Brána Kumogakure

First topic message reminder :

Obrovská tepaná zlatá brána. Je napojena na masivní hory.

prešiel tadialto

Prošel jsem bránou, kývl na strážné, nahlásil, kam odcházím a s úsměvem na rtech se vydal pryč.
(Přesun)

Prošel jsem bránou a vzal si zbraně potom jsem namířil do Oto.(Přesun)

prišiel som do vesnici hlavnou bránou a musle som si oddychnuť tka som si sadol na chvilku na lavičku

Loudal jsem se vesnicí s rukama v kapsách, až jsem došel k bráně. Byla už tma a já mocně zíval na všechny strany, aby každý viděl, jak moc jsme utahaný a jak moc mě tohle courání nebaví, jenže... makat se musí! Došel jsem až ke svému studentovi a sedl si na opěradlo lavičky. "Takže pořád ještě žiješ!" pousmál jsem se místo pozdravu.

Sho povedal som s nadšením Ako ste sa mali počas mojej neprítomnosty spital som sa

"Normálka!" mávl jsem rukou. "Bráška byl zlitej, tak jsem se musel vyhýbat domu velkým obloukem, abych pána náhodou nezbudil! Trošičku ho bolela hlavinka!" zazubil jsem se. "Co tvoje schůzka s Kage?"

dopadla v poriadku aj v kemono no sato som prešiel a mám tu povolenku od káge že môžeš byť oficialne môj sensei odpovedal som

"Tak to je fajn!" zazubil jsem se. "No super, tak to můžeme za Raikagem, aby to taky věděl... určitě bude rád, že se trochu angažuju!" zakřenil jsem se a zvedl se z lavičky. "Tak pojď,.. a chovej se uctivě, Raikage je velká osobnost!" mrkl jsem a rozešel se k budově.

Hai povedal som a následoval som ho

Kedže nemám nič na práci budem aspoň strážiť bránu. Povedal som si a vyliezol som na strážnu vežu.

višiel von z Kumokagure

pred bránou sa objavil malý portál odkial som višiel a pomyslel som si jaké je super že mám vlastných summonov prešiel som cez bránu sadol si na lavičku pozrel sa k nebu a premýšlal

Vyšel jsem z jedné z uliček a s rukama v kapsách a párátkem v puse se usmíval na ztemnělé nebe. V hlavě jsem měl tisíc a žádnou myšlenku, byl jsem v takové melancholicky patogenní náladě, ale byl jsem spokojený.
"Tak... co jsi si zařizovaval..?" přisedl jsem si ke svému studentovi a zaklonil hlavu k nebi.

Musel som ísť do kemono no sato podpísať zmlúvu pre tím som tam bol len na skúšky povedal som sa pozrel sa na Shoa a ešte som sa spítal Kde je ten chlapík čo bol u raikageho

"Aha..." pokýval jsem hlavou, jako že rozumím, přesto že jsem měl minimum informací.. ale komu to vadí? "Fajn, fajn to jsem rád." dodal jsem po chvíli s úsměvem a potom pokrčil rameny. "Nevím... on asi nebude moc typ na tým, soudržnost a tak... ale co já vím, neznám ho. Tam jsem ho nestihl a pak už jsme se neviděli... uvidíme, co z toho nakonec vyleze!" zazubil jsem se. Proč se něčím vzrušovat, že ano?!

prikivol som hlavou na znak súhlasu Tak čo budeme robiť Sho spítal som sa ho

"No popravdě..." zamyšleně jsem naklonil hlavu na stranu. "Nemám tušení...!" přiznal jsem s úsměvem. "Nech mě chvíli přemýšlet, třeba mě něco napadne... nebo přijde rána osudu a bude vyřešíno!" zasmál jsem se a pohodlněji se opřel. Napadala mě kopa věcí, ale on se mnou asi videohry a tomu podobné věci hrát nebude, takže jsem to radši zase zavrhoval...

Orel párkrát zakroužil na obloze, než našel toho, koho hledal a snesl se Shoovi na rameno, kde se pohodlně usadil. Na nožičce měl připevněný vzkaz.

Spoiler:

Zrovna jsem byl uprostřed přemýšlení o tom, kde má Toshi své kazety s pornem, že bych studentu ukázal cestu životem, ale to ptačisko na mém rameni, mě vyděsilo. "Ptáku bláznivá, chceš, abych dostal infarkt?!" zabručel jsem a vzal si od něj vzkaz, přelétl ho očima a pousmál se. "Rána osudu... jdeme!" kývl jsem na Takasima a vstal z lavičky.
(přesun)

(presun)

prešiel tadialto von z vesnice

Dorazil jsem k bráně, krátkým přikývnutím pozdravil stráže, přemýšlel jsem, kde asi může vězet Sho, no hodil jsem to za hlavu, vrazil ruce do kapes a prošel skrz bránu ven.
(Přesun)

Prošel jsem bránou do vnitřku vesnice a usmál se na stráže. Pokýval jsem jim na pozdrav a s rukama za hlavou vešel do uliček. Měl jsem hlad jako blázen a byl jsem taky docela slušně unavenej! Těšil jsem se na svojí postel s drobečky od brambůrků a na teplý dlabanec jak malej kluk!
Celkem rychlým krokem jsem se ztratil ve vesnických uličkách a zamířil k mému oblíbenému obchodu-Ramen!
(přesun)

Dorazil jsem zpátky do vesnice, pozdravil stráže a prošel branou, že bych na té své výpravě viděl kus světa se říct nedalo, ale lepší než pořád vymetat bary. Ušklíbl jsem se a znovu s typickým výrazem a s rukama zaraženýma v kapsách se vydal vstříc Kumo.
(Přesun)