Tréninkové místnosti v Suně

First topic message reminder :

Toto je menší ohraničené prostranství, kde se dá trénovat. Aréna na kraji Suny podobná římskému koloseu. Je zde něco jako menší labyrint kamenů, kde se dá schovat, ale i velké volné prostranství. Vyjma uživatelů Suitonu tu každý najde, co potřebuje.

Isayama Miya

Jasný pán se někde najedl, a jelikož vstával nejdřív tak před hodinou, tak je plný energie. Já tu už pár hodin trénuju, nic jsem nejedla a nemám náladu, ale koho to zajímá.
Jméno si snad pamatuješ.Přemýšlela jsem co říct. A ptáš se fakt brzo, po třech dnech, a pokusu dostat mě do postele.

No vpodstatě nenám žádné ninja znalosti, umím nějaké základní dětské techniky, ale ty mě naučily už dávno. Jinak jsem žádné ninja schopnosti nepoužívala , bojovala jsem jako lučištník, nebo jsem luk používala jako meč. Tady Akim, ukázala jsem na něj rukou, mě vzal ke Kazekáge dono a ta mi řekla, že mám živel fuuton.
Jo a dneska ráno, zatímco někdo spal, mě jeden kluk pomáhal se učit Fuuton: Kaze no hagoromo.
Domluvila jsem a čekala, co po mě bude chtít dál.

Yuki

,,Tak Fuuton, aspoň niečo." napadlo mu v duchu a stále ju sledoval.,, Mám skúsenosti v oblasti ovládania Suitonu, Fuutonu a špeciálnej Kekkei Genkai. Ďalej sa moje znalosti pohybujú v taijutsu a boj zblízka. Čo to som pochytil aj v boji so zbraňami a nakoniec som sa venoval medicíne." stručne ju oboznámil Yuki.,, Takže teraz si môžeš vybrať s čím začneme ako s prvým. " odpovedal a nechal jej možnosť výberu.

Isyama Miya

Třeba tím, že mi doneseš něco k jídlu a já mezitím budu zkoušet tu techniku, ani jsem si neuvědomila, že si mluvím pro sebe.
Proč na mě furt kouká, co se mu zase nezdá? Navíc se chová nějak divně. Přejela jsem po něm pohledem a zamračila se.
Chtěla bych se doučit tu techniku, ale to už snad zvládnu sama, a nic dalšího tak nějak neznám, takže nevím co dál.

Yuki

Jej prvú poznámku ignoroval keďže stál tesne pri nej tak aj začul. Potom už len počul zmienku o technike a tréningu.,, No tak pokojne trénuj." odpovedal a cúvol pár krokom.,, Som zvedavý na to akým spôsobom trénuješ a hodláš zvládať problémy s prípadým neúspechom pri tréningu." doplnil a skúmavo ju sledoval a čakal čo z nej vyjde.

Isayama Miya

To jakože já tu budu trénovat a ty mi čučet na kozy? A to se mám jako soustředit jak?
Nemohla jsme se moc soustředit, ale zkusila jsem techniku vyvolat. Samozřejmě se nestalo nic.
A za to můžeš ty, dokud si tu nebyl, tak mi to šlo.
No tak soustřeď se, kašli na něj, nikdo tu není, jen ty, písek a slunce. Nastavila jsem tvář paprskům, a soustředila se na jejich teplo. Úplně jsem se uklidnila, pak jsem se koncentrovala a zkusila to znovu. Vytvořil se vítr a začal se točit kolem mě.

Yuki

,, Výborne zatiaľ žiadne známky prejavenia nejakého extrémneho talentu alebo schopností." pomyslel si a radšej sa posadil lebo videl, že toto bude na dlhšie.,, Takže toto bude fakt ťažké trénovať. No čo už, aspoň sa nebudem nudiť, tak to možno bude aj zábava ako sa povie." premýšľal a s neutránym výrazom neustále sledoval Miyu pri tréningu a jej pokroky s technikou.

Isayama Miya

Toliko k velkému senseiovu zájmu, vzhledem k tomu jak se tváří, to dělám blbě. Kašlu na něj, jdu na oběd, a pak to budu zkoušet, dokud to nedokážu.
Ale vždyť, když to dělal ten kluk, tak to vypadalo podobně.
Nemůžeme se jít najíst, mám opravdu hlad. Zeptala jsme se Yukiho.

Yuki

,,Pôjdeme sa najesť." prikývol Yuki ale ani sa z miesta nepohol.,, Ale až mi ukážeš nejaký poriadne pokrok." oboznámil ju.,, Ale podotýkam poriadny pokrok." upozornil ju a čakal či niečo predvedie.

