Kancelář Raikageho

Už som to nevydržala nechal som sa uniesť svojimi pocitmi.
,,Prepáčte , Raikage- sama , ale ak dovolíte rád by som si sadol."
Nečakal som na odpoveď hneď som si sadol na pohovku určenú pre hostí.
Dúfal som, že to Riakage nebude moc rozoberať.

A já mu to snad zakázal?
Myslel jsem si, že když sem přišel jen na přátelské klábosení, tak nemusí čekat na vyzvání. Asi jsem vážně přepracovaný.
"Hmm, tak pro příště už ani radši na vyzvání nečekej, pokud si přijdeš jen přátelsky popodívat.." Taky by ses ho ode mě nemusel dočkat. Pomyslel jsem si a dál to nerozpitvával.

S úľavou som sedel na pohodlnej pohovke. Ach konečne, pomyslel som si a pokračoval som v rozhovore.
,,Prepáč ale akosi som si to nevedel uvedomiť, že môžem také niečo. A bolo mi to divné odporovať samotnému Raikagemu."

"Ne, to omluv ty mě, neuvědomil jsem si to.." Podotkl jsem potom, když jsme si uvědomil, že tady byla chyba na mé straně.
"Jinak, všude je až moc velký klid, takže pro tebe žádnou misi nemám. Nebyl jsem se dlouho ve vesnici podívat, nějké novinky tam odsud?" Ptal jsem se, mě se už zdálo, že neznám nic kromě papírů a tohohle kanclu, kdysi jsem si užíval víc, ale pak přišly povinnosti a ty jsou důležitější.

,, Nie všetko by malo byť v poriadku, teda ak sa nedeje ničo o čom ja neviem."
S úsmevom na tvári som zdôraznil moje posledné slová.
,, Poviem ti, že misia by ma aj tak len zdržala potreboval by som však od teba povolenie pre opustenie vesnice. Mám vlastné dôvody, ktoré zatiaľ nechcem menovať, ale časom sám uvidíš." Prešiel som teraz práve k tomu, čo som chcel

"To jsem rád.." Podotkl jsem, ale jeho další návrh se mi nelíbil, vůbec ne, ale povzdechl jsem si, nic jsem s tím dělat nemohl, jeho žádost, jeho rozhodnutí.
"Dobře, takže asi přesně kam půjdeš mi nesdělíš, no nevadí. Nicméně, dám ti povolení na týden, maximálně dva, pokud se do té doby nevrátíš, vyhlásím pátrání a pokud budu muset, je mi to líto, ale staneš se mým nepřítelem, nukeninem.." Varoval jsem ho, ale toho si musel být plně vědom.
"Budiž, svolení máš, ale věřím ti, že ať už jdeš kamkoliv, budu doufat, že tvé úmysly jsou jen pro blaho Kumogakure. Znám tě dost dlouho, proto máš mou důvěru, ale nezapomeň na má slova.." Znal jsem ho, byl to věrný Jounin, ale kdo ví.

,,Ďakujem, je teda na čase ísť si po svojich."
Postavil som sa z pohovky a smeroval to k dverám.
Pri dverách som sa otočil zo slovami.
,,Daj si trocha pauzi, určite ti to pomôže, a neprepracuj sa za tedy"
S Úsmevom na tvári som vyšiel von z dverí a zamieril si to priamo do svoho domu prichystať sa na cesty.