Moje jeskyně

Dokončil jsem experiment na tom malém dítěti. Zemřel a přenesli se na mě jeho schopnosti ovládat oheň.
"Tohle..je úžasné!"

Šli jsme s Pakkunem krásným tichým lesem.
Nechal jsem se vést.
Pakkun se náhle zastavil.
"Tak tady." Sedl si a ukázal packou do jeskyně.
"Hai, díky můžeš jít."
Pakkun kývl hlavou a zmizel.
[Netuším co je zač, ale když vraždí kvůli Kekkei genkai tak to nebude nic milého. Navíc je to A-rank mise. Trochu jistoty nikdy neuškodí.]
Udělal jsem pečeť a vedle mě se ztvárnil můj obraz z blesků.
[Navíc ovládá ranton a dva elementy... ty budou v tom případě raiton a suiton.]
Klon vešel do jeskyně a já ho v intervalu asi deseti vteřin následoval.
[... Rozsáhlá jeskyně je to.]
Náhle jsem uviděl prudké světlo co vycházelo zpoza rohu.
[Oheň?... To už to kekkei genkai musel získat... Takže teď už má 3 elementy.]
Můj klon vběhl za roh a pohlédl na Haruie.
"Vzdej se a nic se ti nestane." Prohlásil sebevědomě.

"Kdo jsi děcko? A Konoha?" překvapeně jsem pohlédl na čelenku.
"První pokusné morče..Doufám, že máš speciální schopnost.." blesk jsem trefil přímo do osoby stojící předemnou.

Můj klon se rozplynul, změnil se znovu na čistý oblak bleků.

Já jsem překvapeně zíral na to, jakou měla ta technika sílu, poskládal pečetě.
Dlaň jsem položil na zem a objevila se celá smečka psů... byli celkem čtyři.
Pakkun stál na hlavě největšího z nich.
"Už zase?" Prohlásil jízlivě.
Já se jen pousmál a ukázal na roh za kterým stál soupeř.
Pakkun kývnul hlavou a všech nás 5 vyběhlo za roh, psi běželi dál směrem na něj, snažili se ho obklíčit a já stál v pozadí a skládal pečetě.

Roztáhl jsem ruce a vyvola oheň.
[img][/img]Oheň se omotal okolo mě, a vytvořil štít.
"MUHAHAHA!!"

Psi se zastavili a obklíčili ho ze všech stran.
[Tak on dokáže až takhle ovládat oheň ka?]
Já poskládal pečetě.
"Raiton : Raijū Hashiri no Jutsu!" křikl jsem a z ruky mi vyrazili 2 bleskový psi.
Běželi přímo proti štítu.
"Až mu narazí do štítu, tak se tam vytvoří volné místo, připravte se!"
Zakřičel jsem na Pakkuna a ostatní.

"Ha!" oheň se rozestoupil a zmizel.
Tak i on má Raiton? Ale tohle určitě nemá...
"Ranton: Raizaa Saakasu!"
Mířené laserové střely napadli Infiho a jeho psy.
"Konoha no Shinobi, tebe si vezmu jako suvenýr.."

[Sakra...]
Psi 'praskli' a zůstal po nich jen obláček kouře.
Já rychle poskládal pečetě a probleskl jsem za něj.
Čelo se mi orosilo potem.
"Ksó" Prskl jsem.
[Já rychle ztrácím čakru... tímhle tempem bude brzo po všem...]

Rychle jsem se otočil.
"Suiton: Suijinheki!" vyplivl jsem velkou vodní zeď.

"Raiton: Kangekiha!" do vody jsem napustil Raiton
Vodní vlna zasáhla nepřítele.
"Kore de owarida!" (To je konec XD)

(Do týhle míry japonsky umim xD)
Voda mě zasáhla a já odletěl několik metrů dozadu. Dopadl jsem na kolena.
[Sakra... J-Je tohle konec? Musím dát vědět Konoze.]
"Kuchiyose no jutsu." Řekl jsem potichu.
Objevil se Pakkun a já mu potichu řekl: "Vyřiď Hokagemu..." Chvilku jsem se smutně pozastavil. "Ať hejbne objeví se a rozseká tohohle cápka." Zvedl jsem hlavu s úsměvem.
"Tak pojď!" Prohlásil jsem majestátně a připravil se.

