Hora Ryogetsu

Celé tělo se mi třáslo. "Já... ne-nem..." vykřikla jsem bolestí. Moje vědomí se propadalo hlouběji do mého nitra.
Čakra se mi zformovala do jednoho ocasu. Posatavila jsem se na čtyři, jako nějaké zvíře. Velkou rychlostí jsem se rozeběhla na RIn a zaútočila. Vyskočila jsem do vzduchu a z úst jsem na ni vyplyvla lávu.

Čím bližšie pri mne Mikomi bola, tým viac som sa usmievala.
Viem ako tá tvoja technika funguje, zastavila si mi tenketsu práve vo chvíli, keď som sa ich snažila uvoľniť na použitie techniky, inak by som si to nevšimla. Každopádne, viem, čo na takéto dievčatká platí.
Celé moje telo bolo pokryté kryštálovým brnením. Dúfala som, že sa nachytá.
Tentokrát ťa už definitívne dostanem!
Nestihla som to však kvôli Shizuke. Brnenie ma ako tak obránilo aj pred lávou, ale bola som nútená sa vzdialiť, aby som nedostala zásah priamo od nej.
Je rýchla! A tá chakra, je mocná! Toto vyzerá na zaujímavý súboj, konečne sa nebudem nudiť.

To je zlé! To s tým naozaj nič neurobím?
Napäto som sa pozrel na maliarske potreby.
Nedá sa nič robiť.
Vzal som ich a bežal sa schovať.

Díky byakuganu jsem si všimla útoku Shiz. Láva? A dopr...


Udělala jsem salto nazad abych se nespálila.

Takže ona má brnění? Je to jako velký zrcadlo...

Znovu jsem zamrkala a snažila se zaostřit na tu otravnou ženskou. Ale bohužel, stav Shiz mi to komplikuje... Bojím se, že bych ublížila i jí. Sepjala jsem ruce a všechny tři nás zavřela do kopulovité sítě z čakry.

Jsem zvědavá jak dlouho ji udržím...

Dopadla jsem na zem. V zemi se vytvořil menší kráter.
Narostl mi druhý ocas. Odrazila jsem se a zaútočila jsem na ni znova lávou. Bylo mi jedno kdo to schytá.

Rovnako tak som sa od zeme odrazila aj ja a vrhla sa smerom na Shizuku.
Tá chakra je hrôzostrašná!
"Shouton: Suishō Tō!"
Čepeľou som pred sebou kryštalizáciou urobila cestičku, cez ktorú som preletela tak, aby ma láva nezasiahla.

Napřáhla jsem ruku a máchla. Čakra mě pálila na každé části těla.

Kruci... teď se tam nemůžu plést... mám co dělat abych stíhala sledovat co dělají. Začala jsem ustupovat. Musela jsem hlídat každý jejich pohyb, abych mohla síť na straně, kde by se jí eventuelně dotkla Shiz rozpustit. To samé jsem udělala teď, když jsem pozpátku došla ke stěně čakrové sítě a prošla naskrz.

Tam uvnitř to bude ošklivý...

Tlak jej sily ma zastavil skôr, než som sa k nej stačila dostať.
"Nemysli si, že sa len tak nechám. Padla si mi krásne do pasce."
Všetkú už nepoužiteľnú stvrdnutú lávu naokolo som naraz skryštalizovala a dostala ju tak do obrovského kryštálového väzenia.
Nemám už takmer žiadnu chakru.

Překvapeně jsem pootevřela pusu. Dalo by se říct, že tohle přehnala... Krystal rostl do výšky a má síť spotřebovávala velké množství čakry na to, aby neprorazil ven. To bylo však nesmyslné... nemůžu plýtvat čakru kvůli krystalu. Síť jsem zrušila a krystal vyrostl do plné velikosti.

Krucinál, jakým omylem jsem zbyla poslední? Tedy... předposlední?

Tak už ostáva len jedna. Na ňu mi ešte chakra vystačí.
Tentokrát som po nej začala hádzať síce menšie shurikeny, ale v omnoho vyššom počte.
"Toto vás odnaučí! Nabudúce ma radšej nechajte tak!"

"Tak jo, čas si zatancovat..." povzdechla jsem si. Líně jsem se začala otáčet a pak prudce zrychlila.



"Hakkeshō Kaiten!"

"Pekný tanec, to sa ti musí nechať. Každopádne, čo si asi myslíš, že proti mne zmôžeš sama? Nedokázala to ani tá beštia, nedokázal to ani ten chrobákofil."
Na ruke sa mi znova objavila čepeľ.
"Navyše mám proti tebe obrovskú výhodu."

Achjo... krystal... pousmála jsem se.

"Krystal vážně nenávidím. A zdaleka ne jen kvůli tomu, že mi dělá potíže. Ale právě to je jeden z důvodů, proč nesmím prohrát." postoupila jsem víc dopředu.

