Ulice

Šli jsme s Ginem po ulici. Byla jsem do něj zavěšená a upíjela z láhve prvotřídního saké. Jemu se taky podařilo jednu někde splašit. Vypadali jsme jako opilí šílenci. Já v křiklavě zelených šatech, on v skotské sukni a havajské košili. Davy se před námi ve vlnách rozestupovaly.
„Podívej, jak všichni uhýbají. Připadám si jako královna,“ zamumlala jsem a podala prázdnou láhev jednomu chlapci v okolním zástupu. S radostí si ji vzal a pokoušel se vylízat poslední kapičky tekutiny ze dna. Naneštěstí tam pro něj již žádná nezbyla.
„Proč vlastně tohle děláme?“ zvedl Gin obočí a pozoroval kolemjdoucí. Na jedné dívce spočinul pohledem o pár sekund déle. Poté očima sklouzl i na jejího přítele. Ze rtů se mu ozvalo tichounké obdivné zahvízdání.
„Nevím. Pojďme objímat stromy,“ navrhla jsem.
Gin souhlasně pokýval hlavou. Na moment zaběhl do jedné krčmy stojící po straně ulice a vrátil se s další dávkou rýžového vína.
„Připraven vyrazit, slečno,“ zasmál se a hodil mi jednu láhev. Bravurně jsem ji zachytila. Další tři v jeho rukou se začaly otáčet. Netušila jsem, že bude mít dnes náladu na žonglérské vystoupení, ale dav nadšeně přihlížel, když flašky létaly vysoko do vzduchu. Nejspíš doufali, že se jim podaří nějakou zachytit.
Gina to po pár minutách přestalo bavit, ale vydělal si tímhle vystoupením jednu drobnou minci od mile vypadajícího mladíka. Nejsem si úplně jistá, jestli mu ji dal za to žonglování.
Znovu jsem se do svého bratrance zavěsila a táhla ho dál ulicí. Vypadal totiž, že mi chce s tím pohledným mládencem utéct.

Když jsem se klidným, nikam nespěchajícím krokem dostal do obchodní čtvrti. Zasáhla mě horší nervozita než na jakékoli misi, kterou jsem jako ANBU plnil. Musel jsem si kvůli Ayame obstarat nějaké slušivé civilní oblečeni. Ach proč mi jen musela zakázat tu ANBU uniformu, kterou jsem měl na sobě. Bylo to pro mě, jako by mě chtěla vysvléknout z mé vlastní kůže. Což bylo dosti nepříjemné. Nákupy samy o sobě nebyli rozhodně mou silnou stránkou a já navíc ani pořádně nevěděl co hledám. Zamyšleně jsem se rozhlížel po výlohách jednotlivých obchodů. Opravdu by se mi teď hodil někdo, kdo by mi s tímhle problémem poradil...

S jemným úsmevom na perách som prišla na ulicu. Mala som celkom dobrú náladu a i keď som vyzerala ako psychopat, keďže som sa bezdôvodne usmievala ako mesiačik na hnoji, nijako mi to nevadilo. Ponaťahovala som sa a vykročila som. Občas som sa pozastavila pri niektorých starých známych, s ktorými som sa na chvíľku porozprávala a potom som šla ďalej. Ako som tak šla, v diaľke som uvidela svoju mamku, ako niečo je v jednom stánku. Takmer som dostala infarkt a utekala som preč. Ak by si ma všimla, nedopadlo by to dobre. Určite by ma prinútila zjesť tri misky ramenu...Objavila som sa v nejakej obchodnej štvrti. Zahliadla som tu i nejakého blondiatého chlapíka, nevenovala som mu však pozornosť. Ruky som si dala vbok a zamyslene som sa dívala na výklad jedného obchodu.

