Brána Kumogakure

First topic message reminder :

Obrovská tepaná zlatá brána. Je napojena na masivní hory.

"Následujte mne tedy." pousmála jsem se a zamířila směrem ke kanceláři.

(Přesun)

To je ta která doprovázela Everesta na srazu Kage... Hodně věcí se v Kumo asi změnilo. Hodně lidí se změnilo. Alespoň že tentokrát jdu dovnitř dobrovolně a nenese mě sem nějaký magor jak pytel pšenice.
Přesun.

šla jsem s nima

V duchu jsem vzdychal a naříkal, jak jen to šlo.
.přesun.

Promnul jsem si oči, už bych potřeboval odpočinek, tady se mi počasí nelíbí. Spíš mě unavuje.
Obrátil jsem se na Mikomi. "Jak se cítíš?" a pak se zaměřil na ten cucflek na krku.

Kráčela jsem vedle Alliiho a Naomi. Počasí jsem si v duchu docela pochvalovala.
"Děkuju za optání, mnohem líp." podívala jsem se na něj a všimla si jeho pohledu.
"Hele nezírej tak jo?!" zavrčela jsem a poskládala pečetě na kuchiyose. Během chvíle se objevil orel. Tentokrát však ne ten prcek, ale Kizoku. Orel natolik velký, že nás všechny tři na svém hřbetě pohodlně unese.
"Zdravím, prosila bych směr Konoha. Neotravovala bych, ale vzhledem k jistým okolnostem to bude bezpečnější." pravila jsem a vyskočila na jeho hřbet. Čekala jsem až se přidají i ostatní.

"To nejde, vždyť to vypadá, jak kdyby tě tam někdo cumlal půl hodiny," pronesl jsem se stále upřeným pohledem na cucflek. Jakmile se tam objevil orel, trochu nešťastně jsem si ho prohlédl.
"Ehm... Mikomi... jsi si jistá, že to je dobrý nápad? Jako nechci nic říkat, ale třeba já s tvým Kuchyiose nemám zrovna dobré zkušenosti.." drbal jsem se na hlavě.

Zatvářila jsem se nebezpečně. Asi jako tenkrát, když jsem si usmyslela Alliiho pomalu a bolestivě zabít.
"Okamžitě sklapni a nasedni, než řeknu tomu orlovi aby ti vyklovl mozek z lebky, pokud nějaký máš!"

"Šupky, dupky," vyskočil jsem na orla a otočil se opačným směrem, abych neviděl na Mikomi. To je opravdu po dlouhé době, co jsem dostal strach.

Zavrčela jsem a počkala až se k nám přidá i Naomi-sensei. No měla jsem sto chutí nechat Alliiho ať si jde pěšky. Orel máchl křídly a my se vznesli. Rukou jsem si přejela po tom kousanci. Kupodivu to skoro nebolelo, někdo mě to už ošetřil i když nechápu kdo. Tenhle koumák? Těžko.

Přesun Konoha (letecky to dělá 15 minut)

Přišel jsem k bráně. Snad to půjde rychle. Zamířil jsem rovnou k budově Raikageho.(přesun)

"jdeme" křiknul sjem na seita když jsem ho doběhl (přesun)

(přesun)

seděl jsme u brány na zemi a koukal do nebe

Došli jsme k bráně.
Spatřila jsem Zuka a kývla, ať jde k nám.
"Zuko, toto je Jounin Isas Michio, který s námi půjde do Sněhové. Je také Everestovým žákem, takže by měl znát jeho schopnosti stejně jako my."
pousmála jsem se a pak se otočila k Isasovi.
"A toto je Tsukikage Zuko Akatsuchi."

"prosím...neříkej mi Tsukikage....je to jako by si mi řekla že jsem ten idiot co dopustil aby jeho vesnice byla zničena a jeho lidé byli zabiti v jednou slově" celkem mě to zamrzelo tak jsem se jen otočil a pomalu šel

Ako dopovedaal len som sa zarazil no vzápetí niesol aj radosť že zrovna ja idem s 2 shinobi hodosť Kage obratil som sa k nemu a poklonil na náznak ucty."Velmi ma teší".Potom sa zdvyhol a len tak pozeral.

Uraženě jsem se na něj zadívala.
"Ne, to jsem neřekla. Jednou jsi však získal hodnost Kage a s ní i všechnu povinnost. Jednou Kage, vždycky Kage. Není to urážka, má to být čest a úcta k síle."
K síle, kterou já nemám...
Povzdechla jsem.
"Nu ale dobrá, měli bysme vyrazit."

"nevíš co to je dívat se když ti zničí vesnici před očima a zabijou tolik lidí co s válkou nemají co dělat....a to je druhý důvod proč nechcu studenta...selhal jsem z vesnicí selhal bych i se studentem..zbytečně by kvůli mě zemřel" šeptnul jsem

Jeho slová ma dosť zarážali a nechápajuc sa na neho pozeral v tom priletel Ryo a sadol si mi na rameno."Kamarát moj na teba by som aj zabudol konečne sa nám splnil sen ideme na misiu".Po tom som si oapť rozpomenul o čo pojde zobral som si svoj dlhý šás a obmotal si ho okolo ust tak že mi nebolo vydieť tvár iba oči."Ja som pripravený".

Povzdechla jsem.
"To kvůli mě zemřel můj student, nicméně pokud spadnu, vždy vstanu a půjdu dál. Vždy to jde. Nezáleží na tom kolikrát ztratím dech, pro svou hodnost a důvěru obyvatelů své vesnice dokážu všechno, i kdybych neměla dýchat."
S tím jsem vyběhla směrem ke Sněhové a nečekala na odpověď. Brána se za námi uzavřela.

"jeden student a vesnice je rozdíl" taky jsem se pak rozeběhnul

Pomyslel som si toto bude pestrá misia a kráčal torchu dalej odnich pretože mi pripadalo že si maju toho čo povedať no a vzápetí som bol v strehu keby sa niečo prihodilo.

Přišla jsem před bránu a otočila jsem se k nim.
"Takže pro dnešek už nic neplánuji." pousmála jsem se a vzápětí se zamyslela a zadívala Isaseho směrem.
"Uhmm... I když vlastně pro tebe bych ještě jeden úkol možná měla." znovu jsem se zamyslela.
"Spíš určitě než možná."

Konečne doma bol som taký rád žiadny sneh nič teplo konečne osm si váži tuto zem v tom som sa zvrtol na Raikage hm ešte nejaku ulohu aj ked som dneska sice toho nič moc neurobil takže by som nebol proti ale aj ma napadlo či mi nechce vynadať za to ako som sa tam zachoval len chcela byť dobrá a nesprdnuť ma pred Tsuchikage."Aano teda iste".