First topic message reminder :

Chvíli jsem neodpovídal a pak jsem se jakoby probudil." Aha " řekl jsem mírně překvapeně.

"Umm poriadne sa drž aj keď ja si ťa podržím ... "
Poviem a prístúpim ešte bližšie k nej .
Rukou ju "obýmem" okolo pása a pritlačím k sebe v tom hneď nato sme už začali vzlietať smerom do neba .
Šli sme pomalšie ale mieril som do takej výšky aby bola vidieť úplne celá dedina .

Sonozaki Ayu

Jestli jsem se předtím červenala, tak teď jsem musela být rudá jako rajče. Nejdřív jsem se chtěla vysmeknout z jeho držení, ale pak jsem si uvědomila, že jinak bych se asi neproletěla, čímž jsem se trochu v tomhto ohledu zklidnila. Jakmile jsme se odpoutali od země, přepadl mě zvláštní pocit. Nejspíš to bylo tím, že jsem nikdy neletěla a nebyla jsme na to zvyklá. Jakmile jsme vylétli výš, naprosto mě to uchvátilo. Ten pocit byl nádherný. Cítila jsem vítr ve vlasech a měla jsem pocit, že bych chtěla zastavit čas. "Waaaau, nádhera" Vyhrkla jsem, když jsem spatřila celou vesnici z takové výšky. Nikdy předtím jsem nic takového nezažila ani neviděla...Bylo to pro mě něco nového a naprosto fascinujícího.

Ja som od nej trocha odstúpil mal som zatvorené oči a sústredil som sa .
Teraz som už od nej bol jeden meter a potom som si sadol .
Udržoval som vietor tak aby nespadla potom som otvoril oči a pozrel sa k nej a potom dole .
"Dá sa tu asi najlepšie rozmýšľať a vôbec nikto ťa neruší ehm ... zobral som ťa tak preto lebo ešte niesom až taký dobrý aby som len tak dokázal udržať aj seba aj niekoho iného ... a keby padáš neboj určite ťa chytím ... "
Uistím ju a dodám .
"Odtiaľto je vždy vidieť toľko vecí že to si človek niekedy ani neuvedomí ."

Sonozaki Ayu

Když se odemě vzdálil, hlavou mi proběhlo, že spadnu, ale nic takového se nestalo. Až po chvíli mi došlo, že letíme na větrném proudu, který on ovládá. "Hauuu" Vypadlo ze mě, když jsem ze začátku ztratila stabilitu. V pár dalších vteřinách jsem ji zase okamžitě našla a dívala jsem se dolů. Nemohla jsem od toho odtrhnout svůj zrak. Všechno vypadalo tak malé...Natáhla jsem ruku a zasmála jsem se. Teď mám celou vesnici na dlani. Napadlo mě. Vzápětí na mě promluvil Shiro. "Hmm, máš pravdu...Tohle ti ak trochu závidím. Je to nádherný pocit...Etooo...jinak já to chápu, jen mě to v prvním okamžiku trochu překvapilo...Moje rekace jsou občas trochu přehnaná, gomenne." Usmála jsem se a letmo jsem po něm přejela pohledem. "Doufám, že mě chytíš...Ale snad to nebude třeba. Pokusím se nespadnout." Odpověděla jsem a dál si užívala tento pocit volnosti.

"Tak nevadí predsa len sa nič nestalo .... "
Ja som už začal doslova prelietavať vzduchom a robil som rôzne kreatúri.
Nakoniec som preletel k nej a natiahol ruku aby mi ju podala .
"Pôjdeme sa pozrieť do tej oázy ?"
Opýtal som sa a pozrel jej do tváre .

Sonozaki Ayu

Chytila jsem ho za ruku, kterou ke mě natáhl a přikývla jsem. Zavřela jsem oči, vnímala jsem vítr, který mi procuchával vlasy a přehrávala jsem si celý let, protože jsem věděla, že brzy opustíme oblohu. Chtěla jsem si tento zážitek pořádně uložit do vzpomínek, protože poprvé po dlouhé době jsem zapoměla na všechny problémy a užívala jsem si tyto okamžiky. "Arigato, Shiro..." Zašeptala jsem do větru.

"Nemáš za čo .... "
Povedal som smerom k nej a letel som z ulíc aj s ňou preč smerom do oázi .