Brána Kumogakure

Obrovská tepaná zlatá brána. Je napojena na masivní hory.

pomalu jsem lačným krokem prošel bránou a po chvíli mě kumo zmizela z dohledu a já jen šel dál kam mě nohy nesli a prohlížel jsem si noční krajinu ozářenou měsícem

šel jsem pomalým krokem po cestě a v dáli se mi postupně začala jevit brána Kumo, oddychl jsem si
''konečně doma''
pousmál jsem se

Stála som pred bránou.
"Zachraňovať cudzie kunoichi, aj keď je ti jasné, že by to mohlo vyvolať vojnu? Čo na to povedať. Niektorí ľudia ako ty sú hotoví anjeli spadnutí z neba. Len škoda, že na hlavu."

pomalu jsem došel k Rin
''byla na ní přesila... a nemohl jsem to nechat být kdyby ji přestali mlátit a jen spoutali a odvedli tak by mi to nevadilo''

''to ano, ale já se zatknout nenechám''
opřel jsem se o kmen stromu

"Hlava a zadok sú spojené nádoby. Kým nedostaneš kopanec do zadku, nezačneš myslieť."
Pripravila som si kunai.

''myslím že já myslel dobře, ale ty ninjové ne''

''tvé prosby nebudou vyslyšeny''

"Keby bola smrť rovnako spoľahlivá ako ty, tak ešte dnes kráčajú po planéte dinosaury."
Jednou rukou som vytvorila pečať a druhou som začala krúžiť okolo seba.
"Ranton: Kumo ni Kakurete."
Temné mračná sa zniesli na zem, čo spôsobilo, že Taiki vôbec nič nevidel.

ta ženská je blázen, jednoznačně
rozhlédl jsem se kolem sebe ale nic jsem neviděl, po té jsem nacouval k jednomu velkému kmenu o který jsem se částečně opřel zády tak aby mi kryl záda

"Suiton: Mizuame Nabara."
Zem, na ktorej Taiki stál, pokryl sirup. To bolo dôvodom, prečo nemohol hýbať nohami.
"Nebudeme zbytočne strácať čas strácaním času."

''v tom případě by jsi mě mohla pustit a bylo by to nejrychlejší řešení''

"To bohužiaľ nemôžem, som v podmienke a v base je plno, to isté platí aj pre peklo. No ak by som náhodou aj umrela, daj mi prosím ťa hlavu k zemi, nech mi svet môže pobozkať riť."
Na Taikiho leteli odniekiaľ kunaie. Keďže nemohol uskočiť, minimálne jeden ho musel zasiahnuť.

jeden kunai se mi podařilo odrazit a druhý mě zasáhl do břicha
''auč''
zašeptal jsem

Zopakovala som to isté.
"Bože, prestávam byť originálna."

ve chvíli kdy to řekla jsem měl zavřené oči
vytvořil jsem několik pečetí ''Raigen Raikōchū''
vytáhl jsem si pět kunaiů a do místa ze kterého šel její hlas jsem je všechny hodil

Cez tmu spôsobenú mračnami sa ku mne jeho svetlo nedostalo. Vďaka tomu som sa bola schopná vyhnúť.
"To si naozaj myslíš, že som vás využívala preto, pretože som slabšia, než vy? Iba som si nechcela zbytočne špiniť ruky."

''jak podlé'' řekl jsem tichým hlasem ale srozumitelným

"Rada by som s tebou ešte pokecala, ale poznáš to príslovie. Pomaly ďalej zájdeš, ale rýchlejšie tam budeš skôr."
Pripravila som si pečate.

vyndal jsem si z tašky zbylou vodu a začal jsem jí lít na sirup který se začínal ředit

"Rada by som s tebou ešte pokecala, ale poznáš to príslovie. Pomaly ďalej zájdeš, ale rýchlejšie tam budeš skôr."
Pripravila som si pečate.
"Poriadok je pre debilov, inteligent ovláda chaos. Sama som to povedala, tak prečo by som od teba mala požadovať niečo iné?"
Voda pomocou techniky Daibakufu odhodila Taikiho až do lesa. Bola som síce kvôli takémuto prevedeniu techniky vyčerpaná, ale na druhú stranu spokojná. Ako náhle sa pri mne objavili ostatní shinobi, skonštatovala som.
"Bol chytrejší než ja. Preto si zaslúži náskok. Neprenasledujte ho."
Otočila som sa a so založenými rukami vchádzala do dediny.
"Zbohom, Taiki-kun."

přišel jsem k bráně kde byli stráže...sundám si plášť přijdu k nim a zeptám se jich jestli tu neprošel člověk který nesl nějakou dívku ... stáže mi pověděli že ne, poděkuji jim a povím jim ať se o mě nikde nezmiňují po té zajdu zajdu do jedné tmavé uličky do které není vidět ale je z ní dobře vidět na přístupovou bránu ... plášť zde vyhodím do křoví tak aby jej zde nikdo nenašel a jen tu čekám a modlím se za to abych si vybral správnou možnost a on sem i s ní přišel a mezitím odpočívám a nabírám sílu