First topic message reminder :

Chvíli jsem neodpovídal a pak jsem se jakoby probudil." Aha " řekl jsem mírně překvapeně.

" Heh..?" lekla jsem se a otočila se. "Ehm.. koničiwa..Tascher-san.."
"Cccc-co dělám? Noooo....venčím tady Yuusukeho!" přisunula jsem ho aby šel vidět.
Yuusuke rychle zakýval, aby tu nebyl za komplice. Teď jsme čekali jen ne Tascherovu reakci.

Ale vážně? Mě to přišlo jako by si trochu nemotorně špehovala.
Usmál jsem se a dal si ruce do kapes. Sledoval jsem ji takovým bezvýrazným pohledem.

" Hehe...to je možné!" usmála jsem se. Mluvila jsem radši potišejc, aby mě Shiro
neslyšel. Yuusuke najědnou začal štěkat. *Yuusuke co to děláš??!!*
*vlastním narozdíl od tebe mozek tak to nech na mě..*

Opřel jsem se zády o blízkou stěnu. Stále jsem se lehce usmíval zkoumavě si ji prohlížel.
To jsou mi věci. Takže ani neskrýváš, že špehuješ Shira a jeho řekněme novou studentku.
Taky jsem ztišil hlas a lehce pohodil vlasy.

Sonozaki Ayu

Trochu mě Shirova slova uklidnila, tak jsem se na něj usmála. Mezitím nám donesli jídlo.Vypadalo vážně dobře. "Máš pravdu, ale občas si člověk potřebuje s někým popovídat...a je trochu naobtíž, když mu to pořádně nejde." Usmála jsem se a raději jsem změnila téma. "Předtím jsi říkal, že jsi byl dlouho pryč...Nějaká mise?" Podívala jsem se na něj se zájmem.

"Ehm ... tak "
Nechcel som o tom veľmi hovoriť ale ja som o ničom veľmi netajil .
"Ja som ako to oni hovoria ušiel z dediny ... lenže v tedy to bolo iné Tasher a ja vieme svoje ... v tedy sa to tu proste nedalo a bola tu akokeby nuda no tak bol som v Otogakure a keď tak sa tam možno vrátim ale zas to neviem naisto ... uvidí sa ."

" Ehm... no..."couvla jsem se a ujistila se, že nás Shiro nevidí.
" Dobře.. je to tak.. ale jen trošičku... jen si potřebuji něco ujasnit..."
Poškrábala jsem se nervozně na hlavě a pohladila Yuusukeho.

Sonozaki Ayu

Nečekala jsem, že odpoví tohle, proto mě to trochu překvapilo. "Utekl jsi z vesnice? A jak to myslíš, že se tam zase vrátíš...To tě nechají jen tak střídat vesnice?" Vysypala jsem ze sebe převapeně. Pak jsem si uvědomila, že o tom možná nechce mluvit. "Etooo, gomenne." Zasmála jsem se rozpačitě a zakousla se do jednoho dango knedlíčku. "Jaké to vlastně v Otogakure je? ... Já ještě nikdy neopustila Sunu, takže mě zajímá, jak vypadají ostatní vesnice."

Snad se nebojíš, že by ti zahýbal.
Usmál jsem se.
Nemusíš se bát, viděl jsem je spolu trénovat na cvičišti. Jelikož se té dívce povedla jedna technika, se kterou ji Shiro pomáhal a oběma vyhládlo. Pozval ji za odměnu na večeři. Takže můžeš být v klidu. Shiro je věrný jako pejsek.
Přívětivě jsem se na ni usmál a působil takovou uklidňující aurou.
Shiro, Shiro. Takhle kvůli tobě obelhávám malou holku...

"Tak ... nechcú ale ja sa ich pýtať nebudem umm a je pravda nemalo by sa to ale vyzerá že sa to tu zlepšilo takže ani nie a je to tam docela dobré na to že to mala byť zločinecká kto vie možno sa tam niekedy pozrieš aj ty aj keď to asi nie ... ale je tam pekne aj tak podľa mňa no ."
Odpovedal som jej aj tak a ochutnal som potom aj ja .
"Naozaj je to dobréé ... sem asi budem chodiť častejšie ... "

Na tváři se mi objevil úsměv, oči se mi rozzářily. "Ehm.. děkuji..."
Uklonila jsem se a trošku se zachichotala nad ´´věrný jako pejsek"
Yuusuke se koukal na Taschera bez nějákého náznaku důvěry.
Čekal až budeme dost daleko a chtěl začít.

