Ulice Listové

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

"Moje Kekkei Genkai." Jedna troska byla moc velká tak jsem ji rozlomil na 2. "Jak se vůbec jmenuješ?"

Shew Inuzuka. odpovím mu a usměju se.

"Já se jmenuju Aishī Shiokaze, těší mě." Dal jsem odklízel zbylé trosky.

Usmála jsem se na Taschera.
Tak fajn. Já se dám do prohledávání budov a trosek. Jako vždycky........ no jde mi to zkrátka nejlíp.
Klony se rozběhli do všech stran, každý se zastavil u jedněch trosek, kde se rozpustil. Postupně začali vynášet věci, které zůstali vcelku, nebo byli aspoň trochu použitelné.

Také mě těší.Jediné v čem můžu pomoct je pomáhat starým lidem takže jdu na to zatím. zamávám mu a šel jsem pomáhat starým lidem.

Taky jsem mu zamával. Našel jsem jednu nerozbitou židli tak jsem si ji pomocí sakinu dal pod sebe a sedl jsem si na ni pak jsem se nenechal ničím rozptylovat.

Jakmile jsem dokončil stavění nových domů, musel jsem si chvíli sednout na neponičenou lavičku. To jutsu celkem vyčerpává. Krátce jsem si oddechl a podíval se po ulici. Kolikrát už jsme ji tak opravovali? Pořád se to opakuje. Zavřel jsem na chvíli oči a ruku jsem si položil na hrudník, který byl pečlivě obvázaný. Bijudama je fakt silné. Mám pocit, že těch žeber je zlomených více.

Stál jsem u několika kamenných domů. Znovu jsem předstíral že skládám pečetě na nějakou zemní techniku. Ve zkutečnosti jsem použil svou KG. Rozbité kusy budov se vznesli do míst kde původně byli. Gravitační tlak utvořil kolem trosek barieru a v té se začal extrémně zvyšovat tlak. Trosky byli nejprve rozdrceny na prach a potom se začaly zahřívat až se z nich stalo magma. Následně jsem to zchladil fuutonem a vše to ztuhlo. Celá jedna řada domů vypadala jako nová, ba ještě pevnější než kdy dřív. Tohle bylo opravdu dost vyčerpávající a tak jsem si musel kleknout a opravdu zhluboka dýchat.

Poraněné rameno je mě stále částečně omezovalo. Rozhodla jsem se zbytek prozatím nechat na ostatních shinobi a jít si na chvíli odpočinout. Byla jsem značně vyčerpaná z neustálého používání byakuganu při hledání osob. Pomalým krokem jsem se vydala pryč, do nezničených oblastí Konohy.

Přesun.

Při dirigaci sakinu jsem jednu trosku chtě nechtě musel přenést přes seita. Když byl kus zdi nad ním úplně mu to zatemnilo slunce, jak se to přeneslo jsem na něj křikl. "Měl by jste jít do nemocnice."

Šel jsem prohledávat trosky domů.Všude byla krev.Bylo to nepříjemné.Chtěl jsem zvednout jeden trám,ale nešlo to byl moc těžký.

"Počkej." Připadal jsem si trochu divně, dokázat zvednout něco tak těžkého a ani se toho nedotknout. Sakin přiletěl k Shewovi a trám zvedl a jelikož nebyl ani poničený tak ho dal na druhou hromadu kde byly věci co by se daly použít.

,,V nemocnici už jsem byl." Na chvíli jsem se odmlčel. ,,Ti doktoři jsou fajn. Udrží tě při životě, ale na pořádné vyléčení to chce někoho, kdo tomu pořádně rozumí." Lehce jsem se pousmál a pomalu se postavil. Chytl jsem křeč do obou noh. Paráda. Úplně jsem zapomněl na ty poraněné svaly a šlachy z kamene. Radši jsem si zase sedl a pozoroval je v práci.

