Vlčí Jeskyně

Blížila jsem se k Vlčí jeskyni, když jsem si všimla, že před vchodem někdo stojí, * Nejsem si ještě sto procentně jistá, jestli je další vetřelec, ale za pokus to stojí * pousmála jsem se, spomalila a zavolala na ní " Hej, ty tam před tím vchodem, ty nevypadáš jako někdo s Kumo, ... neboj se dám ti jen pár jednoduchých otázek " . Pořád jsem se k němu pomalu přibližovala.

* On se mě snad snaží sbalit ?! ... Vždyť mi ani neřekl jméno ! ... To musí být nějaký vůl ! ... Ale trochu si sním pohraju * pousmála jsem se. " Tak mi řekni jak se jmenuješ ... pak ti dám pár otázek a možná půjdu s tebou k Štírovi ... co ty na to ? "

Deset minut jsem v iluzi poslouchala ukecaného Terukiho, * Můj bože ten je ukecanej ... ale už kecá moc dlouho ... počkat ... nemůže tohle být Genjutsu ? ... Protože kdyby bylo, já bych to nepoznala ... ale můžu to skusit. * , složila jsem pečět a řekla " Kai ! " . Když jsem se vrátila zpět do reality byli už pryč * Zatraceně ... kdybych jsem si nevšimla, že kecá už příliš dlouho asi bych tam byla do teď * usmála jsem se, že jsem poznala Genjutsu. * Kdybych více trénovala obranu proti Genjutsu mohla bych je ještě chytit ... ale což, minulost už nezměním. * . * Kde by mohli jít ... zhrneme si to ... asi jsou tři a jeden z nich bojoval s Raikagem, takže v jeskyni byli dva, a něco vzali ... hmmm jak bych je našla ... * přemýšlela jsem tam pár minut. * Mám to ... pokud ten třetí žije mohli bysme ho využít, ti dva na něho asi budou čekat, co kdyby jsme mu dali šanci k útěku, ale přitom ho sledovali, on by nás potom mohl nevědomky k ním dovést * usmála jsem se, * Jo to by mohlo vyjít *

Dorazil jsem k vlčí jeskyni jako první z naší trojky.Rozhlédl jsem se okolo a viděl jsem značné škody navíc jak tady stojí Hiroko jedna z Jouninů které jsem měl na radě."Co se tady stalo?"zeptal jsem se ale ani jsem ji nenechal odpovědět a pokračoval jsem"Vlastně to je jedno. Vysvětlíš mi to potom, to jak bylo možné že Jouninovi jen tak utekly vetřelci s poklady Kumo."Nemusel jsem ani jít kontrolovat co z jeskyně vzali jelikož její obsah jsem znal nazpaměť.Opět jsem se chvíli soustředil a lokalizoval jsem je.Ještě že máme kolem Kumo barieru jinak by nebylo tak lehké je najít pomyslel jsem si a podíval jsem se na všechny co tu už byli"Jdeme.Poslední tu nechte vzkaz pro ostatní aby věděli kam jsme se vydali.A to do Arény."zavelel jsem a ihned jsem odstartoval dál.(Přesun)

Jsem hned za raikagem a rozhlížím se po okolí a vypadá to jako by se tu něco stalo. I ta žena nevypadá moc dobře, co se tu asi stalo. Každopádně raikage věděl co se tu stalo, aspoň jsem si to myslel, a proto jsem raději mlčel a držel krok s ním, abych mu stačil. Obzvlášť když se zase vydál dál. Poslední byla Ayame tak musela nechat vzkaz ona a já se už nyní ubíral směrem kam mířil i Raikage. (přesun)

Dorazila jsem za Tatsuem a chvíli se rozhlížela, zatímco on udával další rozkazy. Shi ani nečekala, prostě vyrazila zase pryč. Bylo jí jedno, jestli třeba náhodou neběží špatným směrem.
Pokrčila jsem rameny, vždycky zase přiběhne zpátky. Luskla jsem prsty a u vchodu do jeskyně se z lístků poskládal vzkaz. Otočila jsem se na podpatku a vydala se k aréně. (přesun)

Doběhl jsem k vlčí jeskyni. Rozhlédl se okolo, zdali zde někde nevidím Hiroko.
Hiroko stála kousek opodál ode mne. Přišel jsem k ní pomalým krokem. " Zdravím Hiroko. Našla si něco?" Zeptal jsem se jí a po chvíli zahlédl lístek, který byl připevněn u vchodu do jeskyně.
Zajímalo mě co je tam napsáno, takže jsem přišel o kousek blíž k vchodu, abych viděl na lístek.
Na lístku bylo napsáno, aby jsme se dostavili k Aréně. Moc mě nezajímalo "proč?", ale pořád jsem věděl, že ve vesnici je ten vetřelec, takže jsem se jen po ohlédl za Hiroko a mírně ji naznačil, aby mě následovala.
(Přesun)

K Hiroko doběhla vytrénovaná Shinobi veverka s čelenkou Kumo kolem packy.Položila před ní dopis a postavila se na zadní a čekala na odměnu.

