Moře a útesy

Sedel som na skalnatom pevnom previse a sedel a sledoval západ slnka nad morom. Vedľa mňa spokojne ležal Nao ktorý to sledoval tiež. Hladil som ho a v druhej ruke som zvieral čierny kryštál. Aj po toľkých rokoch som ho stále mal. Nakoniec som si ho zase odložil do tašky a vytiahol zvláštni hudobný nástroj. Začal som hrať pieseň ktorá sa niesla ako vlny ktoré robilo aj samo more.
https://www.youtube.com/watch?v=41_R0E3mqNg
Ako slnko pomaly mizlo aj moja pieseň sa pomaly vytrácala. Až nakoniec slnko zapadlo úplne a tím utíchli nielen slnečné lúče ale aj tóny mojej piesne. Nakoniec zostalo naprosté ticho. Ktoré narušoval šum mora. Pozrel som sa na Naa a pohladkal ho. Tak Nao....ideme ďalej... vzdychol som. Zbalil som si svoje veci a z Naom na rameni som vykročil preč. Ani sám som nevedel či túto noc budeme spať alebo či túto noc precestujeme. Nevedel som takmer nič ani čo bude za 5 minút ale nevadilo mi to.


-Presun

,,Chjoo..." prohrábla jsem si v mysli vlasy a dívala se na tu celou spoušť. ,,Je fakt, že se dá tahle technika prolomit, ale já na to nějak nemám." trochu naštvaně jsem cekla. Moje tělo mě neposlouchalo a ti předemnou mě celkem vytáčeli. Celkem pěkný. Mohl si nás v klídku ovládat, jak se mu zachtělo a štvát mě ještě víc.
Podle toho, co pro mě bylo možné vidět, všichni ostatní byli celkem v pohodě, tedy pokuď se to pohodou v takovéto situaci dá nazvat.
,,Hej, ty tam." nebylo tak trochu možné na někoho z nich ukázat, tak si nemohli být jisti, na koho mluvím. ,,Potřebuju na záchod." tak nestranně jsem upozornila na momentální stav na českých tocích.

Kapičku nezůčastněně jsem hlasitě vydechl a podíval se na Kagayami.
Alespoň že nepanikaří.. Tohle je stále lepší. Ušklíbl jsem se a znovu přejel pohledem nad těmi chlapi, kteří mě momentálně tak deprimovali.
''Ztichni a uklidni se.. Sám by jsi nezabil ani jednoho, navíc si takhle brzo vyplýtváš chakru, nebo upadneš do bezvědomí.'' Řekl jsem Katarovi s chladným klidem v hlase až se to mohlo zdát celkem divné v této situaci.
''Hmm.. Nejsem z žádného klanu.. Tudíž bychom se mohli dohodnout o mém propuštění co vy na to?'' Řekl jsem tichým, ale zřetelným hlasem s kamenným výrazem. Momentálně mi bylo celkem fuk co si o mě ostatní pomyslí, hlavně ať se dostanu z této techniky, poté bych promýšlel další kroky.

,,Těmhle lidem nejde o boj, to je jasný. Tedy ne o boj s námi." suše jsem podotkla, protože takový řeči mi jen způsobovali větší potřebu. ,,Dělámě jim to tak ještě lehčí." vzdychla jsem si už trochu odevzdaně, ale stále mluvila dost rázně a nahlas. Mezi námi nastala najednou nevrlá atmosféra. Čím to asi je? Aspoň, že jsem nemusela celou tu cestu jít. udělala jsem tečku za pár uběhlými akcemi a přesuny, ktré jsme všichni museli podstoupit.
A co tedy chtějí? pronikla mi tato myšlenka na první místo v žebříčku záhad v mém mozku. Jak se zdá, možná nějaký techniky? Ale kvůli tomu dělat takovej povyk? Jestli jim opravdu jde o techniky, tak jsou to pěkný idioti. Pozvedla jsem jedno obočí, prohlídla si je a doufala, že mě ten blonďák, kterej nás ovládal, slyšel.