Po chvíli bylo prohledaných šedesát domů, všechny důležité, ale i nedůležité, věci, které zůstali vcelku byli vyneseny ven a klony stáli oddychujíc vedle mě. Nechala jsem je všechny rozpadnout a přesně v tu chvíli se všechna ta únava přenesla na mě. Měla jsem pocit, že na místě padnu a už jen tak nevstanu. Což jsem taky udělala. Koutkem oka jsem zaregistrovala, že Tascher je na tom podobně. Práce, kterou odvedl on byla ale výrazně přínosnější. Na tohle jsem zkrátka nebyla dobrá. Prohledávání trosek, to ano, to mi šlo vážně dobře, ale že bych měla nějaké schopnosti na opravy domů? Pff! Dál jsem tam ležela a koukala se do nebe. Po chvíli jsem se přinutila vstát a dojít za Tascherem.
Jsi-jsi v pořádku?

Díky. podíval jsem se tam a kobrtl jsem spadl jsem na zem.Au kur*a! zvedl jsem se.Házel jsem věci který bychom mohli potřebovat tam kam je dával Aishi.Nikdo tam nebyl a slyšel jsem jak něco Seito říkal.To máte pravdu Seito-sama.Udrží při životě,ale nevyléčí vás. zavolám na něj a ukážu mu obvaz přes celé tělo.Potom jsem pokračoval.

Když už byly všechny velké věci na hromadách tak jsem všechen Sakin vrátil ke mě a jak dosedl na zem tak jsem začal dost ztěžka dýchat.

Už jsem to znovu rozdýchal a postavil se. Byl jsem rád, že si mě nikdo nevšiml jak používám svou KG. Náhle se objevila vedle mě Roka a vypadala hodně vyčerpaně.
To se ptáš ty mě?
Řekl jsem starostlivě a podepřel ji.
Já už jsem v relativně v pořádku, ale ty si za poslední dva spotřebovala hodně chakry. A to už přitom nemáš Samehadu.

Skočil jsem k Aishimovi.Hele měl by jsi jít do nemocnice ať ti dají nějaký prášky nebo ať ti aspoň pomůžou. řeknu mu.

Zhluboka jsem dýchala.
Já vím, já vím, ale pořád mám velkou zásobu a.... trochu se mi podlomily nohy. Zavrávorala jsem, ale nakonec jsem tak tak zůstala stát.
... nemůžu, přece zůstat jen tak stát, když tu všichni dělají co můžou.

Musím si na chvíli někde odpočinou, ale v klidu. Pomalu jsem se postavil a kulhavým krokem jsem se odbelhal pryč. Ještě jsem kývl všem přítomným na rozloučenou a zmizel jsem.(přesun)

Já neříkám, že jim nemáš pomáhat, ale nikomu nepomůže když to přeženeš a zkolabuješ. Mysli taky trochu na své zdraví.
Řekl jsem starostlivě, ale bylo vidět, že to myslím smrtelně vážně.

A-asi máš pravdu.
Opřela jsem se o blízký nově opravený dům.
Tak, já si teda na chvíli sednu.
To co jsem udělala potom se slovem "sednout si nedalo tak úplně označit. Prostě jsem se přitiskla zády ke stěně a sjela po ní dolů. Bylo vidět, že se mi ulevilo.

Šel jsem do trosek domu a spadnu na zem.Au dopr*ele!zem.Hned jsem začal vstávat.Hledal jsem tam jestli někdo tam někde není.Bylo mi docela horko.Spadl jsem na zem.Fů já už nemůžu řeknu si

No vidíš, že to jde.
Usmál jsem se na ni a sundal si svůj plášť. Ten jsem na ni položil a kousek od ní poodstoupil. Otočil jsem se na trosky, které stáli naproti mnou opraveným domům a celý proces jsem zopakoval. Celá ulice tak již byla jako nová, ale spotřeboval jsem víc chakry než jsem myslel. trochu jsem zavrávoral a následně se v bezvědomí zhroutil k zemi. Poslední myšlenka byla.
Jí řekneš aby to nepřeháněla, že zkolabuje a potom to sám zhroutíš ty idiote.

"To...to je dobrý jen ovládat to dá docela zabrat, jen si musím dát oraz." Oddechoval jsem už líp. "Dej si trochu pozor nebo budeš mezi zraněnými v nemocnici." Trochu jsem se usmál.