Hokageho budova - laboratoř

Společně s Katashim jsme dorazili do laboratoře. Bylo zde umístěno v chladícím boxu Itachiho tělo a na malém stolku seděla smutná vrána.
"Opravdu jsi připraven?"

Dorazil jsem k laboratoři i s Hokagem.Hluboce jsem vydechl." Hmmm...myslím že jo....jen doufám....že to dopadne dobře.... "

"Já také, teď otevři tento svitek a krví ho podepiš.." hodil jsem mu svitek.

Chytil jsem svitek a kousl jsem se do prstu.Otevřel jsem ho a chvíli hledal místo kam se podepsat.Až jsem ho našel tak jsem se podepsal.

Pečeť ve svitku začala zářit až všechno v něj zmizelo. Překřížil jsem prsty a udělal dalšího klona. On otevřel chladící box a začal vyndávat Itachimu oči.
"Takže, na genjutsu moc nejsi, co?" přišel jsem k němu a začal naplňovat injekci anestetikem.

" Co?Kdo??Já??Ne...vůbec ne... " odpověděl jsem.Můj zrak jsem raději odvrátil od Itachiho , protože ten proces nebyl zrovna pěkný." Jen 1 otázka...neuděláte mi to co jemu , že ne?? "

"Neboj, nic neucítíš, budeš spát," přiblížil jsem se k němu s injekcí.
"Nebo mám radši použít čakra skalpel?"

Na prázdno jsem polkl." Účinek je podle mně stejný takže je mi úplně jedno jak mě uspíte...ale hlavně..pořádně...nechci se v polovině operace probudit.... "

Odložil jsem tedy injekci.
"Dobrou noc," okolo mé pravé ruky se objevila modrá záře, rychle a lehce jsem udeřil Katashiho do hrudi a on okamžitě propadl mdlobám. Zachytil jsem ho, aby nespadl a položil na operační stolek.
"Vráno, prosím, dej mi Sharingan," otočil jsem se na ni a ta jen zakrákala a v mé ruce se objevil sharingan, který měla v jednom oku.
"Děkuji." natáhl jsem si laboratorní rukavice, oko opatrně uložil do roztoku. Odebral kousek své krve a začal s operací.
-> Celý večer.

" Hlavně to.....nepokazte.... " to byla má poslední slova než jsem upadl do mdlob.

Stínový klon mi před několika hodinama implantoval sharingan Itachiho. Právě jsem se s trhnutím probudil a stínový klon zmizel.
Itachi-sama, dal jste mi světlo i život...Slibuji, že zajistím více spravedlnosti a budu hledět na svět vašima očima..
Vstal jsem a přešel ke Katashimu.
"Vstávej, Katashi.." přiložil jsem mu svou ruku na jeho čelo a použil Shosen

Operace sice skončila už dávno a i přes to že jsem byl v umělém spánku tak na moje tělo to stejně hodně vyčerpalo.Spal jsem už dlouho a něco jsem cítil.Pomalu jsem začal otevírat obě oči.A když jsem je otevřel tak jsem viděl nějak jinak.Bylo to pomalé.Až moc pomalé.dýchal jsem trochu rychleji protože na mé tělo toho bylo prostě moc.
" Co....co se to...děje?? " řekl jsem a začal jsem to pomalu rozdýchávat." Takže....jak asi vidím...tak se operace vydařila , že?? "

"Zatím ano..Jak se cítíš?" podíval jsem se na něj normálním okem. Sharingan jsem nechal zavřený.
"Máš v sobě tkáň Senju a oči Uchiha, měl bys je umět i deaktivovat, protože v sobě snoubíš i obě větve.."

" Jak??Hodně...unaveně.... " odpověděl jsem a podíval se na něj.
" Deaktivovat??To se lehce řekne....ale hůř udělá...hlavně když ani nevím jak tohle vše vlastně použít.... " začínal jsem pociťovat že bolest pomalu , ale jistě ustupuje takže má mluva už nebyla tolik trhaná.

"Všechno se naučíš, teď musíme jít do kanceláře, mám tam návštěvu, cestu znáš, pak zamkni." pousmál jsem se a zmizel.

" Ha...hai... " řekl jsem , ale už byl pryč.Chvíli jsem tam ještě ležel abych nabral alespoň nějaké síly.Až se mi to povedlo tak jsem se postavil i když jsem stál tak jsem se pořád kolébal do stran.Pomalým krokem jsem se vydal ke dveřím.Vytáhl jsem z nich klíč a vyšel ven z místnosti.Zamkl jsem a klíč si dal do kapsy.Přes oči jsem si raději dal šátek.Cestu jsem znal tak jsem vyrazil ke kanceláři Hokageho.

Přesun

Objevil jsem se zde a položil Jaye na lůžko.
On tady už jednou byl...Je přece..ze Suny..Musím poslat zprávu Kazekagemu.. použil jsem krev na prstu a přivolal hada, na svitek napsal, co se vše stalo a taky, že jsme našli Jaye. Svitek jsem vložil hadovi do úst a sledoval jak mizí. Poté jsem se posadil do křesla a vyčkával.

Had sa opätovne vrátil aj s pripnutým odkazom.

Spoiler:

Přečetl jsem si vzkaz od Kazekage.
Že já ji psal. Protočil jsem očima a šel vzbudit Jaye.

"To bych taky rád věděl, chlapče," usmál jsem se.
"Víš, kdo jsem?"