Sasoriho laboratoř

Prišiel a začal pracovať na lúdke z Danzoovho tela:16.3

Hm hm hm...Sasori...Blázne.

vešel jsem dovnitř a sebral DNA Danzoua.

Vešel jsem do své tajné skrýše, vytáhl ostatky Raikageho a začal z nich dělat lidskou loutku. -> 30.6.2011.

Doletěli jsme před sídlo. Seskočila jsem z Tsunami a rozhlédla se.
,,Hmm, tak proto jsem sem měla letět já..Ale okolí je pěkné. Ponuré, osamocené a pěkné." usmála jsem se uchváceně.
Aby ses neroztekla.
,,Nekomentuj to, prosím." zamračila jsem se na Tsunami.

zasmál jsem se "každý má zvířátko...no jen mě Rei odešla" zamračil jsem se "jsme tady ?" položil jsem otázku na kteoru jsem znal odpoveď taky jsem seskočil

Zasmála jsem se a přikývla.
,,Můžeme?" zvedla jsem k němu hlavu, protože byl o něco málo vyšší než já.

"Jo naviguj" pomalu jsem jí obešel a šel směrem kteýrm jsem si myslel že je

,,Počkej tu." nakázala jsem Tsunami.
Nejsem pes, trochu sis spletla druh zvířete. A to nehrozí, tam bych se nevešla.
Nekomentovala jsem to a jen pokrčila rameny. Vydala jsem se za Tsukikagem. Vešli jsme dovnitř. Zahalila tma. Že bych z toho byla nějak nadšená, to ne. Ještě že jsem cítila čakru Tsukikageho, tak jsem ho následovala a doufala, že nezakopne, jinak sletím taky.

jdu dál nic nevdím tak zakopnu o kořen a sletím na zem "Au au"

,,Co se..." nedořekla jsem, jelikož jsem šla přesně v jeho stopách, zakopla jsem o něj a s vypísknutím upadla. Naštěstí jsem spadla do měkkého, protože na něj.

"au......ještě že nejsi zrovna nejtěší" zasmál jsem se

,,Zrovna nejtěžší?" zamračila jsem se, ale tváře mi červenaly v tak blízké vzdálenosti. Opatrně jsem se z něj vedla a klekla vedle něj.
,,Hmm, tak v téhle tmě to bude těžké." naklonila jsem hlavu na stranu.

"mám nápad" v ruce se mi oběvil ohýnek a já se taky pomalu postavil

Stoupla jsem si a usmála se.
,,Jo, to bude lepší." přikývla jsem a pokračovali jsme chodbou až k Sasorimu. Objevili jsme ho za jakýmsi stolem.
,,Tak tady jsi. Dalo to celkem práci tě najít." usmála jsem se na červenovláska.

Svraštila jsem čelo.
,,Jak myslíš. Když mě chceš ignorovat, klidně ignoruj. Až se uráčíš komunikovat, když kde Akatsuki hledat. Šéfová chce vědět, jestli jsi stále členem.." otočila jsem se, až se mi vlasy rozletěly do stran. ,,Sore dža." rozloučila jsem se, chytila jsem Tsukikageho za zápěstí a odešla.

Co se stalo??
,,Nesnáším být ignorovaná!" odpověděla jsem nasupeně. ,,Vracíme se zpátky." rozkázala jsem. Tsunami mi už neodpověděla. Společně se Zukem jsme se vyhrabali na Tsu a letěli jsme zpátky.

"Hai Madam...ted Karin"

Ne, členem Akatsuki už opravdu nejsem. Ten plášť...Tenhle svět, nesmrtelnost je opravdu má. Teď jenom najít..MOC!
Loutka se začala sama dokončovat, uschoval jsem ji do svitku a vydal se na cestu.

Přišel jsem do laboratoře a začal pracovat na nové loutce.
Mei Terumi

Hm hm hm..Možná, by se mi hodila menší pomoc.

Sebral jsem se a odešel.

Přišel jsem do laboratoře.
Tak, tohle je skvělé. Úžasné...Konečně budu mít proti ní zbraň.
Položil jsem mrtvolu na laboratorní stůl a začal z něj dělat loutku.

Takže, tohle už by šlo. Shromáždil jsem dostatek informací...Až dorazí, tak společně..
Posadil jsem se na židli. Hiruko ležel na zemi.

Vošiel som bez akýchkoľvek problémov do laboratória. Nakráčal som si rovno k nemu. Teda, o kroku sa asi hovoriť nedá, bolo to skôr poskakovanie.
"Všetko pripravené, nikto nič netuší, nikto nič nevie, všetko je hneď krajšie."

Hmmm dneska vidím všechny věci nějak fialové... zvláštní pocit... Kráčel jsem směrem k Sasoriho "pracovně" a mile se usmál na svého mazlíčka, který mi lezl po krku. Pohladil jsem ho po chlupatých zádech.

"Hodnej baboučeeek... Hodnej Petto..." trochu jsem se uchechtl i když jsem sám nevěděl čemu. Vešel jsem do místnosti a prohlédl si ty fialové maníky uvnitř.

"Takže dobrý večer vespolek." pousmál jsem se.

Shiraku.
"úžasné. Začneme s našim úžasným plánem." Pohlédl jsem na pravou ruku a ústa se mi zkřivila v úsměv.