Pomaly som cítil, že už môžem rozprávať. Ale to bolo akurát všetko. Akoby ma ovládal niekto iný. Potom mi v hlave prebehli obrazy ako cezo mňa rozprával ten shinobi. Pred sebou som iba videl ako sa dvaja genninovia preberajú, z toho som podľa mojich spomienok usúdil, že sa jedná o členku klanu Nara a o nejaké gennina bez klanu. Vôbec som nebol nadšený z toho čo som povedal, respektíve nepovedal ja. Bol, som z toho vytočení! Takto ma zneužívať! Keď sa mi tá špina dostane do rúk, bude si želať aby bol predhodený samotnému Kyuubimu! Nervózne som uvažoval, keď zrazu som počul ako sa Nara pýta na potrebu a ten druhý gennin sa vyhováral. Popravde, neviem či ma to vytočilo alebo potešilo. Možno chcel z toho vykorčulovať, alebo to bola časť jeho plánu. Dúfal som v tú druhú možnosť. Ale čo teraz? Premýšlal som. Prosím vás odpuste mi to čo som povedal JA. NIEKTO ma asi ovládal. Na slová ja a niekto som kládol špeciálny význam aby to tí shinobi pochopili a zároveň som to povedal s takým hnevom, že im muselo byť jasné aby ma zatiaľ ani nepúštali z tej techniky. Naozaj sa za to ospravedlňujem. Všimol som si, že asi budeš z klanu Nara. Povedal som smerom ku Kagayami.

Pozvednu hlavu směrem k ostatním a když vidím jak jsem bezmocný já i oni tak se za sebe stydím, že jsem to nechal zajít tak daleko. Že jsem se nechal chytit tak snadno a nemohl už prakticky od začátku nic udělat. I když se jeden z únosců choval lépe než ti odstatní tak jsem stále uvažoval děsně negativně a dával si všechno tohle za svoji vinu.
" Aaaa takže poskoci jo? Takže děláte podřadnou práci za někoho jinýho. "
Řeknu už trochu jinak než předtím a silou i když marně se snažím přetrhnout provazy co mě drží. I bez chakry se dá bojovat, od toho je taijutsu.

Při pohledu na Naa a katara se mi protočili oči v sloup.
Stále se to staží přetrhnout.. Snad jsou dost inteligentní na to, že by je nedostali sami ani kdyby měli chakru, natož když jí mít nebudou. Povzdechl jsem a poslouchal řeč toho blonďáka, který mi v tuto chvíli lezl nejvíc na nervy.
Proč unesli Yamanaku.. Když tu jednoho mají? jestli ovládá takové techniky, tak jim bude k ničemu.. Pomyslel jsem, přičemž jsem si uvědomil že vlastně ten Sakun čte naše myšlenky. Jen jsem se pousmál a podíval se na něj.
Vážně dobrý poskok? Stejně vás brzy lidé z Konohy najdou a zabijou.. Vůbec si mě neužiješ. Dával jsem si víceméně plané naděje, že by nás mohli 'náhodou' lidé z Konohy najít, i když jsem o tom dost pochyboval. Na okamžik jsem pohlédl na toho zamaskovaného muže, ale nesnažil se o něm nějak víc přemýšlet, né dokud bude mou mysl kontrolovat ten blonďák.

,, A, tak to jsem ráda, že jsi mě slyšel." usmála jsem se. Počkat, jestli může opravdu slyšet všechno, tak i . . . pousmála jsem se. Začala jsem v mysli odříkávat ty nejlepší kameňáky a legrační poznámky, že nebylo možný, aby se nezasmál.
Ale já fakt potřebuju. nakonec jsem si v mysli ufňukla. No, díky tomuhle myšlenkovýmu propojení nemusim mluvit. Dost úsporná technika. libovala jsem si, že nemusim ani hýbat pusou, protože i to má lenost neschvalovala.

Pomaly sa začnem vynárať zo zeme a pocit, ktorý pri tom zažívam mi ale pripadá nejaký príliš povedomý. Pripadá mi to ako keby ma niekto zachránil. Len výnimočne, teraz som sa zachránil sám. Uvoľnené telo, ktoré môžem používať a mám šancu poraziť našich únoscov. Tento krásny pocit o pár sekúnd prejde. Sakra, sakra, SAKRA!. Nahnevane si pomyslím. Bodaj by ich ČERT zobral. Také zákerné techniky. Nevedia snáď bojovať čestne?! Začnem premýšľať o našej situácii a nepáči sa mi to, že nás ovládajú. Yoshio hovoril niečo o klane Yamanaka. Mal by som držať svoju myseľ na uzde, aspoň pre istotu. Snažím sa myslieť na veľký biely štvorec, ktorý mi zapĺňa celý priestor mysle. Nesústreďujem sa veľmi na rozhovory a dúfam, že postrehnem aspoň to najhlavnejšie. Začujem niečo o nejakom človeku, ktorý ešte neprišiel, ale zatváram svoju myseľ ešte viac a prejde aj toto. Ďalší útržok slov je ako hovorí niekomu, aby si nemyslela otázky, ale hovorila ich. To mi potvrdí moje predtuchy a ešte viac uzatváram svoju myseľ. Ale akonáhle Yoshio začne hovoriť a vysvetľovať túto zvláštnu techniku, moje opatrenie povolia a v duchu si poviem: Aspoň že nás nájdu. Beriem to ako veľkú chybu a dúfam, že si to nevšimli. Zrazu ma napadne jedna veľmi dobrá pomôcka. V našej mysli čítajú, ale nepozerajú do nej doslova. Stačí ak si budem myšlienky vybavovať v obrazoch. Predstavím si ako všetci predomnou plávajú v obrovskom horúcom kotli a ja na nich hádžem jablká. Pri tom úporne opakujem v mysli Bla bla bla bla bla Čakám na reakciu Yamanaky a podľa toho si overím svoj nápad.

