Hotely

Obydlia, apartmány a hotely priamo v centre mesta...

Došla jsem do jednoho hotelu a pronajala si pokoj č.7,původně jsem si chtěla vzít schválně jiný ale nakonec jsem si to rozmyslela.
Odemkla jsem a vešla do pokoje,zavřela jsem dveře a opřela se o ně.
Pozorovala jsem každý detail pokoje,byl to divný pocit vědět že po mě nikdo momentálně nejde.

Podařilo se mi stihnout věci, které jsem potřeboval zařídid ještě včas, kolem pasu jsem měl zavěšených několik měšců, které byli narvané penězi, vešel jsem do hotelu a zamířil jsem k pokoji č.7, jakmile jsem byl u něj tak jsem lehce zaťukal

Pořád jsem byla opřená zády o dveře a pozorovala pokoj.Když zaťukal chvíli jsem nic nedělala a pak si vzpomněla že měl vlastně přijít.
Otočila jsem se a otevřela dveře.
"Nějaký rychlí.."
Poznamenala jsem a došla k židli v pokoji.

vešel jsem do pokoje a z pásku jsem si sundal měšce s penězi a položil jsem je ke dveřím
''jinak to ani neumím, buď rychle a nebo vůbec''
zašklebil jsem se
''jak se ti tu líbí ? je to nejlepší hotel ve městě, a možná také jediný, ale to jedno''

"ujde to"
Odpověděla jsem a sedla si na židli.
"Tak,o čem si chtěl mluvit?"
Koukla jsem se letmo ke dveřím na měšce a pak na něj.

Přišel jsem k posteli na kterou jsem se rozvalil a pohledem jsem se koukl směrem ke stropu
''ani nevím, jen jsem chtěl být ve společnosti ženy''
podepřel jsem si dlaňmi hlavu
''spíše by mě zajímalo, co chceš ty ?''
pohledem jsem přejel směrem k ní

"ach ták..."
Ušklíbla jsem se a dala nohu přes nohu.
"Já?...já vlastně nechci nic,měla bych?"
Nadzvedla jsem obočí a pozorovala ho.

zrakem jsem se zaměřil na ní
''měla by jsi chtít žít, což pak ani to nechceš ?''

Na chvíli jsem se zamyslela.
"Vlastně už mi na tom nějak nezáleží"
Odpověděla jsem mu pořád s úsměvem.
"Nějak ze mě zájem o život vyprchal,ale smrt nevyhledávám"
Zasmála jsem se.

''jednoduše řečeno, držíš se na pokraji dvou světů, avšak chceš žít, jinak by jsi neutíkala před tvým osudem''
nadzvihl jsem si do vzduchu ruku a tu jsem si začal prohlížet
''zajímalo by mě jaké to je, začít ten pocit zoufalství''

"Zoufalství?"
Pousmála jsem se.
"Tenhle pocit jsem zažila pouze jednou"
Podotkla jsem a naklonila hlavu na stranu.

''mám otázku, kdyby jsi měla možnost, vrátit nějakou událost, která by to byla ?''
posadil jsem se a zahleděl jsem se jí do očí

"Žádná"
Odpověděla jsem skoro bez dlouhého rozmýšlení.
"Neptej se mě proč,prostě bych nevrátila nic"
Pousmála jsem se ale oči byly vážné.

povzdychl jsem si
''je to tak lákavé, jsem v pokoji s Uchihou, která má dva krásné mladé sharingany, co ba za ně kdo dal''

Ušklíbla jsem se.
"Ano velice lákavé že? Uchihové jsou využíváni jen pro Sharingany...člověk potká Uchihu a první co ho napadne je...hele sharingan co si ho takhle vzít?.."
Zasmála jsem se tomu jak je to všude stejné a opřela se hlavou o zeď.

Vstal jsem a přistoupil jsem až k ní, u ní jsem se sehl a nyní jsem byl několik centrimetrů od jejího obličeje s tím mím, díval jsem se jí do očí
''myslíš že jsou pro tebe sharingany důležité ? z toho co jsi řekla vyplívá jako by jsi se za ně spíš styděla a neměla je moc v lásce''

"špatně si to pochopil"
Koukala jsem se mu do očí.
"Jsou pro mě důležité,ale díky nim jsem nezažila moc hezkých chvil..."
Usmála jsem se celkem vesele a přimhouřila oči přičemž jsem zkoumala barvu jeho očí.
"Trochu nebezpečné koukat Uchihovi do očí ne?"

''v tomto ohledu jsem celkem sebevědomí''
zašklebil jsem se a stále jsem se jí díval do očí
''zvláštní, ještě nikdy jsem neviděl sharingan zblízka, mohl bych se podívat ?''

"Ne"
Odpověděla jsem s úšklebkem.
"Nejsem cvičená opička ani nějaký exponát"
Přiložila jsem mu dlaň na hruď a kousek ho odstrčila.
"Proč všichni chodí tak blízko.."
Postěžovala jsem si a pozorovala ho.

trochu nespokojeně jsem zamručel
''no ták, za to, že jsem ti zaplatil tento pokoj, nic jiného na oplátku nechci jen si jej prohlédnout''
přistoupil jsem o krok blíže

"Ne"
Stála jsem si za svým a založila ruce na prsou.
"Najdi si někoho jiného"

''a když mi spoutáš ruce za zády tak abych s nimy nemohl nijak hnout ?''
naklonil jsem hlavu na stranu

zlostně jsem si ji prohlédl a nakonec jsem se rozhodl to vzdát
založil jsem si uraženě ruce na hrudi avšak stále jsem stál u ní, ikdyž jsem byl již narovnaný, takže jsem byl opoznání výše než byla ona
''no, zdá se že jsi celkem tvrdohlavá, což je na jednu stranu dobře''
opět jsem si povzdychl a nakonecj sem si přitáhl židli a posadil jsem se na ní naproti ní a uraženě jsem ji sledoval