Ruiny Otogakure no sato

dojdu k ruinám a posadím se na jednu z menších zřícenin a sleduju Sasukeho

příjdu za ní a sednu si na zem a jen koukam na její tvář

"Nekoukej na mě tak, co mi povíš jak mě hodláš pesvědčit abych tě vzala zpět?"

"Je to čistě na tobě....proč bych tě měl přesvědčovat ?....já....jen jsem se chtěl stát aaspoň tvůj kámoš když už ke m nic necitíš a našla sis někoho jiného"

"Ty se chceš vrátit zpět, jde ti po krku takových lidí včetně Akatsuki, to že tu s tebou jsem je z čistě mé vlastní vůle a mohla bych mít problémy." založím si ruce na prsou a dívám se tak, abych nemusela jemu do očí.

postavil jsem se a přišel blíž k ní koukl jsem jí do očí "Ale proč ?"

"Protože mi na tobě ještě pořád záleží tak proto." vzdychnu si, "Řeknu ti to narovinu do Akatsuki tě přijmout už nemůžu nejde to."

"Záleží ?....nic proti zlato ale včera to tak nevypadalo"

"Sasuke, neříkej mi tak, včera jsem byla unavená nikoho evidetně vůbec nezajímalo, jak mi bylo. A promiň, ale nebudu ti před Shoem říkat, že mi na tobě záleží, ikdyž on to ví." sklopím hlavu

pomalu jsem jí dal prsty pod bradu a zvedl jí hlavu "Mě to zajímalo a červenou hlavu taky....neříkej nikdo" kouknul jsem jí opět do tváře "A...nevím jestly jsem to řekl....ale pochopil jsem že je to má vina a říkám ti že chci aby si byla šťastná......a já nechci aby si kvůli mě trpěla takže půjdu........jen jsem se chtěl rozloučit ani já jsem nedoufal že mě vemeš zpátky"

"Měla jsem pro tebe práci, ale když chceš odejít posluš si, bráni ti nebudu." řeknu a snažím se, aby byl můj hlas vyrovnaný

"Práci i když ti hrozí to co ti hrozí ?"

"Taky o om nemusí nikdo vědět. Riskuju hodně, ale myšlenka, že bych ztratila kamaráda je nesnesitelná." pousměju se

"Ale dokázala si s ní do teď žít celkem v klidu" poznamenal jsem a šel blíž "No copak ?"

"Ztratit pro mě znamená zemřít." ruce si položím na skálu a sleduju ho s nejistotou

"Zemřít....no to teď hrozí všíchni mi jdou po krku...ale jsem rád že ty mi věříš" přišel jsem k ní zase blíž a naklonil jsem se jako bych jí chtěl políbit ale hned jsem se odtáhnul "Promin nezvik"

překvapil mě s tím a možná i trošku zalitovala, že to neudělal, sklopím oči
"Nesmíš se nikde prokecnout, ale taky záleží na tom, jestli s tím budeš souhlasit."

Skočili sme neďaleko, avšak utajená chakra nám nedovolila prezradiť sa. Reina-sama a Sasuke-sama, spýtala som sa sama seba. Haji bol nepokojný, bojachtiví, najhoršie na tom bolo že som ho využívala až príliš. Snažila som sa ho zdržať no slabému vrčaniu som neodolala, aktivovala som Suitongun. TO bola chyba.

všiml jsem si že je se s ní něco děje....byl jsem zmatený ale nemohl jsem si pomoc naklonil jsem se a jemně jí políbil a čekal reakci "Řekni mi o co jde"

trošku mi zrůžověly líce, nakloním hlavu na stranu
"Nic se neděje." vstanu a na krok od něj odstoupím, "vrátíš se do Kiri a požádáš o jejich členství. BUdeš získávat pro mě informace přímo od mizukage a pravidelně mi posílat o tom zprávy. Bereš?" podívám se na něj

S yuuki jsme se objevili v Ruinách Otogakure.
"Tady Yuuki? Pošlu další zprávu. " Vytáhl jsem svitek a dřevěnou loutku.
Na svitek jsem naškrábal vzkaz.
"Jdi."

"Budu teda brát že jo, tak se měj." mávnu na něj rukou a pomocí kuchyiose vyvolá stříbrného draka
"Vem mě do sídla Dagu."
No jo
(přesun)

Z nenadání se objevím za Manzoume. "Jsem tu, pane" věnovala jsem mu pohled a následně se zeptala. "Vážně jdeme po Sasukem Uchihovi?" rozhlédla jsem se kolem a dívala se po známých tvářích.

"Ano Sayuri, Uchiha je nebezpečný, svou přítomností ničí Kirigakure zevnitř." řekl jsem chladně.
"Tak, cítíš tu ještě někoho?"

Sayuri..., povedala som si pre seba. "Sasuke Uchiha, má požiadať o členstvo v Kiri...a posielať správy AKATSUKI!?" udivila som sa. Zavrčala som, bolo tu až veľa známych tvárí.