Opuštěna Rozhledna

First topic message reminder :

Toto je byvala rozhledna ,dnes je to jenom par kamenu naskládanych na sebe.
Odtud je pěkný vyhled na Otokagure no sato.

(měla si napsat do dřepu xD ach ty názvosloví)

"To by bylo od tebe laskavé." usmála jsem se na ní
"Ruki je víc jak puberťák stejně jako jeho kámoš. Dej mi tedy vědět až se to narodí a já si pro jednoho skočím a řekni si co by jsi za to chtěla." jako utvrzení jsem si zase pšikla
"Je to pravda." pousmála jsem se

(Tak zrovna na to jsem si nevzpomněla xD)

,,Už jsou na světě. Ještě zbývá je najít. Vsadím se, že je zase přesunula. Od té doby, co se narodily to udělala už několikrát.'' Tiše jsem se zasmála.
,,Ale...snad tě ti dva neobtěžují?'' Zahrála jsem se na zhrozenou a pak jsem se rozesmála.

"Mě ne ale lituju nezvaných hostů vesnice. Navštívili nás dva z Konohy a ta dívak měla asi co dělat." zasmála jsem se a protáhla se a jen co jsem to udělala zase jsem dvakrát zasebou pšikla
"Jdu ležet." řekla jsem poraženě

,,Nejsem nadšená, protože se sem budu muset vrátit, ale přinesu ti to kotě.'' Usmála jsem se. ,,Alespoň nebudeš v té posteli sama...teda, pokud tam nemáš někoho, kdo ti jí zahřívá.'' Popíchla jsem jí.
Pak jsem se zarazila. ,,Holka, nebo kluk?'' Zeptala jsem se pro jistotu. Nerada bych se sem táhla a pak zjistila, že mám špatné kotě.

"Jestli chceš dojdu si pro něj sama a nechám to na tobě. Můžeš jí dát i jméno. Tady ve vesnici není nikdo kdo mi zahřívá postel." pousmála jsem se a šla jsem ke schodišti

,,U nás doma ještě nepříjmáme návštěvy. Probíhají poslední úpravy v jižní křídle.'' Usmála jsem se.
,,Vážně? To se divím. Ale když ne ve vesnici, tak někde jinde určitě ano. Nechci vědět, co tě spojuje s tím Kagamim, když ho máš doma.'' Ušklíbla jsem se.
,,Vrátím se i s kotětem.''
Pak jsem se otočila k leopardovi u svých nohou. ,,Je na čase se rozloučit.''
Zvedl ke mě hlavu a pak se podíval na Reinu. Pomalu k ní vyšel a když byl u ní, váhavě se k ní přitulil.

překvapilo mě co udělal, ale sklonila jsem se k němu a objala ho kolem krku a přitiskla svou tváč ke krku. Musela jsem si teď přiznat že mi chyběl taky. Pak jsem ho neochotně pustila.
"Výš co se říká, drž si své přátelé blízko a nepřátelé ještě blíž." mrkla jsem na ní
"Měj se a přijď tedy někdy na čaj a sušenky." usmála jsem pšikla a pak odešla (přesun)

,,Jestli bude nemocný, tak vím, od koho to chytil.'' Zabručela jsem tiše.
Věděla jsem, že čím dřív příjdu, tím to bude lepší. Ještě bych si to pak rozmyslela.
Slezla jsem dolů, vytvořila draka a nahoře jsme naložili Tenshiho.
Letěli jsme rovnou domů. (přesun)

Prišiel som na miesto ktoré určila Otokage-sama ...
No nikde som ju zatial nevidel...

dorazila jsem o něco později mlčky jsem kývla nahoru na vršek rozhlednu a shunshinem jsem se tam přemístila a čekala na nějho

Pomaly som dokráčal za Reinou tak čo ste chceli Otokage-sama?

"Najednou jsem Otokage-sama, co je to za chování? Takového tě neznám, to je nějaká provokace vůči mě či co?"

Prečo ste taká nahnevaná Otokage-sama,takúto vás nepoznám... Povedal som ironicky...

Istotne váš už Naruto hľadá (Ironia)

"Jsi drzý.....nelíbí mi se mi jak se mnou teď jednáš, snad nejsi uražený z toho co jsem ti řekla."

Urazený, ja? Prečo by som mal byť urazený...
Nechci byť vtipná o tom čo si mi povedala som stratil akékoľvek city...
Tak čo chceš sa mi snád pomstiť vzdy som vedel že na to nemáš... (Ironický úsmev)

"Myslíš si že na to nemám?" bublalo to ve mě a já byla čím dál tím víc naštvaná

Mám nedostatok času takže ak ma chceš udrieť urob to teraz! (Vykríkol som posmešne)
Ten kto má byť nahnevaný som ja ale samozrejme že myslíš len na seba(neustále posmešný hlas)

"Co? Sama na sebe? Jistě že myslím sama na sebe ty totiž ani nemáš čas za mnou zajít a popovídat si i Naruto už vycítí kdy mám problém a kdy ne a proč to nejsi ty kdo stojí při mě místo Naruta hm? Co se to s tebou stalo, najednou chladný a bezcitný? To tě baví?" přistoupila jsem bezhlavě k němu naštvaná a skoro zoufalá

Naruto zrejme nemá nič iné na práci... (ironia)
Odtiahol som sa dalej od Reiny...

Chladný a bezcitný asi som našiel svoje vlastnosti ak sa nemýlim bola si podobná voči mne... (ironický úsmev)

"Přestaň se takhle usmívat deprimuje mě to." odtáhla jsem se od něj taky a opřela se o zábradlí skoro křečovitě sevřela kovou tyč jejím byl zabrádlí ohraničeno, a snažila jsem se uklidnit ale nějak to nešlo
"Nezapírám že ty vlastnosti se k tobě nehodí, ale někdy je to až moc..." podívala jsem se na něj

Že by to bolo príliš myslím že nie objavil som svoje nové ja...
Ale som ninja z Otogakure budem musieť poslúchať svoju Otokage (ironický úsmev)

Som tak zlý (ironický úsmev) Cítiš ten pocit? Presne tak som sa cítil ja Otokage-sama! Zvýraznil som nahnevaným hlasom...

dívala jsem se na něj nevěřícně "Tohle jsem z tebe udělala já?" hlesla jsem tiše a ten pocit o kterém mluvil mě začal svírat

Tak to vidíš a ty si neverila tomu že dokážeš zmeniť ludí no v mojom prípade k horšiemu...

Stále máš šancu napraviť to ale pochybujem že by som ti odpustil otočil som sa chrbtom...

Možno som za tebou nechodil tak často ale neustále som na teba myslel no ale zdá sa že to všetko bolo zbytočné... (Nahnevaný hlas)

"Jenže myslet .... mě nedá útěchu...." poraženě jsem pronesla a narovnala jsem se dívala jsem se na něj
"Byl si někdy v okamžiku kdy si potřeboval pomoct ale ta pomoct se nedostavila od toho od koho si jí očekával? V takové situaci jsem já dnes a denně. Ubytovala jsem tě v mém sídle a přesto se vůbec nevídáme. Možná je to i moje vina ale sám vidíš že pořád mě někdo postrádá."

Zrejme vieš v akej som situácií ale obidvaja sme na toho druhého nahnevaný tak čo s tým?
Tentokrát som prišiel bližšie: Viem ako to napraviť (povedal som tichým hlasom)