Během mého zkoumání jednotlivých výloh, jsem si všiml jedné dívky. Byl jsem si jistý, že to je ta transformující se dívka ze cvičiště. Takže jsem k ní klidným krokem přistoupil. Zdravím. Lehce jsem se usmál. Promiň, že tě otravuji, ale vypadáš jako někdo, kdo by mi mohl pomoci. Chvilku jsem se odmlčel. Jak bych to jen řekl. Potřeboval bych poradit s výběrem nějakého oblečení. Protože se v současné módě moc nevyznám. Znovu se mi na tváři objevil takový nevinný úsměv. Abych nezapomněl jmenuji se Minato. Moc mě těší. Mrkl jsem na ní a podal ji ruku jako seznamovací gesto.

Divne som si prezerala jeden náhrdelník, ktorý sa mi vôbec nepáčil. Ako je možné, že si niekto kúpi niečo také? Pokrčila som ramenami a odrazu sa ku mne niekto prihovoril. Teda, najprv som si myslela, že to nie ku mne, ale určite k niekomu vedľa. Ale keď som pootočila hlavu doprava i doľava, nikoho som nevidela. Tak to bolo predsa len ku mne. Otočila som sa k tomu blondiakovi, ktorého som tu predtým videla a pousmiala som sa. Tak to ste u správneho človeka. Rada vám s tým pomôžem. Podala som mu ruku. Ja som Yuna. Predstavila som sa. Potom som jeho ruku pustila. Asi je zbytočné sa vás pýtať, aký druh oblečenia uprednostňujete, že? Prehliadla som si ho. Bol oblečený v ANBU uniforme.

Když jsem si podali ruku, hned jsem jí vrátil zpět podél těla. No to mi spadl kámen ze srdce. Dodal jsem s úsměvem. Hmm mělo by být pokud možno volnější a nemělo by omezovat pohyb, zároveň by mělo působit vkusně, ale ne výstředně. Asi něco takového, přeci jen mi Ayame řekla, že si mám sehnat nějaké stylové oblečení. Protože mám zákaz od dnešního dne nosit svou uniformu. Domluvil jsem s lehce zamyšleným výrazem a doufal, že mi Yuna něco poradí...

Dobre. Takže niečo voľné, čo by vám neprekážalo v pohybe a malo by to byť vkusné. Prikývla som a ponaťahovala sa. Tak, poďte za mnou. Prešla som okolo niekoľkých obchodov a zastavila som sa pri jednom, ktorý ma zaujal. Vstúpila som doňho a zašla som do mužského oddelenia. Chvíľu som prechádzala medzi regálmi, až som sa zastavila pri jednom s kraťasmi. Vytiahla som jedne čierne kraťasy, pomyslela som si, že tie by mu mohli pasovať asi najviac...Potom som podišla k tričkám a vybrala som sivé tričko s motívom červeného draka a podala som to Minatovi. Choďte si to vyskúšať, ja vám zatiaľ pôjdem vybrať topánky. Pousmiala som sa a vybrala som sa k topánkam. Predavačka na mňa pozerala ako na zjavenie...Do očí mi padli jedne topánky (však vieš ktoré ) a hneď som po nich skočila...Boli úžasné...

Následoval jsem do všech obchodu, až jsem asi konečně našli to co jsme hledali. Každopádně jsem od Yuny s vděčností oblečení převzal a zmizel v nejbližší kabince. Tam jsem si sundal a pečlivě složil svou uniformu do komínku a začal se převlékat. Když jsem měl oblečení na sobě. Pokusil jsem se v něm protáhnout. No sice jsem si připadal nesvůj. Protože to byl nezvyk, avšak došel jsem k závěru, že mi to sedí dobře a splní účel. Složenou iniformu, jsem nechal zmizet do takového paralelního skladiště, odkud jsem si mohl přivolat i zbraně a další věci. Nakonec jsem vyšel ven a klidnými kroky dorazil k Yuně. Tak co myslíš? Hodí se to ke mě? Mírně jsem se usmál a otočila se o 360°, aby si mě mohla prohlédnout. Navíc jsem si všiml i bot, které mi vybrala. No bylo to jiné, než to co jsem byl zvyklí nosit, ale vypadali zajímavě.

