Pohoří smrti

First topic message reminder :

Název není zrovna příjemným místem, které by lákalo, aby jste se sem vydali. Už jen název odrazuje, což je první výhoda, ale málokdo se sem odváží kvůli strmým skalám, širokým průsmykům a rozlehlým prostranstvím mezi skalami. Pohoří smrti poskytuje, ale skvělý úkryt a poklidné nerušené trénování nových schopností nebo soubojů. Chcete trénovat genina? Jděte jedině sem. Poblíž pohoří se nachází řeka, která slouží jako zásoba pitné vody, ale také se zde dá trénovat manipulace s chakrou.

Už jsem neodpovídal ani Kyoshimu ani Yumi. Byl jsem z toho zjištění, že jsem několik let otcem celkem dost mimo, ale najevo jsem to moc nedával, byl jsem Raikage, čišela ze mě jen chladná autorita. Podíval jsem se na všechny přítomné, konečně dorazil i poslední člen, obrátil jsem se tedy na něj.
"Je skvělé, žes dorazil. Zopakuji ti plán a o co se jedná. Uprostřed hor se nachází tábor nukeninů, kde jsou vězněni obyčejní vesničané. Naším cílem je je bez ztrát osvobodit. Já a Kyoshi způsobíme povyk a zabavíme je. Vaším úkolem je osvobodit vesničany, rychle, tiše pozabíjet ty, kdo by dělali problém z nukeninů a vesničany hlavně bezpečně dovést někam do bezpečí. Ale ne hned sem! Nesmíme prozradit nukeninům polohu tohohle místa! Doufám, že je vše jasné.." Do mapy před sebou jsem zabodl prst, sem jsme měli namířeno. Potom jsem se otočil a vyrazil, neměli jsme moc času.
(Přesun)

Zašlápnu dohasínající cigaretu, vyslechnu opětovné vysvětlování plánu nově příchozímu... jméno si nepamatuji... protože je mi to u zadnice.

"Jdeme, nechci tu vystát důlek" zabručím, vydám se a Raikagem.
Během cesty přemítám co a jak, ale myšlenky jsou jako otravné mouchy, otravují a když ji chytíte tak prd z toho... kašlu na myšlení, prostě jdu, udělám, vrátím se a budu se zase válet.

/Přesun/

,,Hai." Prehovoril som iba a potom sa vybral za nimi. Celú cestu som sa snažil zostať v strede skupiny. Nemal som rád, keď som musel preháňať očami okolie a obzerať sa, či nás niekto nesleduje. Ale ani ma nebavilo, hľadať tú správnu cestu. Teda nebavilo nič, ale to bolo nepodstatné. Bola to misia a ja som ju mal splniť.

 //Presun

Konečně bylo všechno vyřešeno a sešli jsme se tu nakonec úplně všichni. Mohli jsme se konečně vydat na tu cestu zachránit tamnější shinobi a obyvatele. Já bych se spíš hodil jako volavka, ale rozhodnutí jsem raději nechal na raikagem a raději ho v poklidu následoval. Držel jsem se blízko nich abych náhodou jako obvykle nesešel z cesty. To by mně nejspíš raikage za to zkusil zabít. (přesun)

Chvíli jsem se díval jak se dospělý ztrácí v dáli. Vzdychl jsem a pak jsem se otočil na toho mladšího genina. "My asi budeme muset jít do tý nudný vesnice. Jdeme?" řekl jsem klukovi a pohlédl na vesnici.

Zostal som opretý o strom v tieni poobednajšieho slnka a počúval Raikageho plán. Bolo v ňom pár nedostatkov, ale nechal som to tak. Neozval som sa ani potom, čo Raikage odišiel. Namiesto toho som sa zvrtol opačnou stranou a smeroval smerom k vesnici. Vedel som, že ak by na ňu niekto zaútočil cez geninov by prešiel za pár sekúnd.
//presun//

Jihori

"Hm...asi" řekl jsem s pokrčenými rameny. Bylo mi to jedno. Všichni zmizeli. Je jedno, jestli umřu tady nebo ve vesnici.

//přesun

Oba přítomní začali odcházet,tak jsem je s rukama v kapsách pomalu následoval.
/Přesun