"Bohužel nemám čas ti to všechno vyprávět." dodala jsem o něco smutněji a sledovala své vyřízené kolegy... kam jen šel ten malej? Alespoň na něj že nemůže tahle megera...

Do dlaní jsem si připravila Juuken a rozeběhla se na Rin. Snažila jsem se jí úštědřit co nejvíce zásahů v co nejkratším čase a způsobit vnitřní krvácení.

Už po prvom zásahu som sa od nej odrazila dozadu.
"Pekné, ale som zvedavá, či tá tvoja rana prerazí týmto!"
Roztočila som sa priamo oproti nej.
Musím to už skončiť.

Sotva jsem si všimla, že se tak podivně roztáčí, přikrčila jsem se a znovu udělala salto nazad. Bohužel tehdy mě její technika zachytila a já po chvíli nevěděla, kde je nahoře a kde dole. Letěla jsem vzduchem a dělala více přemetů než mi bylo milo. Pak jsem prudce dopadla na zem. Cítila jsem, že jsem dostala pořádnou ránu do hlavy a vyrazila si dech. Otřesená jsem ležela na zemi a nemohla se pohnout.

Sakra... ani nic nevidím... jen hvězdičky...

Prestala som sa točiť a chystala sa ju doraziť.
"Pobavili ste ma, ale tu končíme."

"Ešte tu som ja, baba stará!"
Predo mnou bol postavený obraz, na ktorom bola vyobrazená prebodnutá Rin.

"Kto je ti tu starý?!"
Ako náhle som ten obraz zahliadla, roztriasla som sa a dopadla na kolená.
Čo to?! Genjutsu?! Na to je to až príliš reálne! Ako to, že som si toho chlapca nevšimla?
Pokúšala som sa s tým bojovať. Po chvíli sa mi podarilo aj postaviť.
"Neviem, ako si to urobil- ale ja-"

Slyšela jsem hlasy a pomalu se začínala rozkoukávat. Hmmm... Taku? Zdá se, že tu ženskou něčím zaměstnal. Mám možnost toho využít. Rozeběhla jsem se na ni, ze začátku dost nejistým krokem, ale zakolísat, to jsem si nemohla dovolit. Snad tentokrát prorazím...

"Hakke Rokujūyon Shō!"

Do posledního úderu jsem zkoncentrovala veškerou svou zbývající čakru.

Vypľula som krv a môj pohľad preletoval medzi Mikomi a Takuom.
Keby som mala iba trochu viac brnenia, mohla by som- Sakra, skutočne mi ho tá láva znieškodnila celé?
Chytila som ju za ruku a pokúsila sa ju skryštalizovať, no vytvorila som na nej iba slabučkú vrstvičku.
Zbytočné, už predtým som mala málo chakry. Navyše mi tá zmija zablokovala tenketsu, asi už nič nezmôžem.
Naposledy som sa na ňu pohŕdavo usmiala. Môj arogantný pohľad mi dokonca ani pri tejto príležitosti nezmizol z očí. Po zástave srdca spôsobenej Mikominým posledným zásahom som sa bezvládne skácala k zemi.

Priskočil som k Mikomi.
"Úžasne ste ju dostali, Mikomi-sama! Kiež by som bol iba z polovice tak dobrým ninjom akou ste vy kunoichi!"

Byakugan se mi sám vypnul a já sebou málem švihla. Klečela jsem na zemi a nevěřícně se dívala na mrtvou Rin, na Taku a na jeho obraz.

Teď začínám chápat... Takhle to jejich genjutsu funguje. To co nakreslí se opravdu stane.

"Taku, ty trdlo! To ty jsi úžasný! Bez tebe bych to nezvládla." zasmála jsem a objala ho. Cítila jsem obrovskou úlevu i když mě ještě čekalo pár povinností. Otočila jsem se a podívala za sebe. Jelikož byla Rin po smrti, krystal ve kterém zůstala uvězněná Shiz popraskal, a teď ležela na zemi kousek od pana Brouka. Protočila jsem oči v sloup. Já nejsem lékař....

Naštěstí oba dýchali a i tep měli pravidelný. Alespoň něco si pamatuju z těch hodin první pomoci.

"No... Vypadá to, že mise byla více méně úspěšná. Ale teď všechny musíme dopravit do Konohy..."

"Hai!" Vykríkol som radostne.
Ona tomu očividne nerozumie ani potom, čo si jej to povedal. Potom, čo si vzal do ruky štetec a použil túto techniku, sa ma už nikdy nezbavíš, chlapče!
Úsmev sa mi vytratil z tváre a môj pohľad prezrádzal starosť.
Nemal som inú možnosť.

"Netvař se tak nejistě. Všechno dobře dopadlo a ti dva budou určitě v pořádku. Jen jsou vyčerpaní, což já taky." pousmála jsem se a trochu oprášila Shiz. Ta bude mít radost, až skončí zase v drápech lékařů...

Hmmm... Tohle snad nepobere ani Kizoku... Vrazila jsem tomu Aburame pár facek.

"Hej brouku... vstávat!" zvolala jsem.