Hotely

First topic message reminder :

Obydlia, apartmány a hotely priamo v centre mesta...

Pobaveně jsem se zasmála nad jeho uraženým obličejem.
"To jsem celá já...nevěděla jsem že umíš být i uražený"
Poznamenala jsem a s úsměvem jsem ho sledovala.

''nejsem uražený, jen přemýšlím, JAK tě donutit mi ukázat sharingan''
nadále jsem ji bez mrknutí oka sledoval

"Jo ták..."
Zatvářila jsem se vážně a přikývla.
"Řeknu ti to rovnou...NAJDI si někoho jiného kdo bude tak ochotný a ukojí tvou touhu.Protože já to nebudu."

zdvihl jsem nohu a tou jsem zajel mezi její dvě nohy, a nakonec jsem se jí zapřel o sedátko
''víš jak se v dnešním světě, hledá uchiha, který by tě zabil na potkání ? pěstujete v té konoze samé magory''

Uniklo mi dotčené "Tss.." a mlčky jsem ho pozorovala.
Vlastně mi bylo jedno co řiká o Konoze...neznala jsem ji,ale to vědět nemusel.
Pravda také byla že jsem si myslela že někteří Uchihové jsou magoři posedlí mocí.

zapřel jsem se pořádně nohou o sedátko a tím jsem se od ní lehce odstrčil, následně jsem vstal
''nebudu tě už rušit, užij si klid a pohodlí''
přišel jsem ke dveřím a u těch jsem zvedl měšce a přidělal jsem si je k opaskům
''kdyby něco ozvy se''
mrkl jsem a následně jsem vyšel ze dveřích a zmizel jsem kdesi ve městě

"Jistě"
Odpověděla jsem mu s úsměvem a když odešel úsměv zmizel.
Unaveně jsem se zvedla a protáhla se.Ještě chvíli jsem pozorovala pokoj,poté jsem se zvedla a zamířila do koupelny.
Osprchovala jsem se a po chvíli usnula.

Ráno jsem se vykopala z postele a otráveně jako tomu bylo každé ráno jsem se oblíkla a chvíli na sebe koukala do zrcadla.
Árisů...koukni se na sebe,co tu ještě sakra děláš?!
Zakroutila jsem hlavou a opláchla si obličej studenou vodou abych se vzpamatovala.
Vzala jsem si zbytek peněz a odešla.
-přesun

Dotáhla jsem na chodbu a chvíli jsem hledala klíče.
Konečně se mi podařilo odemknout, vtlačila jsem ho dovnitř a dveře zavřela.
V pokoji jsem nechávala tmu, protože jsme až do teď šly po tmě takže by to byl celkem šok.

"myslim že se to město jmenuje...T."
Snažila jsem se zapátrat v paměti, od příchodu sem jsem se o jméno nezajímala.
"Tanzaku-gai? asi..."

Nemilosrdně jsem rozsvítila, světlo mě bolestně praštilo do očí ale já šla k němu.
"Tak hele! Kvůli tobě jsem lezla do studený vody! Kvůli tobě jsem si roztrhla kimono! Mohl si tam v klidu umřít, vůbec tě neznám ale pomohla sem ti! Tak si sedni na zadek a opovaž se někam jít nebo si tě najdu a sama tě dobiju!"
Zlostně se mi zablesklo v očích.

Nějak jsem to ostatní nevnímala a dopálila jsem se ještě víc.
"Co prosim? ty zabiješ mě?!"
Začala jsem se smát a šla pořád k němu,smích se změnil na vážný obličej se.Bodla jsem mu prstem do rány na noze.
"Tak..ty mě zabiješ...bylo by lepší kdyby si v té vodě umřel co?"
Otočila jsem prstem v ráně.

Koukala jsem se mu do očí.
"Nešahej na mě"
Zasyčela jsem, držel mě za ramena ale ruce jsem měla volné, chytla jsem ho za zápěstí a trhla s nima do strany, zároveň jsem ho odkopla na postel.
Když na ní spadl objevila jsem se u něj s katanou kterou jsem si vytáhla z pod postele u krku.
"Takhle by jsi se neměl chovat k člověku kterej tě zachránil"

Začínala jsem toho mít dost, pak jsem si dala dohromady o čem tak asi mluvil.To jméno mi bylo povědomé ale jelikož jsem neměla nikdy potřebu si pamatovat něčí jméno nechala jsem to být.
"Jak mám vědět kdo je Tatsuya!?"

Jako by se mi v hlavě ozvalo cvaknutí.
Jo tén...
Oči jsem měla ale stejně tvrdé,stejně tak výraz v obličeji.
"A co s nim máš společného ty?"
Koukala jsem se na něj a v hlavě se my honili různé myšlenky.
Když tak nad tim přemýšlím...já pracuju v hostinci,protože to řekl Tetsuya...to znamená že je to můj šéf?
Momentálně jsem měla v hlavě trochu zmatek, nikdy jsem nepřemýšlela nad tím že by byl někdo můj šéf, doufala jsem že se mýlím.

"Ne.. nebudu zase někam utíkat"
Koukala jsem se na něj jakoby umíral.
Udělala jsem pomalu pár kroků dozadu.

Pozorovala jsem ho vypadal, že už toho moc nevydrží.
"Nemám důvod odsud odcházet, utíkat už nebudu znova už ne...a hlavně to se mnou nemá nic společnýho"
Zamračila jsem se a momentálně jsem se rozhodovala co s ním.Pokud to byla pravda a Tetsuya po něm šel neměla bych ho nechat jen tak odejít jelikož mi dal možnost tu být.
Na chvíli jsem se zasekla protože to bylo poprvé co jsem si připustilo že jsem možná Tatsuyovi vděčná i když jsem ho viděla jednou.

"To není důvod k útěku, lidi využívají druhé..ti zas využívají jiné a tak to jde dál.To že toho Tetsuya umí asi využít je skvělé nemyslíš?Né každý to umí..."
Na obličeji se mi objevil úsměv.
"Tak...co teď s tebou..." opřela jsem si katanu o rameno a koukala se na něj jako kočka na myš.