Spoiler:

Po delší době pátrání jsem konečně narazil na Hiroko. "Zdravím Hiroko!" Zakřičel jsem z od dáli a běžel k ní. "Raikage-sama nám přidělil misi," ronesl jsem ihned když jsem k ní dorazil. "sensei mi dal za úkol tě najít a poté řekl, že si potřebuje ještě něco vyřídit, takže se k nám připojí. Máme na něj počkat." Dokončil jsem větu a vyčkal na reakci Hiroko.

Hiroko se pořád neozývala. Zadíval jsem se na ní v pochybách, že jsem si ji z někým spletl. Mé očekávaní se staly skutečností. Osoba totiž byla velice podobná Hiroko, ale nebyla to ona. Omluvil jsem se paní, že jsem si ji z někým spletl a vydal se dál hledat Hiroko, avšak pořád nebyla k nalezení. Po chvíli jsem došel k závěru, že již půjdu k bráně za senseiem. Trochu jsem se bál kde Hiroko vázne, ale přece už byla zodpovědná sama za sebe, takže jsem se nad záležitostí kde by mohla být dlouho nepřemýšlel.
(Přesun)

Dorazili jsme s Tenshim k jeskyni. Shi s Kaiem by měli být někde za námi. Doufala jsem, že ho tygřice moc nezdržela, jak bylo její m zvykem. Někde se zaseknout a strávit tam věčnost.
Došla jsem ke vstupu do jeskyně a odstranila jakoukoliv bariéru (? xD), která by mi mohla bránit ve vstupu. Uvnitř jsem vzala vše důležité a potřebné a opět se vydala ven.
Protože se mi Tatsuo jaksi zapomněl zmínit, kde že se to nachází a vzhledem k mému pozdnímu příchodu do vesnice jsem netušila, kde by mohl být, poslala jsem několik lístků, aby mi ho našlo. Mezitím jsem počkala na Shi a Kaie.

Vlčí Jeskyně

Ayame prošla bez jakéhokoli probléme pokusil by se však kdokoli jít za ní nebylo by to jen tak a at by se snažil jak by chtěl narazil by na barieru kterou by spustil.A to by nebylo moc hezké jelikož po posledním prolomení ji ANBU ještě zlepšili a zesílili.

Kolem mne zakroužilo několik bledě modrých lístků irisu. Mimoděk jsem se na ně pousmála, než zmizely. Konečně jsem věděla, kde je Raikage.
„Nasedni na svou straku, poletíme,“ oznámila jsem mu. Sama jsem vztáhla ruku v před a od konečků prstů dál se z lístků začal tvořit květinový drak tmavě modré, skoro až černé barvy. Prsty jsem se dotýkala jeho čumáku, dokud nezvedl hlavu, neprohnul dlouhý krk a nevydal podivný zvuk podobný velice hlasitému šustění listí o sebe.
Usmála jsem se a sklonila se k sněžnému leopardovi po mém boku. „Domů,“ zašeptala jsem mu jediné slovo a pro teď naposledy jsem ho podrbala za ušima. Pak jsem se obrátila k Shi.
„Víš, jak to nesnáším,“ zavrčela a nespokojeně zamrskala ocasem. Ušklíbla jsem se a vyskočila na draka. Po chvíli se - ostatně jako vždycky - s remcáním přidala ke mně, vyskočila a zabořila nohy do květin, ze kterých drak byl. Obmotaly se jí až k břichu, aby při letu náhodou nespadla...Jaká škoda by to byla, pomyslela jsem si sarkasticky, ale na Shi jsem se usmála. Už to ji přimnělo myslet si, že jsem přemýšlela přesně nad něčím takovým. Pohladila jsem ji po hlavě, než jsem se sehla více dolů, pohledem vyhledala Kaie, abych mu dala najevo, že letíme a s mohutným máchnutím křídel se drak vznesl.