Prezerala som si topánky a usúdila som, že sú fakt úžasné...Milujem nákupy! Pomyslela som si s úsmevom a zakývala som na predávačku, ktorá sa na mňa začala dívať ešte vyjavenejšie než predtým. Asi si myslela, že tie topánky si idem obúvať ja a že som hermafrodit. Pokrčila som ramenami a keď Minato vyšiel z kabínky, usmiala som sa. Veľmi vám to sluší...Prezrela som si ho zdola nahor a uznanlivo som prikývla. Tu máte topánky. Podala som mu topánky. Vyskúšajte si ich. Uvidíme, či vám budú sedieť. Pousmiala som sa.

Děkuji za kompliment. Usmál jsem se a vzal jsem si od ní boty. Běž si taky něco vybrat, za tvou pomoc ti to zaplatím Mrkl jsem na ní a mezi tím jsem si šel sednout na jednu stoličku a zkoušel si boty. Byli mi o trochu menší, tak jsem si vyměnil velikost. Každopádně jsem nyní vypadal jak normální civilista. Vydal jsem se za Yunou, podívat se co si vybrala.

Rozhodne som pokrútila hlavou. Nie, nie...Ja teraz nič nepotrebujem, ale ďakujem. Pousmiala som sa. Nemala som v pláne Minata vydierať za to, že som mu pomohla. Bola to iba drobná pomoc a...Ešte stále som sa čudovala, ako je možné, že som neprejavila tú svoju drzú a zlú stránku. To je asi kvôli tej nálade...Dnes mám dobrý deň a a ni neviem prečo. Prevrátila som očami. Občas vôbec nechápem tú svoju náladovosť...

Ehm tak OK. Usmál jsem se a došel jsem zaplatit k pokladně. Potom jsme se rychlými kroky vrátil k Yuně. No a co někam zajít na něco dobrého. Alespoň tak bych ti to oplatil, nemusíš se stydět. Mrkl jsem na ní a mile se usmál.

Pokrčila som ramenami a prikývla som. Dobre, nemám nič proti tomu. I tak mám teraz chuť na niečo také fajné. Jemne som sa pousmiala. Navyše som mala chuť i na niečo chladné, pretože tu bolo dosť horúco. Síce tu neboli tropické horúčavy, ale i tak...

Hmm takže něco dobrého jo? Ok, tak co třeba zajít na výbornou Řeckou zmrzlinu. Vím tu o jednom krámku, kde jí mají. Následuj mě. Dodal jsem s úsměvem a vydal se směrem pryč z obchodní čtvrti. Po pár minutách chůze, jsme došli k takovému malému, rodinnému obchůdku. Kde takový postarší, snědý pán. Prodával zmrzliny mnoha příchutí od smetanových až po ty vodové. stačilo si jen vybrat. Zdravím Grigorisi (Řecké jméno ^^) jak jde obchod. Řekl jsem přátelským hlasem. ...Přátelské pozdravy z jeho strany... xDDD Já si dám stračitelovou a tady slečně si vybere sama. Usmál jsem se a mrkl na Yunu, aby si vybrala...

Úúúú, dobrý nápad. Ako ste vedeli, že práve na zmrzlinu mám chuť? Zasmiala som sa a šla som za ním. Cestou som sa ostražito obzerala okolo seba, či neuvidím svoju mamku striehnúcu s tromi miskami ramenu niekde v nejakej uličke, pripravenú narvať do mňa to žrádlo. Moja mama je toho schopná...Ešte by som kvôli nej pribrala a nestal by sa zo mňa ninja, ale Miss Tučko. Nikde som ju ale nevidela, takže som si vydýchla a uvoľnila sa. Keď sme došli do nejakého podniku, nemohla som sa vynadívať na tú kopu zmrzlín...Toto bolo hotové kráľovstvo. Hneď som si to tu obľúbila...Slušne som toho Grigorisiho pozdravila. Ja si prosím dám čučoriedkovú zmrzlinu. Čučoriedky som zbožňovala už odmalička...

