Opuštěna Rozhledna

First topic message reminder :

Toto je byvala rozhledna ,dnes je to jenom par kamenu naskládanych na sebe.
Odtud je pěkný vyhled na Otokagure no sato.

,,Eh...Zuko je naživu. Občas nás příjde navštívit, udělá bordel, většinou se pohádá s Nawakim a pak zase zmizí.'' Ušklíbla jsem se.
,,A asi ti to nepřidá na dobré náladě, ale znáš mě. Říkám, co si myslím...
To, že je Sho pryč je taky tvoje vina. Připouštíš si to doufám?''

"Trochu jo, ale mohl mi aspoň napsat nebo dát vědět proč přesně odešel. NIc jsem o něm nevěděla. Zbyl tam pro mě jen Ruki, který si ke mě našel cestičku co se stalo potom co jsem zemřel anevím, ale nakonec ho mí lidé našli a přivedli zpět byl jiný a mám i pocit že ví co jsem provedla Neurovi, ale je takový že mě dokáže potěšit .... občas když má náladu."

,,On ví, co jsi udělala Neurovi.'' Řekla jsem s naprostou jistotou. Taky jsem to s naprostou jistotou věděla.

"To ti taky řekl? CO ještě ti řekl a mě ne?" klesla mi hlava níž, "Kdyby byl u tebe byl by určitě radši, přece jenom mám vizitku bezcitný mrchy, která svede každýho kluka a ano to mě už netěší."

,,On mi to neřekl. Já to řekla jemu.'' Krátce jsem na ní pohlédla. ,,Řekla jsem mu to po tvé smrti, když u mě na chvíli zůstal.''

"Cože? Jak reagaoval?" podívala jsem se na ní překvapeně pálili mě oči od předešlého ronění slz

,,Naštval se a povolila mu pečeť, nebo co to bylo. Nechtěl tomu věřit. Vlastně to jsme byli ještě v Yukigakure. Pak zkolaboval, tak jsem ho odvezla k sobě.
A když se ujistil, že jsi to doopravdy udělala, nemohl se dočkat, až se setká s tím, kdo tě zabil.''
Podívala jsem se na ní, abych viděla její reakci.

"To je trochu přehnaná pomsta. Zabila mě Nibi." řekla jsem prostě. "Naruto byl u mě po celou dobu....nechtěl abych zemřela, věřil že ve mě je něco, co se může změnit a věří v to pořád, pořád chodí z amnou a snaží se mě přesvědčit ať nedělám zlo." musela jsem se tomu pousmát
"Jen čekám na den kdy Ruki zesílí a přijde pomstít svého otce." řekla jsem chladně.

,,Ano, takový je Naruto.'' Usmála jsem se.
,,Nemyslím si, že tě Ruki příjde zabít. Nechce nikoho pomstít. Chce jen splnit to, co slíbil rodičům.''

"stejně o něj přijdu. Přišla jsem o Tsukiko která mi věřila viděla ve mě anděla nového světa a já jí zklamu. Necítím se na to co se po mě chce, mám strach z jednoho člověka a o svou vesnici je to normální?"

,,Mít strach je naprosto normální. Kdybych se já nebála o svou vesnici, co bych to byla za Kage?''
Zavřela jsem oči a nechala jsem vítr, aby si pohrával s mými vlasy.
,,Kdybych se nebála o své blízké, co bych to byla za člověka?''
Sevřela jsem prsty kolem zábradlí.
,,Kdybych se nebála toho, že jeden můj tah může všechno změnit, kdo bych byla?''

"Jenomže mě je to někdy úplně jedno co dělám a někdy mi na tom záleží, víš moc dobře jakou povahu mám, že občas neumím hrát férově. Nevím co mám dělat.Teď už každým dnem přemýšlím o Narutovu návrhu, ale zároveň mám obavy z toho co na to KAgami až se to dozví. Zabije mě i všechny mé blízké." Narovnala jsem se, trochu mě pálilo v krku a šál kolem ramen jsem si nebrala sebou, ani si neumím představit jak mi komorná vynadát až se vrátím do sídla.
"Co mám dělat? Řekni co by jsi na mém místě dělala ty? Máš kudlu pod krkem a celou vesnici s lidmi, kteří ani nevědí co mají za Otokage, přesto mě uctívají a mají rádi."

,,Asi to bude znít nesmyslně, ale hledej odpověď ve svém srdci. Já ji tam našla a proto vím, že jsem se rozhodla správně, když jsem si zvolila ,druhou stranu'.''
Tiše jsem se uchechtla. ,,Nikdy bych neřekla, že zrovna ty se budeš obávat nějakého muže.'' Zakroutila jsem hlavou.
,,Říkala jsi něco a andělovi nového světa. Třeba tě tak ti lidé opravdu vidí. Teď je to tvá vesnice a ty jsi Kage. A každý správný Kage by měl stát za svou vesnicí...i když definice slova ,správný' je někdy velice pochybná.''