Ještě jsem hodil pohled na dobře se bavícího Shira. Mírně jsem si povzdech a vydal se pryč. Hryzalo mě totiž svědomí, protože jsem lhal tomu malému nezkaženému dítěti.
(Přesun)

Sonozaki Ayu

"Hmm, jsi zvláštní." Zasmála jsem se, ale v dobrém slovasmyslu. "Je ti evidentně úplně jedno, že se tě pak budou snažit chytit a dotáhnout zpátky, že? Ale abych pravdu řekla...láká mě podívat se do ostatních vesnic. I když se tam asi dostanu jen, když budu mít nějakou misi." Zamyslela jsem se a snědla jsem další knedlíček. "Máš pravdu, je to tu vynikající...Vybral jsi dobré místo." Nachvíli jsem se odmlčela. "Etoo, proč sis vybral právě Otagakure?"

Sonozaki Ayu

"Létat?" Podivila jsem se. "Jak přesně to myslíš?" Nevěděla jsem, co přesně si představit, ale zajímalo mě to. "Etoo...Nemyslím si, že by nám to jen tak prošlo...Nevím jak dlouho jsi tu nebyl, ale je to tu dosti hlídaný...Aiko-sama by mě pak nejspíš uškrtila, kdybych bez povolení opustila vesnici...Ale zní to zajímavě." Usmála jsem se a zkusila jsem si to představit, zatímco jsem zhltla poslední knedlíček.

Stála jsem tam a dívala jak Tascher odcházel. I když mě jeho slova trošku uklidnila. Stále jsem trošku váhala. S Yuusukem jsme se tedy domluvili, že použiji jednu technikua já se změním v pavouka a vylezu na strop a budu odposlouchávat. JEstli mi bude něco hrozit, tak má Yuusuke hodit kouřovou bombu a utečeme. Udělala jsem to co jsme se učili a řekla potichu "Henge no Jutsu " objevil se malý kouř a já už byla na stropě a poslouchala.

"Tak ako ja nemyslím teraz hneď iba keby bol čas a nie takýto večer lebo cez deň je aj viac vidieť a tak ... no a keby tak vďaka tomu že viem lietať by si potom mohla aj ty keby sa ti to chcelo vyskúšať ."
Aj ja som už dojedol ale platiť sme nič nemuseli predsa len to bol akokeby taká láskavosť od toho čo to tu vlastnil .

Sonozki Ayu

"Hmm, nikdy jsem neletěla...Musí to být nádherný pocit." Řekla jsem zasněně nahlas. Milovala jsem vítr a tahle představa mi připadala více než zajímavá. "Když už jsme dojedli...chceš jít ještě někam, nebo jdeš domů?" Opřela jsem si bradu o ruce a dívala jsem se na něj zkoumavým pohledem.

Jen chvilka mi stačila. *To stačí Yuusuke...padáme odsud..* vylezla jsem ven na střechu a opět se změnila zpět. Skočila jsem dolu a šla s Yuusukem pryč.
*Tascher lhal?* *Je to možné...nech to být.. možní se to...*
*To si opravdu myslíš Yuusuke?*
(presun)

Sonozaki Ayu

Jakmile se Shiro zmínil o létání, úplně se mi rozzářily oči. Muselo být poznat, jak moc se těším, ale snažila jsem se své přehnané reakce držet pod kontrolou. "Haaai" Odpověděla jsem s úsměvem a zvedla jsem se od stolu. "Můžeme jít?"

Vstal som aj ja teda .
"Áno môžme ísť ... "
Prehovoril som a šiel som pomaly von do ulíc kde som ju čakal.
Mal som v pláne preletieť až k tej oáze .

Sonozaki Ayu

Šla jsem za ním ven z restaurace až na místo, kde se zastavil a čekal. Neříkala jsem nic. A čekala jsem i když jsem nevěděla, co přesně mám čekat. Přemýšlela jsem, jestli přivolá nějaké zvíře, nebo jestli on sám má křídla...I když jsem si to dost dobře nedokázala představit.

"Poď ku mne bližšie .... a môžeme teda hneď potom letieť ."
Prehovoril som a povedal jej , pozeral som pritom k nej .

Sonozaki Ayu

Přikývla jsem a šla jsem pomalu k němu. Cítila jsem, že se červenám, což u mě nebylo nic neobvyklého, ale i tak jsem uhla pohledem. Zastavila jsem se těsně před ním a trochu nervózně jsem na něj pohlédla. "Takže...Co teď?" Usmála jsem se.