"Hokage.." olýzl jsem si rty.
"ŘÍká se, že má Mokuton a Sharingan...Pro něj si taky půjdu..Ale ty bys mohl být jako pojistka!" Udělal jsem rychle pečetě.
"Ranton: Raiunkōha!!"
Mrak se objevil u Infiho, a vystřelil do něj blesky.

Pakkun už byl daleko.
Mě probily blesky, zakřičel jsem bolestí a padl na zem.
"Ksó..." Procedil jsem jak jsem ležel s tváří opřenou o zem.

Spokojeně a takovým svižným krokem jsem si i s tělem tý ženský kráčel do jeskyně. Uslyšel jsem zvuky, odhodil tu ženu a odběhl. Hned na to jsem se vrátil. Takhle ji tu vlastně nemůžu nechat, bude ještě potřeba.
Zvuky, které připomínaly boj neustávaly a já i s ženou na ramenou vběhl do jeskyně.
"Haruii ?! Co se tu děje ?!" předemnou stála nějaká směšně oblečená osoba a za ní Harui. "Kdo- Co to má znamenat!"
Těsně se mi podrařilo uhnout mraku (protože jsem byl dál než původní cíl) a odběhl k Haruiovi.

"Hokage poslal tuhle nulu. Co si myslel, že mě něco zastaví?" šíleně jsem se zasmál.
"Chikatsuchi, hm, je opravdu z toho vodního klanu? Tak ji vysaj sílu..já už jsem se taky najedl." otevřel jsem pusu a vyfoukl ohromný plamenný jazyk do středu jeskyně.

Bezvládně jsem ležel na studené zemi.
[Co se tu sakra děje?...]

S úchylným úsměvem jsem ho pozoroval. Na chvíli se mi zrak odvrátil na toho ninju z Konohy. "Vidím, to se opravdu hodně snížil. Poslední dobou ty ninjové z Konohy nestojí za nic."
Poodešel jsem ke kamenému lůžku a položil na něj tu mladou ženu. Moje ruka se položila na její tělo a já pomalu začal cítit, jak se na mě přenáší její síla.
"Árgh !"
Podařilo se mi proces dokončit a ta nová síla se mi vážně líbila.

"Tak půjdeme, ne? Kdo bude náš příští cíl? Co si bereš? Ještě zbývají vzduch a země." zašklebil jsem se.
"úžasná síla, nechápu, proč zůstala takhle nedoceněná...Ninjové ty klany nedocenili, jednoho dne se proti nám zbouří."

"Hai, jdeme." s usměvavým pohledem jsem sledoval tělo Infiho. Co si myslel.
"Souhlasím a... beru vzduch," s vyceněnými zuby jsem odpověděl. "Co teda s ním?" stále byl můj zrak upřený na ubohé, slabé tělo.

"Dobře. Vezmeme ho sebou, bude se hodit jako návnada. Zkusíme naše Kinjutsu použít na Hokageho."
dal jsem si ruce v bok.
"Asi bys mě použít Youton na jeho ruce a nohy, aby nemohl nic dělat. Dej je pořádně do betonu." tiše jsem se zasmál.

Obalil jsem jeho nohy a následně nechal zatvrdnout čedičovou vrsvou, aby nemohl jen tak utéct. Tělo trošku křuplo, když jsem ho položil na rameno.
"Jejda ! Tak můžeme jít," se stále úchylným úsměvem jsem se vydal pryč z jeskyně.

Ohlédl jsem se na těla dvou mrtvých a odešel jsem za Chikatsuchim.