Lesní cesta

Zacnem sebou mykat a kosou sekat do gule v ktorej som sa ocitol

Pozrela som sa na Reinu. "Z nej nevyjdeš..." uchechtnem sa a otočím sa. Pustím Mau z odkazom pre Hitomi a spravím pečate. "Nenechám sa zabiť...to radšej zomriem sama...Suiton: Shoshitsu..." moje telo sa pomaly rozpadalo a na zem dopadali moje šaty, potom sa všetko vyparilo. Akoby som nikdy nebola.

"No to to ale trvalo." usměju se a jdu pro její věci. potom se dotknu koule a ta skrystalizuje, soustředím svou chakru a lusknu prsty krystal kolem Shinjiho se rozpadne
"Jdeme, to je vše co jsem chtěla." usměju se a i s jejími věcmi mizíme zpět do sídla (přesun)

Padnem na zem Co to kur** ma znamenat?! kde je!?
Urazene som siel za nou
(presun)

Kizoku přistál na cestě, která se klikatila poblíž lesa. Slezla jsem z něj a šla si opláchnout obličej k potoku.

Zvorala jsem to. Brouk o sobě neví a Shiz... jak to s ní asi dopadlo?

Zírala jsem do vody a přemýšlela co mám dělat. Budu ji muset najít, bez ní do Konohy nejdu... Sakra, jak mám zachránit někoho, kdo je sám o sobě nebezpečný?

V tom čase som už ja veselo spal na orlovi.

Vstala jsem a vrátila se k orlovi. V dlaních jsem měla trochu vody, kterou jsem pokropila pana brouka. Nic. Ani to s ním nehlo. Nešťastně jsem si povzdechla. Trochu jsem se pousmála nad tím, jak Taku spokojeně spal.

Bála jsem se, že se mu létání nebude líbit. Přece jen, každý výšky nemusí...

Zabořila jsem obličej do Kizokova peří na krku a odpočívala.

Zase ten hlas... Přestala jsem objímat orla a otočila se. Měla jsem chuť toho egoistu nehorázně setřít.

"Za prvé, jsem Mikomi. Za druhé, oslovení -chan...." nedořekla jsem. Otočku jsem dokončila. Všimla jsem si, že nese Shiz.

"Pane bože, co je s ní?" vytřeštila jsem vyděšeně oči a převzala ji od něj. Klekla jsem si na zem a podpírala jí hlavu. Dýchá, ale ta zranění jsou příšerná... musí do nemocnice... Co nejrychleji.

"Ne, nemyslela... jen je to..." se starostlivým výrazem jsem ji naložila na orla. Vedle našich dvou spáčů. Ještě štěstí, že my dvě vážíme tolik co pan brouk sám...

Hmmm... Být jinchuuriki tedy není žádná legrace. Ale vidět ty následky na vlastní oči...

Znovu jsem se otočila k Tsuyoshimu. Hodně nerada jsem to dělala, ale byla jsem upřímná.

"Arigato. Nemám potuchy co bych si počala, kdybyste se tam neukázal." očima jsem uhnula kamsi do země.

Trochu jsem se pousmála a naskočila na orla.

"A ty by sis měl zapamatovat, že žádná osoba na světě není ani dobrá, ani zlá." sakra, kolikrát už jsem tuhle pravdu zažila na vlastní kůži? A nejvíc právě u Sayuri... Orel se začal vznášet.



"Stejně tak, jako je tomu u tebe. Ještě jednou dík." zazněl můj hlas už z dálky.

přesun.

S Kushinou sme šli smerom do Tsukigakure a ja som zrušil Henge.
"Bolo to celkom lahké....ale prečo Šefka uniesla syna KAzekage bude zloba"

Pretože nemá svoje...a ona chce dieťa... povedala som a pokračovala som v ceste.

"Ach jaj to jej nemože niekto spravit...?"
Pozrel som sa divne na Kushinu

Ale ona má muža volá sa Sho neviem a nijako ma to netrápi.. ťukla som ho do hlavy.

"No dobre...a nemusíš ma už mlátit po hlave."
Pleskol som jej po zadku a stlačil som ho.

Pleskla som ho po ruke.Hlupáčku prestaň... znova som ho ťukla po hlave.

"Netukaj ma po hlave"
pleskol som ju po zadku
"Budem ti to vracat"
Usmial som sa

Tento raz som sa naštvala a dala som mu dosť silno po hlave že by tam mohol mať mozoľ.Nehraj si so mnou! povedala som

POstavil som sa pred nu a začal som ju bozkávat a pritom som ju hladil na zadku.

Bránila som sa ale nakoniec som to nechala tak.

Položil som ju na zem a tam som jej dával dole plášt veci až kým nemala len spodné prádlo.
Začal som ju hladit na brušku a bozkávat na krku.