Grigori si počínal velmi obratně a během chvíle jsem měli s Yunou oba svůj velký vysněná kornout zmrzliny. Jen při pohledu na ní se člověku zbíhaly sliny, takže jsem obratem zaplatil, abych se do ní mohl pustit. Co si zajít sednout někam do stínu. Přeci jen to dnes celkem připaluje. Usmál jsem se. (předpokládám, že souhlasila.) Za chvíli jsme došli na střechu jedné budovy, kde byl pěkný výhled a zároveň krytá pergola. Celé to podtrhával příjemný vánek. Proto jsme se sem posadili na lavičku a pustili se do oku lahodící zmrzliny. Co se trochu více seznámit. Přeci jen bude zajímavé znát o sobě více, než svá jména. Usmál jsem se šibalsky a znovu si dal zmrzlinu, čekajíc na její reakci. ^^

Keď som videla ten obrovitánsky fialový kopček na kornútku, zbiehali sa mi na ňu slinky. Dobre. Nechcem, aby sa mi zmrzlinka roztopila skôr, než ju zjem. Odpovedala som na ten jeho návrh o tom, že by sme si mohli ísť sadnúť niekam do tieňa. Nechala som ho, nech si vyberie miesto sám, nemala som teraz náladu na vymýšľanie...Nakoniec vybral predsa len dobré miesto. Usadila som sa na lavičke a skúmavo som sa dívala na ľudí, pričom som jedla zmrzlinu. Hmmm...Dobrý nápad! Prikývla som, ale veľmi som nevnímala, pretože práve som bola ako v siedmom nebi. Čučoriedková zmrzlina je najlepšia na svete!

Když jsem viděl ten její rozplývající se obličej. Usoudil jsem, že bude lepší jí nech sníst zmrzlinu a až potom si promluvit. Tudíž jsem mlčky olizoval zmrzlinu a sledoval davy lidí proudící pod námi. Po jistém časovém úseku, který jsem nijak neměřil, jsme naší zmrzlinu oba snědli. Takže nejspíš nastal čas si promluvit. Hmm takže o tom, že jsem ANBU si asi z mé uniformy odvodila. Nebo spíše byl jsem, teď jsem spíš jen jounin a hlavní strážce Ayame. A co ty? Předtím jsem viděl tu tvou transformaci, to bylo vážně něco. Usmál jsem se a čekal co mi poví ona.

Keď som dojedla zmrzlinu, zatvárila som sa sklamane. Mala som ju jesť pomalšie! Som to ja ale kretén! Rozmýšľala som i nad tým, že si pôjdem po ďalšiu, ale radšej som sa ovládla a zostala som sedieť. Počúvala som, čo to vlastne Minato rozpráva a bola som rada, že sa mu páčila tá moja premena. No vieš, predtým som mala jeden sen..Chcela som sa stať medikom. Teraz už ním konečne som a som veľmi šťastná. A tá moja premena...To je moje Kekkei Genkai. Dokážem sa meniť na "anjela" alebo ako to mám nazvať...Uškrnula som sa a povzdychla som si. Pred tvárou mi preletel list zo stromu, ktorý som sústredene pozorovala...Zaujal ma...

No tak to je vskutku zajímavá a úžasná kekkei genkai. Navíc díky ní můžeš létat jako ptáci. Takže je určitě zajímavější než ta moje. Dodal jsem lehce tajemným hlasem. Takže si říkala, že si medička. To je určitě velmi užitečné a smysluplné povolání. Rozhodně už vím po kom se budu ptát, kdyby se mi v budoucnu něco stalo. Řekl jsem s takovým veselým úsměvema a zapřel se o opěradlo lavičky. Můj pohled stanul na obloze a já přemýšlel o tvarech jednotlivých mraků. Máš třeba nějaké koníčky, nebo záliby?

Hej, to je...Lietanie zbožňujem. Aj ty máš Kekkei Genkai? Aké? Opýtala som sa so záujmom v hlase. Fakt ma to zaujímalo, kto vie...Možno mal také Kekkei Genkai, aké by som chcela mať i ja. Ako povolanie je to úžasné...Je to veľmi zaujímavé. Navyše, je to fajn pocit, keď viem, že som niekoho vyliečila alebo dokonca mu i zachránila život...Usmiala som sa. Ale no ták, sú i lepší medici ako som ja. Nedá sa povedať, že som expert, ale nie som ani amatér. Rukou som si prehrabla vlasy a povzdychla som si. Koníčky? Nemám ich veľa, pretože som strašne lenivý človek a najradšej by som ležala doma na posteli. Ale...Keď tak, tak si rada prečítam nejakú knihu, rada si zatrénujem a zo všetkého najradšej chodím samozrejme do nemocnice. A ty? Otočila som sa na Minata.

