Hlavní brána Listové

Faito

Po návštěvě Amegakure jsem přišel před bránu Konohy. Ah, tuhle vesnici jsem neměl nikdy rád... povzdechl jsem si a zamyslel se nad tím, jak se na mě budou dívat, když jim řeknu, že nejsem ninja, ale že jim jednoho ulovím. Ty jejich arogantní pohledy...Došel jsem až k bráně a tam jsem si odkryl šátek z úst. Rád bych mluvil s vaším kagem. Faito Dansaku, lovec hlav. řekl jsem stroze.

Z Naokim na pleci som prichádzal k črtajúcej sa bráne. Nejako som sa nenáhlil a ani môj kamenný výraz sa nejako nezmenil. Nakoniec som sa otočil na Naa a z miernim úsmevom som mu povedal. Tak dneska Nao budeme asi večerať skôr...a možno aj spať inde ako pod nebom hodz to je nám už jedno však?!. Nao spozornel a už sa videl z flaškou kečupu a niečim dobrým k tomu. Zaškeril sa a prikývol mi. Prišiel som k bráne a keď odo mňa začali stráže pýtať zbrane začal som vykladať každú časť svojho meča a následne aj ostatné veci. A nejako tak čakal kým ma pustia dnu.

Faito

Lehký zvuk mne vyrušil z pohledu na stráže. Byl jsem hlavně noční tvor, proto jsem měl o něco lepší sluch. Podíval jsem se lehce za sebe a spatřil sokola, který si čechral peří. Nádherné zvíře... pomyslel jsem si a s úsměvem se vrátil k pohledu na stráže. Ovšem pak tam přišel nějaký muž, který mne docela sprostě předběhl. Kdyby byl místní, neřeknu, ale jelikož mu začali stráže odebírat zbraně, k místním bych ho nepřířadil. Nicméně jsem mlčel a čekal, jestli v tom stráže sami udělají pořádek.

//přesun

Odovzdal som zbrane a následne ma pustili dnu. Ešte že tak... spokojne som vydýchol. Bol som rád že to išlo bez väčší prieťahov. Hoc som sa mečov nevzdával ľahko bola to podmienka. A potreboval som si nakúpiť jedlo a tiež sa zase vmiešať do civilizácie a skúsiť či nezistím niečo nové. A tak som vykročil z Naom do ulíc konohy. Chcel som si nájsť nejaký podnik na prespanie a najedenie sa.

-Presun

Momentálne z Nao v ruksaku...šiel si tam zdriemnuť. som si vyzdvihol svoje meče a každý som umiestnil tam kde má byť. Ostatné vybavenie putovalo do ruksaku alebo na opasok. Bol som pripravení vyraziť. Ale kam?!...Nakoniec som si zvolil náhodne....Kam ma nohy donesú...a tak som vykročil nevediac kam moje kroky smerujú...

-PResun

Kashike

Mé dlouhé putování mě zavedlo až před brány Konohy. Dojdu ke strážím a nahodím vlídný úsměv. Dobrý den pánové, mohu se vás v rychlosti na něco otázat? Neviděli jste tu takového muže bez označení vesnice? Jedná se o lovce hlav...

Kashike


Dobře, děkuji, stačí mi že je ve vesnici. Nashle a klidnou službu... řeknu a pokračuji směrem do vesnice.

//jen pro informaci nejsem zrovna mladík, mojí postavě je 35

Přiletěli jsme kousek od brán..ale né jakože směrem před bránu ale k hradbám kousek dál od brány a já se jen podíval na hradby "Tady a teď se můžeš vyřáďit..ale tak aby si nikoho nezabil prosímtě..je nutné odlákat stráže od brány..nebo aspoň oslabit abych je všechny zvládl zmást mým sharinganem.." Prostě jsem mu nakázal "Jak znám konohu, jakmile to odpálíš začnou se tu rojit takže si pak musíme pospíšit pryč, nejlípe letět škimo před bránu, jen kousek ale protože se mi nechce jít moc daleko..a tak nějak aby nás nikdo neviděl. Má mise je důležitá Obeznámil jsem ho

"Musím se nepozorovaně dostat dovnitř a ven..to je hlavní cíl" ODvětil jsem mu a čekal co udělá..bylo mi to upřímně jedno, Konoha jsou stejně jen vzpomínky

Pomalu a jistě jsem procházel kolem polomrtvých shinobi "Ah..nechtěl jsem nikomu ublížit, a ..no potřebovali sme je, znali heslo které je potřeba znát aby na nás bariéra neupozornila..tedy jestli tu ještě nějaká je, za mých dob tady byla vyprávěl mi o ní otec, schválně jestli ještě žijou mí rodiče..třeba budeme mít aspoň teplou večeři..no co je teď hlavní že si nejsem jistý tím heslem" a Daoufajíc že to heslo které mi kdysi říkal otec bude fungovat jsem šel dál do vesnice (přesun)

Došel jsem pomalu k bráně a rozhlížel jsem se a nasával ten čerstvý vzduch kolem mě. " To je ale překrásný večer, na to bych si klidně zvykl. Akorát tu chybí milá dívka a bylo by to udeální. " Procházím kolem brány a pobíhá tu pár ninjů, ale říkám si že asi je to nějaké cvičení za západu slunce tak to nechám pro tentokrát být. Co bych já asi tak mohl zmoct proti shinobimu S ranku? Nic, jen bych si ublížil, protože tak silný nejsem což si uvědomuji. Ale někdy hormony zareagují jinak a já udělám blbost stát se může cokoliv.

Najednou jsem ucítil takový zvláštní pocit za zády, ale než jsem se stačil otočit ztratil jsem vědomí a byl absolutně bezmocný. Moje myšlenky se pohybovaly zrovna na bodu mrazu takže ani přemýšlet jsem nemohl a až se probudím pokud se tedy probudím tak budu zmatený. Toť vše k této situaci, zřejmě jsem byl kamsi tajně přepraven.