ako chunin, rozmýšľal som.. čo by som asi spravil keby že to ten týpek prežije? mal by som teraz, dosť síl na to aby som ho porazil?.. Následne som len pokrútil hlavou, rozmýšľal som nad blbosťami.. misia znela jasne, vybrať peniaze ktoré dedina stále nezaplatila za službu u Iwagakure no sato.
(presun)

Nie z veľkým nadšením som sa vybral na misiu. Sledoval som Ogu a šiel pár metrov za ním. (Presun)

Prošla jsem bránou. Povolení, které jsme měli na misi, jsem upustila strážným k nohám.
Čekala jsem dost dlouho... Je to jako špatný vtip....
Vydala jsem se již známou cestou ke kanceláři.

(Přesun)

Preletel som nad bránou Iwagakure no sato pri čom som mieril priamo ku budove kanclu. Bol som celkom znechutený z vývoja misie no.. ja som predsa nemohol za to, že sa tá dedina odtrhla od Iwagakure no sato. Aspoň som mal ako takú výhovorku pre moje konanie.
(presun)

Zastal som pred bránou a otočil sa na Joki. "Bolo by dobré, keby ste mi povedala všetko, čo viete o Ame? Ja som tam ešte nebol, takže neviem, ako to tam chodí." Čo je vlastne našou úlohou? Ak bola dedina prázdna, bude aj teraz. Vedel by som o lepších miestach na dovolenku.

"Ame... Nejdůležitější je mít pořádný plášť jinak za chvíli promoknete až na kůži. Nemohu pochopit, jak v té vesnici může někdo žít. Je ale třeba dávat pozor kvůli dešti. Každou chvíli se může vynořit nepřítel. Shinobi z Ame.. Je to jako kdyby chodili po kapkách. V dešti je sotva rozeznáte a právě ten používají jako svou výhodu. Jinak řečeno jejich boj se dá shrnout pod dvě slova. Voda a senbony. Možná ještě otrávená mlha, ano. Té používají hodně." zamyšleně jsem se na něj zadívala.
"Osobně si myslím, že chodit tam znovu je ztráta času a jakkékoli získávání informací o dědině, jejíž styl boje je pro Iwu zcela na nic... Nemá to budoucnost."

"Ale to ja predsa viem. Žiaľ, neodvážim sa protirečiť Tsuchikagemu. Aj za tak krátku dobu, ktorú ste tu, ste si už určite všimli, že správanie v Iwe je iné. Napríklad v porovnaní so Sunou." Aspoň mám na sebe plášť, ktorý tak ľahko nepremokne. Ale zasa nevidím do strán. Tomu sa hovorí zákon schválnosti.

Na koncích prstů jsem si pohrávala s párou. Jednoduše mi stoupala z těla.
Ještě jsem si ani neusušila oblečení z minulé cesty a už jsem do Ame mířila znovu.
Nepříjemné. Velice nepříjemné...
"Mě dokáže vody zbavit můj element. Ale zase... Moc páry spíše škodí." unaveně jsem povzdechla.
"Jsem vycvičená k tomu, abych nadřízené poslouchala. K odchodu ze Suny mě nepřimělo to, že bych nesouhlasila s těmi, co byli nade mnou... Horší už to je, když jste druhou nejvýše postavenou osobou a za doby, co to vedete se vám vystřídají, poztrácejí a pozabíjí hned tři Kazekage," pokrčila jsem rameny. "Asi jsem byla jen špatná asistentka."
Zadívala jsem se od brány směrem k vesnici.
"Proto mi rozdílynevadí. Alespoň je Iwa stálá, to mi přijde jako velká výhoda."

"Vlastne som v kútiku duše dúfal, že sa proti Tsuchikageho rozhodnutí postavíte vy." Povedal som skôr pre seba. "Váš element? Ten môj pre strete s vodou zaniká. Vlastne som v Ame úplne k ničomu." Pokrútil som hlavou. "To v Iwe sme za dlhú dobu prišli iba o jedného Tsuchikageho. No, vlastne to nie je nič dobré, ale aspoň to vypovedá o našej sile." Hrdo som sa usmial.

"Váš element při střetu s vodou zaniká?" překvapeně jsem zamrkala.
"A to vás Tsuchikage pošle do Ame?" pozvedla jsem obočí. "Tomu se říká sebevražedná mise."
Asi se nedá nic dělat... Moje pára sice vodu vysuší, ale ne v Ame... Zbývá mi vítr...
Posadila jsem se na zem a vytáhla své "nádobíčko" Opatrně jsem rozbalovala plátno, ve kterém bylo zabalených několik jehel. Kunaie jsem od nich dala pryč a vytáhla ještě lahvičku s průhlednou tekutinou a štětec.
"Toto je speciální technika ze Suny. Připravím jehly a kdyby se něco stalo, bude to asi naše jediná šance.."
Sasori byl génius... Sice se o pár minut oddálí náš odchod, ale zato budeme lépe připraveni. Alespoň já určitě. Nejsem si jistá, jestli mu jednu z těch jehel mohu dát, když s nimi neumí zacházet...