No nic zajímavého to není. Moje kekkei genkai je elementárního původu. Takže je to velice specifické spojení dvou elementů. U mě konkrétně větru a vody. Čímž ovládám okolní teplotu a dokážu tvořit led. Dalo by se říct, že jsem chodící mraznička. Dodal jsem jako takový vtípek, abych jí třeba tím vysvětlováním nenudil. Rozhodně budeš dobrý medik a kdo ví, třeba i překonáš tu slavnou Tsunade z minulosti. Řekl jsem takovým povzbudivým hlasem. Co se koníčků týká, jsem hodně zaměstnaný člověk a když někdy nepracuji, povětšinou si zalezu někam na klidné místo a relaxuji jako kotě. Ale zajímá mě malování a trochu se fušuji i do hudby. V malbě jsem, ale přeci jen o dost lepší než v hraní na nástroje. Usmál jsem se a tím ukončil tohle téma. A co třeba vztahy? Máš nějaké sourozence, blízké kamarády, nebo snad přítele? Dodal jsem tak trochu nejistým hlasem, protože jsem nechtěl působit jako nějaký šmírák, nebo tak něco.

Zasmiala som sa nad tou jeho poznámkou, že je chodiaca mraznička. Ale potom som sa zamračila. Nič zaujímavé? Dívala som sa naňho ako na blázna. Veď to je super! Tvorenie ľadu...To by som si kedykoľvek mohla urobiť nanuk, alebo si v zime, možno by sa to podarilo aj v lete, urobiť klzisko! A techniky k tomu sú tiež určite úžasné! Usmiala som sa a začala som i trochu premýšľať, aké by to bolo, keby som mala také Kekkei Genkai aj ja. Och, pochybujem...Ale budem sa o to snažiť...Tie jej techniky boli úžasné, však vieš ktoré...Také by som chcela ovládať aj ja, ale...Kto vie, či vôbec niekde zanechala zvitky s týmito technikami. Pokrčila som ramenami a bolo mi to úprimne ľúto, pretože som vždy chcela byť ako ona...Jééj, ty vieš kresliť a hrať na nástroje? To je super! Vzdychla som si a usmiala som sa. Ehm...Súrodencov nemám, rodičov tiež nie. Teda mám, ale len adoptívnych. Moji biologickí rodičia zomreli hneď po mojom narodení, pretože práve vtedy ktosi nemocnicu napadol. Moji blízki kamaráti sú Kensei a Yuu, ten sa tiež kamsi vyparil. Dlho som ho nevidela. A či mám priateľa? Nie, to nie...Rozhodne som pokrútila hlavou...

No tak kluziště je pro mě hračka. Usmál jsem se. Ale létání bylo můj sen už od dětství, jen tak si plachti větrnými proudy a pozorovat krajinu pod sebou. Řekl jsem trochu zasněně. To s tvými rodiči je mi líto. Neměl jsem se na to ptát. Jinak říkala se něco o kamarádu, který se jmenuje Kensei? Takový snědý s ježkem? Tak toho jsem viděl před nějakou dobou trénovat na cvičišti s Ayame, ale kde je mu konec teď, opravdu nemám tušení. Chvíli jsem se odmlčel, protože se mi zdálo, že vidím někoho podezřelého. Naštěstí to nic nebylo. No, ale to se vážně divým, že nemáš přítele. Přeci jen si takové krásné děvče s oříškovýma očima, plamennou barvu vlasů a zářivým úsměvem. (PS: Když se zrovna nemračí. xDDDD) Navíc se s tebou člověk nenudí. Opravdu je divné, že se o tebe nesnaží davy kluků. Usmál jsem se a lokl si zeleného čaje. který jsem měl sebou v brašně.