Ruiny brány

Z vesnice jsem pomalu přicházel k místu, kde dříve stály brány Kirigakure no Sato. Jenže ta už dlouho není, stejně jako všechno. Pomalu jsem se ploužil okolím jako stín ve svém černém plášti s dlouhými rukávy, přes které nebylo vidět na dlaně rukou, snad jen proto, že by to mohlo mít proti nepříteli určitou výhodu. Pod pláštěm byla skrytá také černá katana lemovaná stříbrem, ale ta neměla šanci k tomu, aby se zableskla na světě, protože byla ponořená do tmy pláště, stejně jako my. Iluze, která je chápána jako plášť a temnota, kterou si interpretujeme jako lež a útlak. A my jsme ten ubohý meč. Sice máme sílu se z pláště dostat, ale než aby jsme vytasili své ostří, zůstaneme tam kde jsme. Ale to nejsem já. Já budu bojovat i kdybych se měl bít sám. Zastavil jsem se přesně v oblasti, kde dříve stál průchod. Opřel jsem se o pobořený sloup, který dříve býval stěnou.
" Kdy? " zeptal jsem se sám pro sebe.

Konečně jsem se dostal z toho podzemního komplexu a zamířil k bráně. Moc hlídek jsem tu neviděl, chtělo by to nějaké klidné místo, které bychom mohli lépe chránit, ale stejnak se mi to moc nelíbilo, že tohle místo opustíme. Já tohle místo chci ochránit ne opustit. Vyšel jsem od brány kamsi jinam hledat místo pro žití.(přesun)

Konečně jsem po té dlouhé cestě dorazil do vesnice, avšak všude po cestě byly nukeninské hlídky, kterým jsem se vyhýbal. Podařilo se mi dojít až sem, takže bude hračka dojít už jen za Mizukage. Mizukage mně určitě sprdne za to, že přicházím až po takové době. Tak si to poslechnu ať to mám za sebou . Pokračoval jsem skrz bránu k úkrytu Mizukage abych ji oznámil informace z mise. (přesun)

Prišiel som ku kedysi jedinému a dobre stráženému vstupu do dediny. Teraz tu akurát bolo niečo čo sa kedysi podobolo na bránu. V jednom z tieňou zrúcaniny som si našiel svoje pôsobisko. Splynul som s okolím a číhal na čokoľvek čo tadiaľto prejde a stojí za vystrelenie šípu. Stál som opretí o chladný múr pokojne, dych som stlmil na minimum no aj tak pri výdychu sa mi pri ústach na chvíľu vytvoril obláčik...

Přišel jsem k ruinám staré brány kde jsem ještě včera procházel, ale něco mi říkalo, že by ten chlápek mohl být tady. Vlastně jsem moc nevěděl jak vypadá, možná je to někdo ze starších jouninů, kteří se moc neukazují na veřejnosti, ale řekl bych že ho poznám až ho potkám. Když jsem byl u brány tak jsem tam jen tak stál. Doufal jsem, že když tam budu nějakou dobu stát tak se možná dřív nebo později ukáže. Bylo tu až podezřelé ticho, ideální na průnik do vesnice.

Konečně jsem dorazil tam, kde snad kdysi byla brána. Vzpomínky upadají. Už si ani nedovedu vzpomenout, jak ta brána vypadala. Rozhlédl jsem se, zda kolem není nikdo cizí a sundal si masku. S potěšením jsem se nadechl čerstvého vzduchu a masku si připjal k opasku.

Stále jsem čekal když se tu zrovna ukázali ti dva z kanceláře. Chtěl jsem se jich na něco zeptat tak jsem využil situace dokud tu byl aspoň jeden z nich. " Hej, nevíte kde bych našel Tasaie? Mám s ním něco probrat a jaksi ho nemůžu najít. Zřejmě je někde schovanej. Mám pocit jako by byl někde blízko, ale v okolí jsem ho neviděl. " Domluvil jsem a čekal zda odpoví.

Přede mnou se objevil sám velký náš velitel...v riflích. Chvíli jsem si ho trošku překvapeně měřil, ale pak jsem pokrčil rameny. Co mi do toho bylo.
Ano. Najít a zneškodnit nukenina, zvaného Kartář. Řekl jsem to málo, co jsem věděl.

Moje meno nemusia vedieť všetci Nukeninovia v okolí... ozvalo sa z miernym úšklebkom od múru odkiaľ sa vybral Tasai k nemu. Cestou zahodil akúsi cigaretu. Nebola to ani tak cigareta, bola to akási zmes byliniek ktorú sem tam z nudy Tasai inhaloval (nie joint to nebol xD aj keď...). Kto že ma to hľadá? pozrel som sa s pod kapucne na Katara. Hoc mi oči stále vidno neboli, možno aj kvôli slnečním okuliarom.

Podíval jsem se na přicházejícího muže, který se představil. Byl to ten, kterého jsem zrovna hledal. Přišel sám což se náramně hodilo a nemusel jsem ho moc extra hledat. " Já tě hledám, potřebuji s tebou něco probrat. Mizukage mně poslala. Jestli chceš vyber si místo kde mně vyslechneš. Je mi to jedno kde, já potom mám volno. " Jakmile jsem domluvil čekal jsem co řekne.

Poslouchal jsem ho a na konci krátce přikývl.
Rozumím.
Sám bych se cítil lépe, kdyby nám dali více shinobi. Ale jak se říká, ber co máš. Ale že bych nějakému tulákovi příliš věřil se také říct nedá. No, snad v půli boje nevezme nohy na ramena.

Takže Mizukage chce abych te vyslechl?! rukou som si zašiel pod kapucňu a poškrabal som sa po hlave. Takže teraz robíme Mizukage skrinku na tajomstvá alebo záznamík?! Shi na seba nedal dlho čakať. Povzdychol som si. Tak fájn, kľudne do baru alebo ako sa ten podnik volá... povedal som definitívne a čakal kým sa tým smerom vyberie on a potom som ho následoval.

Jakmile zareagoval a potvrdil, že mně vyslechne tak jsem se ubíral cestou, kterou zvolil on. " Dobře, ale jdi první. Je tu víc než jeden bar a nevím do kterého chceš zrovna jít. " Domluvil jsem a až se rozejde tak já půjdu hned za ním až do toho podniku. Vypadá snad na stejný věk jako já, možná o rok starší? Nevidím mu do tváře a to mně celkem deprimuje. Podle výrazu poznáš jaký je ten člověk. To jsem si vždycky říkával jenže u něj je to mnohem těžší určit. No uvidím zdali si ji pak sundá, vyřídím to s ním a budu mít volno.

 (přesun)

Sledoval jsem jak kapitán mizí. Po chvíli uvážení jsem se vydal směrem na Zakázaný ostrov. Málo shinobi tam mělo přístup, a tak by se tam mohl ukrývat i náš drahý kartář.
//Přesun

Oukej, oukej... otočil som sa a pomalým krokom som vyrazil tam kde som mal akutálne namierené. To som zase dopadol... napadlo mi a počas kráčania som sa ponaťahoval a ďalej už nejako nič nekomentoval. Ale zase lepšie ako nič... usúdil som nakoniec. Všimol som si ako sa tu striedajú ľudia. Určite šli niekam na akciu a ja zase stvrdnem v dedine.

(presun)