"Áno, ovládam lávu a tá sa pri stretnutí s vodou mení na kameň." S prekvapením som hľadel na Joki. "Čo je to za techniku, že nám má pomôcť? Teda je našou jedinou šancou." Jedno z tajomstiev Suny. Prekvapuje ma, že o ňom hovorí takto otvorene.

"Vlastně to není úplně technika Suny," ohradila jsem se. "Byla vynalezena mimo ní. V Akatsuki. Svitek by se možná dal najít i v Oto. Ale v současné době ji ovládám jen já. Příprava složitá... Ale nikdo ji nenapodobí. A nikoho ji také nenaučím. Můžeš mít tisíc obyčejných jehel, ale tuhle speciální nedokáže napodobit nikdo."
Z mého hlasu bylo jasné, že jsem na techniku pyšná.
"Je to technika Sasoriho. Jehlu ze speciálního materiálu po speciální přípravě vložíš někomu do hlavy a zcela ho ovládáš. Déšť to nezastaví a za nás pak budou muset bojovat ti, jimž jehly pustíme do mozku a ti, kterým déšť pro boj nevadí." dokončila jsem přípravu a pět z deseti jehel, které jsem měla připravené jsem zabalila zvlášť podala mu je.
"Buď se ti podaří někoho ovládat, když mu to vpíchneš do hlavy... A nebo ani po přípravě to nepůjde, ale můžu tě ujistit, že v tom případě budou jehly smrtící. Jinými slovy buď ovládání trefou do přesného místa... Nebo jistá smrt."

"Chápem, ale aká je pravdepodobnosť, že sa dostaneme tak blízko k nepriateľovi? Teda aspoň ja? O vašich schopnostiach toho veľa neviem. Nechápte ma zle, ale my dvaja nie sme dobrý tím. Vôbec sa nepoznáme a naša prvá misia je na mieste, kde sú nám naše schopnosti na nič." Odvrátil som pohľad od ihlíc a pokrútil hlavou. "Okrem toho v Ame už veľa užitočného nebude. Nechce sa mi veriť, že by to Konoha po sérií útokov proste vzdala."

"Já s vámi souhlasím, ale jiná možnost není. Já bojuji na střední vzdálenost, ale nemám problém dostat se k nepříteli dostatečně blízko byť pomocí zapečetění jeho chakry," pokusila jsem se o úsměv.
"I tak doufám, že nebudeme muset bojovat.. Kapitáne," velitel mise byl on a já to respektovala. Sice já tu byla "senpai" ale to uznání jeho velení nijak nevadilo.
"Já jsem připravená vyrazit."

"V tom prípade ideme!" Hrdo som zavelil. "Ach, prepáčte. Toto je moja prvá misia, pri ktorej mám velenie. Ale to už som hovoril." Zatváril som sa rozpačito. "Takže na ktorú stranu je Ame? Nechám sa viesť, pretože som v nej ešte...zasa sa opakujem." Mávnutím ruky som naznačil Joki, aby išla prvá.

(Odchod.)

Jemně jsem se pousmála.
Milý člověk toť...
Bez dalších zbytečných slov jsem se rozběhla směrem k Ame.
Jsem zvědavá, jak toto dopadne. Pošlou někoho, kdo ještě misi nevelel s někým, kdo ani nepatří k dědině a v životě nevystrčil nos z kanceláře.

(Přesun)

Dorazil jsem před brány do Iwagakure. "Konečně zase doma." Vzdychl jsem si.
(Přesun)

Takže jsme se s Aotsuchim konečně vrátili do Iwy a prošli branou.
(Omlouvám se, že to píšu takhle, ale už jsem u brány byla víc než ten měsíc, co se tu nehrálo xD )

Já sama jsem se od něj oddělila a šla si hledat nějaké ubytování.
Navíc už jsem s mokrými vlasy nemohla vydržet. Tak dlouhá cesta a stále ještě ze mě doslova skapávala voda. Nové předsevzetí bylo jasné. Již nikdy se nepodívat do Ame, není-li to stav nouze. Opravdu jsem tu vesnici začínala nesnášet. Skoro jsem litovala, jak jsem utekla ze Suny, ale odcházet se mi nechtělo.
V Iwě byl klid, příjemné počasí...
Zamyšlená jsem trochu zpomalila a mířila do středu vesnice.

(Přesun)