"Jo to je pravda viz minulá válka." ušklíbla jsem se
"Ani já jsem si nepomyslela, že se najde někdo takový. Orochimara se nedalo bát, Kabuto byl můj sensei, Naomi to samé, Tsukiko má přítelkyně, Akatsuki parta hic nebála jsem se nikoho jen jeho."

,,Ještě mi to vyčítej. Vzpoměň si, kdo nás nechal plavat a zmizel si někam pryč.'' Ušklíbla jsem se.
,,No, tak to je smůla. S ním ti asi nepomůžu.''

"S tím mi nepomůže asi nikdo. Buď ráda ta kde jsi." pronesla jsem a najednou pšikla a hned na to dvkrát rychle za sebou.

,,Já jsem. Dokonce hodně ráda.'' Spokojeně jsem se usmála. Byla to pravda. I když sezení v kanceláři byla někdy pěkná otrava.
Když pšikla, podívala jsem se na ní. ,,Někdo tu asi bude nemocný. Pořád máš kolem sebe ochotné služebnictvo? Tvá komorná asi nebude nadšená.'' Usměv se změnil v úšklebek.

"Jo víc jak ochotné někdy až moc otravné." řekla jsem prostě.
"Nový majordomus je horší jak byl Rufus po něm se mi stýzká." řekla jsem nevrle

,,Kdes ho nechala?'' Zvedla jsem obočí. Musela jsem přiznat, že ten dědoušek byl vcelku milý pán.
,,To mi připomíná...taky bych si mohla někoho sehnat. Předělala jsem starý rodiný hrad a byla by škoda, kdyby začal chátrat.''
Z hradu teď byl sice zámek, ale o to větši by to byla škoda.

"Jo takový přepich je nejlepší, Rufus zemřel nevím přesně kdy bylo to během těch dvou let co jsem byla mrtvá i já. No....pryč od toho. Jako Kage by sis služebnistvo pořídit měla já nemám moc času se věnvoat svým sídlům, v jednom bydlí *pšííík* ...Kagami, jedno jsem pojistila ve skalách, jedno mám teď tady a tajné svitky mám ještě v Tsuki." pronesla jsem a znovu si pšikla až se mi trochu ucpal nos. ¨"Asi jsem alergická na dojemné věci."

,,Máš u sebe doma někoho, koho se bojíš? No, to je velice zajímavý taktický tah.'' Ušklíbla jsem se.
,,Mám pod svou vesnicí něco původního? No, alespoň nějaké památky zbyly, když všechno ostatní je tam relativně nové.''
Znova pšíkla.
,,Asi by ses příště měla lépe obléct. Třeba tě to od těch dojemných věcí alespoň trochu ochrání.''
Já jsem měla co říkat se svým oblečení, ale alespoň jsem byla zabalená v saténovém plášti.

"Jo normálně si ven beru šál ale jaksi jsem rychle zdrhla." řekla jsem trošku nosově.
"POd Tsuki jsou ty sklepy, které jsem často využívala pamatuješ? Bohužel jsem polorozpadlé, ale věci se tam přeci jen uchovali. měla bych se jít asi vyležet."

,,Zajímavé.'' Usmála jsem se.
,,A dát si čaj s medem.'' Doplnila jsem jí.
Tenshi, který celou dobu ležel za námi a ostražitě pozoroval každičký Reinin krok a její reakci, ke mě najednou přišel, šťouchnul do mě čumákem a mě náhle napadla ještě jedna otázka.
,,Co Yuki?'' Zeptala jsem se jí na její peršanku.

další pšíknutí.
"Mrtvá? Zůstala ve skalách śtejně jako ti leopardi, když na skály byl útok někdo použil zvučné techniky a skála to nevydržela a začala se sesypávat na určitých místech.... zasypala východní křídlo sídla, kde jsem měla ložnici." už jsem se nadechovala že si zase pšiknu al enejadnou to přestalo
"Chtělo by to někoho nového na mazlení. DAg je přítulný jen někdy a Ruki ten jen když něco chce." pousmála jsem se

Ušklíbla jsem se. ,,Ruki je hlavně puberťák.''
,,Hmm...Moji leopardi jsou naštěstí v pořádku. Kota je sice pořád věčně nevrlý, ale v pořádku.''
Tenshi se ke mě přitulil, jako by chtěl ukázat, on přítulný rozhodně je.
,,No, ty jsi taky v pořádku, zlatíčko.'' Zasmála jsem se. Sedla jsem si na bobek (twl to zní divně xD) a pohladila ho.
,,Podívej se na Reinu. Co kdybychom ukázali, jak jsme štědří a věnovali jí jednu kočičku?'' Tenshi nejdřív upřeně koukal na mě, pak se kouknul Reině do tváře a tiše zavrčel. Potom se podíval znovu na mě.
,,Je rozhodnuto.'' Usmála jsem se a postavila jsem se. ,,Kdybys chtěla, můžu ti věnovat čistokrevné perské kotě. Miu by teď měla mít koťata.'' Vzpomněla jsem si na velkou bílou peršanku, která se pravděpodobně právě starala o malé chlupaté kuličky, schovaná někde v koutě zámku.