Brána Kumogakure

First topic message reminder :

Obrovská tepaná zlatá brána. Je napojena na masivní hory.

Kývla jsem.
"Výborně, nechtěla jsem tě do ničeho nutit, přece jen už je pozdě." pousmála jsem se.
"Nuže, pojďme do mé kanceláře." zamířila jsem napřed.

(Přesun)

Hm taže precaj že by to bolo niečo zlé na chvílu som sa zamyslel no potom som sa pozrel na Raikage a už bola dosť popredu tak som začal ju nasledovať.

Doletěli jsme k bráně. Zrušila jsem draky a prošla jsem branou. Stráže mě nejdřív nehtěli pustit, asi kvůli šelmám. Ale řekla jsem jim, že hledám Tsukikageho a že by měl být tady. Ukázala jsem čelenk vesnice. Nakonec mě pustili a já se vydala k budově kage. (přesun)

Když jsme došli k bráně, stálo tam několik shinobi a ještě pár lidí. Cestou jsem si něco uvědomila, takže jsem Kinjiki pstila na zem a ke krk jsem jí přivázala provázek se srolovaným vzkazem tak, aby jí neškrtil, ale ani nepadal. Pohladila jsem jí a vyslala do bytu Raikage.

Společně s ostatními jsme se vydali do Tsuki. Teda tam, kde byly její trosky. (přesun)

Prišiel som pred bránu.
"Ach konečne už som si myslel že sem ani netrafím.
Pozrel som sa na svoju ruku"čo sa to somnou deje bolesť ustupuje ale stále do videnie"
Spomenul som si na perlu heh tak aspon niečo dobré dneska jemne som sa pousmial a rozhodol sa ísť za Raikage.
Kedže som ju dlho nevidle a chýbala mi no pred tým som si dal dole plášť a aj masku som odložil do skrýše na iné prípady a vyrazil.
(presun)

Vkročil som do dediny nemal som v pláne žiadny zlý úmysel no pre itotu som použil henge a vydal som sa preč presun...
Henge: http://t3.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcSFnpT7jtEB39mESRJr16Nqx8X3PgQOrzFTVKeQK0myp-iqOlwZ

Vošiel som cez bránu do Kumogakure no sato .

Šla jsem kousek za Narutem a moulala jsem přitom v puse brčko, které jsem měla zapíchlé v pití.

Od kancelárie mi tu dojsť trvalo pomerne dlho lebo ja stále šprintujem ale tentoraz sa mi nechcelo zasmial som sa pri chôdzi kde som už mal na dohľad Bránu počas chôdze som sa zasmial sa trošku som začal behať k bráne ja keď mi to neurýchli príchod Raikage ale aspoň si môžem pospať....Dorazil som k bráne kde ako zvyčajne nikto nebol sadol som si na zem vytasil som si katanu a začal si ju ostriť Keď by náhodou nás niekto chcel napadnúť.... tak aby som bol pripravený pomyslel si keď to dokončil tak si ju späť dal do pošvy a pozeral sa na cestu za bránou pri tom čakal kým dorazia....

Prišiel som pred bránu a posadil sa na zem.
"Hmm, aj ty už tu čakáš?" Spýtal som sa Shitakuho.

Otočil som hlavu a uprel pohľad z krajiny na Riichiho "No hej" zasmial sa a ešte raz vytiahol katanu aby si ju naostril

"Asi budeme čakať dlho." Povzdychol som.
A ja som si ani nestihol zobrať zvitok s technikou.

"Heeem dnes nemám náladu na čakanie" už si druhý krát naostril katanu a opäť ju odložil do pošvy

"Um keď už máme tak dlho čakať tak povedz čo si robil v tej nemocnici keď si neležal čo si mal" zasmial som sa

"Trénoval!" Vyplazil som mu jazyk.
To bolo asi trochu detinské...nevadí.

"Heem to by ma zaujímalo kde" postavil som sa prišiel k nemu bližšie a dal mu ránu do ramena ale nie tak silnú tak kamarátsky a potom sa zasmial

"Hej!" Odstrčil som ho. "Stále sa na teba hnevám, takže sa o nič nepokúšaj!"

"No dobre no dobre" zasmial som sa a sadol si opäť na zem

Postavil som sa. "A vôbec načo tu čakáme? Raikage-sama predsa povedala, že misia sa odkladá na dobu neurčitú. (xD) Idem radšej do mesta."

(Presun.)

"No dobre ja tu počkám aj tak sa nudím"

Dlho som rozmýšľal no musím to urobiť vstal a šiel do kancelárie

(presun)

Koenčne som dorazil k bráne kedže som sa bol ešte popozerať na rozne veci a pospomínať.
Stál som pred bránou a z tajného miesta si nasadil oblečenie anbu.
Ešte raz som sa obzrel za seba.
"Kumokagure,Rin držte sa vrátim sa čoskoro určite"otočil som sa naspať a jemne si utrel slzu ktorá mi tiekla z oka.
"Tak Ryo je čas ísť ale určite sa vrátime tak podme"A pomalím krokom som opuštal Kumo.
(presun do neznáma)

Prišiel som k bráne no ešte som tu Riichiho nevidel tak som vyskočil a sadol si na bránu keďže som mal veľký rozhľad tak som pozeral či ho niekde nevidím...

Prebehla som bránou na veľkom Jashinistickom vlkovi pri čom som sa ani nepozrela za seba.. asi by som ten pohľad nedokázala zniesť.. to všetko čo opúšťam.. vedomie že RIn pravdepodobne tým dopisom zraním.. bolo to hrozné no musela som to vydržať.. nemohla som tu žiť..