Isayama Miya

Jediný co předvedu bude kručení břicha, navíc mi je nějak divně už od včera.
Zkusila jsem tu techniku znovu, znovu se kolem mě sformoval vítr a točil se okolo, zároveň se mi, ale taky začala točit hlava.
Sakra co to se mnou je? Sice jsem byla jakási unavená už včera, ale to bylo určitě s tréninku. Znovu jsem se pokusila o tu techniku, tentokrát jsem vytvořila vítr, který se točil okolo mě, ale různými směry.
Zase se mi udělalo špatně.
Asi si chvíli sednu. Plácla jsme sebou na zem trochu moc rychle.
Je to divné, cítím se strašně unavená.
Sáhla jsem si na čelo, hmm teplotu nemám, evidentně jsem byla nemocná, jelikož jsem si ani neuvědomila, že mám na rukách rukavice.
Hmm, aspoň že už nemám skoro hlad. Zvedla jsme se a pokusila se o techniku. Už to skoro vypadalo, že vytvořím vítr, ale v té chvíli jsme omdlela.

Yuki

,,Si zo mňa hádam robí srandu." povzdychol si keď sa zložila k zemi a už nevstala.,, Mňa asi trafí ja fakt nemám šťastie na poriadnych študentov." zašepkal potichu pre seba a vstal. Prikráčal k Miyi a bolo očividné, že nevníma. Pre istotu jej skontroloval tep na krku.,, Škoda." pokrčil ramenami a zhlboka sa nadýchol.,, Za to sa mohla ísť najesť aj bezo mňa, za hlad nevraždím." dodal a zobral Miyu do náručia.,, Čo si o mne len ľudia pomyslia." pokrútil hlavou a zobra Miyu do bytu.

Došla jsem do tréninkových místností.
Ani jsem netušila, jak jsem sem zabloudila.
Nechtěla jsi čirou náhodou do kanceláře pro některý z množství svitků?
Zřejmě jsem chtěla, ale vypadalo to, že moje podvědomí zvolilo jinou cestu.
Protáhla jsem se pod kusem zdi, který vypadal, že ho kdosi trefil nepříliš podařenou technikou. Následně jsem zamířila směrem k horní plošině, ale tentokrát jsem se na ní nezastavila. Mírně jsem se přikrčila a vyskočila na zábradlí. Dívala jsem se směrem dolů jako sokol vyhlížející kořist. Přemýšlela jsem, jak co nejvíce zefektivnit trénink.
Přemýšlíš až moc...
Už už jsem chtěla seskočit, ale pak mou pozornost upoutal jeden z mraků na obloze. Měl velice zajímavý tvar, o kterém by se určitě dalo polemizovat. Místo tréninku jsem zůstala stát na zábradlí a dívala jsem se směrem k obloze.

Nakonec jsem se po chvíli rozhodla rozhodla pro trénink něčeho, co nebude zaměstnávat mysl. Bolela mne hlava, možná jsem strávila příliš času na slunci.
Seskočila jsem ze zábradlí na jednu ze stěn, jež dole tvořily jakýsi labyrint.
Tato byla ještě pokrytá jakousi mírně seschlou trávou.
Ne, že by to bylo potřeba, ale rozhodla jsem se jí zcela vysušit a doufala jsem, že se pode mnou nerozpadne celá zeď.
"Shakuton: Gijutsu!" přiložila jsem obě dlaně na kameny pod sebou.
Cítila jsem horko, jak mi tělem proudila chakra Shakutonu a zároveň jak se tráva pod mýma rukama mění v seschlá stébla. Už takhle na tom byla špatně a teď se doslova rozpadla. Spokojeně jsem si oprášila ruce a přeskočila pro jistotu na další zeď, když se ta první začala drolit.

Na těle se mi perlil pot, ale energie jsem měla dost.
Bylo to spíše Shakutonem, že jsem se cítila takto. Koneckonců byla jsem po celý trénink v páře. Dalo by se tomu říkat i menší soukromá sauna.
Odpočinek, zábava a trénink v jednom. Znělo mi to jako špatný reklamní slogan. Skutečnost byla taková, že už jsem z toho horka byla vyčerpaná. Proto jsem se neučila všechny klanové, ale převážně pečetící techniky.
Pomalu jsem se vydala pryč z tréninkových místností.

(Přesun)

Isayama Miya

Došla jsem na cvičiště. Už od posledně jsem si našla věci, do kterých se dalo střílet z luku a když jsem minule dotrénovala střelbu, tak jsem si je schovala. Teď jsem je zase vyndala, nastavěla do určitých vzdáleností a střílela. Trénovala jsme celkem dlouho, pak jsem zase všechno pouklízela a posbírala šípy. Pak jsem si luk dala na záda a začala trénovat tu fuutonovou techniku. Soustředila jsem se a tentokrát se vítr kolem mě obtáčel úplně stejně, jako mi to ukazoval ten kluk. Zkusila jsme to ještě párkrát a pak se rozhodla, že to pro dnešek stačí a vydala se zase domů.
(přesun)