Celkom ma pobavilo keď som sa dozvedel, že sú to iba poskoci. Potom som sa započúval do Yoshiovho výkladu. Takže, prepojenie? Pomyslel som si, pričom som sa spoliehal na to, že ma naozaj počuje. Uvažoval som o tom. Potom ma niečo napadlo. V hlave som si predstavoval obraz toho, ako nás pustili a my sme sa na nich vrhli. Bol som dosť zvedavý, či to uvidí. Medzitým som toho Yamanaku prebodával hnusným pohľadom. Viac mi však moje telo nedovolilo urobiť.

Yoshio jen cítil náhlou ostrou bolest v hlavě...
Jeho nohy jej přestaly poslouchat a on si to namířil rovnou k zemi...
Byla to hrozná bolest. Jakoby se mu halva v tu chvíli měla rozskočit na milion kousků...
Měl chuť si doslova z hlavy rvát vlasy...
Jeho tvář se zkřivila následkem silné bolesti jež prožíval... Svíjel se na zemi jak had...
Nebyla to jen tak nějaká bolest, kterou by kde kdo dokázal překonat. Třeba jako, když vás někdo zraní...
Toto byla vnitřní bolest a bylo to tak úmorné... cítit se, jako by vám někdo mixoval mozek přímo uvnitř hlavy...
Stejně však Yoshio nezakřičel... Jen zasyčel bolestí... dusil to v sobě, ale... cítil se opravdu mizerně...
Cítil ho, cítil ho ve své hlavě, ale... bez čakry nemohl udělat nic, aby jej dostal ven nebo aby toho nechal... Orpavdu to bolelo.

Zrazu som pocítil jemnú bolesť hlavy. Nebolo to nič príjemné, ale nebolo to ani také aby som jačal. Malo to iba jednu nevýhodu. Neviem či pre nich alebo pre mňa. Neznášam keď ma bolí hlava a keď niekto slizký do toho kecá. Potom to prišlo. Určite Yoshiovi podobne ako mne spôsobil bolesť hlavy. Ale pri ňom to bolo horšie. Padol na zem a syčal od bolesti. Ešte k tomu ten nechutný monológ. To bol vrchol. Kedže z týchto ľudí som mal pocit pocit, tak som mal potrebu ho aj ostatných chrániť. A ešte tu bola tá Nara. Tú pečať podobne ako Yoshio neniesla moc dobre. Plus, keď ten Yamanaka rozprával o formácii Ino-Shika-Cho tak ma hneď napadlo využiť to ako dobrú taktiku. Keď som ešte študoval na akadémii tak som doma našiel zvitok kde táto formácia bola podrobne rozpísaná. Ale nemyslel som na to. Aspoň som to skúšal. Tí dvaja podobne ako ostatní si toho dnes už určite veľa prežili. Všímal som si ako sa Yoshio trápi, tak som nahodil výraz býka rozzúreného červenou farbou a začal som premýšlať. Počúvaj ma, ty parch_nt. Dám ti na výber. Buď sa tomu Yamanakovi do 5 minút ospravedlníš, alebo ti zlomím ruky. Mysli na to. Ako som mu cez myseľ toto vysvetloval, tak v tom sa stal asi zázrak. Prišla Hokage-sama! Výborne! Zachráni nás a my im to ukážeme.

Dorazila jsem hned za nimi a rozhlížela jsem se, tady jsem ještě nebyla, měla jsem vzztek, za to, že si je unáší, hnusák, jestli mi četl myšlenky, nic hezkého na jeho osobu tam rozhodně nebylo! Takže mi ani tak nevadilo, že se tam kouká, nic hezkého tam nenajde. Krátce jsem se ušklíbla, než jsem se potom porozhlédla kolem sebe, zkoumala jsem krajinu, pohled na moře se mi vůbec nelíbil, jestli budeme bojovat tam, jsem tu potom zbytečná.
Jen jsem si povzdechla, ale nijak se nevyjadřovala, myslela jsem jen na jediné, být trochu užitečné a také, klidit se Hokage z cesty, na její slova jsem totiž jen kývla, plán v tuhle chvíli byl fakt narposto zbytečný.