First topic message reminder :

''A-a-azumo se-nsei ,je vám u-ž do-b-ře ?''zvedl jsem se ale hned na to jsem spadl na zem protože jsem něměl vůbec žádnou chakru

odfrkl a jakmile jsem dokouřil zbytek cigarety jsem hodil na zem (xD), následně jsem zavřel oči a zavrtal jsem se více do postele

Po několika denním ,,spánku" jsem se těžce probral, víčka byla ještě ztěžklá a bolely mě záda z té hrozné postele. Po chvilce klidného ležení se mi lehce podařilo otevřít oči. Porozhlédl jsem se po místnosti, první, co mě zaskočilo byla sedící žena u lůžka.

Ai
"Už jste se probral Allii-sama !" začala jsem jásat, "ještě se šetřete, měl byste tu chvíli pro jistotu pobýt."
"Hmm, Ai?" posadil jsem se, líně se protáhl a Ai věnoval milý úsměv, "myslím, že už to nebude potřeba."
Chodilo se mi celkem dobře, sebral jsem oblečení, co leželo na stole a za plachtou se převlékl.

Ai
"Ale... Allii-san, vážně by bylo lepší, kdybyste tu ještě chvíli poležel," prohlédla jsem si ho a v celku se udivila, jak rychle se stihl obléct.

"Ai, jsem přeci doktor. Sám bych měl vědět, co je pro mě nejlepší.." poupravil jsem kabát a vyrazil pryč z pokoje. "Děkuju mockrát, měj se.. zanedlouho se beztak zastavím. Nashle!"

Ai
"Umm.."
Přikývla jsem a zavolala personál, aby znovu připravil pokoj pro další možné pacienty.

Orli přistáli v blízkosti nemocnice. Zraněné a lidi v bezvědomí si vzali do péče lékaři. Já se také nechala ošetřit, ale až na lehké přiotrávéní, které jsem díky protijedu docela ustála, mě nijak zvlášť neošetřovali. Nicméně jsem byla dost unavená, takže jsem neměla v plánu cokoliv dělat. Velmi pomalým a volným krokem jsem odešla z nemocnice, poté co mě lékaři ujistili, že všichni přežijí a budou v pořádku.
Přesun.

Otevřel jsem nenápadně jedno oko a rozhlídl se kolem. A hele v nemocnici jsem ještě nebyl, ale to znamená, že mise nedopadla nejlépe. No, ale pokud tu ležím já, tak zbytek tu musí být taky někde. Zamyslel jsem se a uviděl jak kolem mě obskakují sestřičky. No, to je ale jinačí servis. Zavřel jsem oko a ještě pohodlněji si lehl. Kdyby se mi chtělo vstávat, tak jak se mi nechce.

Pomalu jsem se probouzela.
Zamžourala jsem do světla. Důvěrně známé probouzení se na tomhle místě se mi ani trochu nezamlouvalo. Bolely mne z všudypřítomné bílé barvy oči. Ještě párkrát jsem zamrkala než se mi podařilo zaostřit. Začínalo mi docházet, co se na misi odehrálo. Zatnula jsem ruce v pěst a zhluboka se nadechla. Pak už jsem našla své oblečení a rychle vyběhla z nemocnice pryč. Jako kdybych utíkala sama před sebou. Tohle jsem totiž dokonale zvorala...

(Přesun)

Probudil mě divný šramot,který se odehrával blízko mé hlavy.Pootevřel jsem víčka a znovu je zavřel před zapadajícím sluncem.Pořádně sjem se rozhlédl a spatřil pobíhající sestřičky.Takže jsem v nemocnici?Tak to mise dopadla asi dobře?Našel jsem dlaněmi své oblečení a natáhl ho na sebe,přičemž jsem se postavil na nohy.Beze slova jsem se vypařil,i když tohle obskakování bych si nechal líbit,ale teď jsem musel myslet na Pili,asi čtyři dny jsme se neviděly to je hrůza!Ušklíbl jsem se a vyskošil z okna.
(přesun)

Po několika dnech jsem byl konečně propuštěn z vesnice, se zavázaným hrudníkem rukami a nohami jsem odkráčel z nemocnice v mém oděvu... konečně jsem si mohl jít pořádně zakouřit bez buzerování a jít na čerství vzduch
- přesun

Přišla jsem k nemocnici a čekala, až mě Naruto dojde. Mezitím jsem se rozhlížela po někom, kdo by mohl vědět, jestli je Uzumaki Alii vevnitř.

Dorazil som za ňou .
"Tak a teraz sa opýtať ! "
Povedal som a mieril som k recepcii

Šla jsem za ním a hodlala jsem to na něm nechat.
Dneska jsem toho vyřizovala až dost, taky si jednou můžu dopřád ten komfort nechat vyřizování věcí na někom jiném.

"Dobrýý tak neviete či tú náhodov nieje Uzumaki Allii ? či ako mu vlastne je .. "
Povedal som si to Ďalšie pre seba .
No pripadalo mi keď sa tam bavili že skôr tam asi nieje .
Otočil som sa k Roke .
"Myslím že tu asi nieje ... "

Povzdechla jsem si a podrbala se na hlavě.
Přece se ten chlap nevypařil do vzduchu, ne?

Pokrčila jsem rameny.
No tak tu chvíli počkáme a uvidíme, ne?
Opřela jsem se o zeď.
Kdyby se náhodou objevil.

"Hej presne tak ... no ale dnešok utiekol naozaj akosi rýchlo .
Docela nezvyčajné normálne ."
Usmial som sa na ňu .

Ani mi to zas tak nepřišlo, ale znám ten pocit, usmála jsem se.
Snad se nám během zítřka podaří vrátit do Kiri.

Snad, přikývla jsem a zavřela oči. Hodlala jsem tak strávit nějakou dobu. Přemýšlela jsem nad tím, jak ten Alii bude asi vypada a jestli bude podobný Narutovi.

Ja som pozrel k nej a iba som sa pousmial .
Dával som pozor či sa náhodov nedostavý .

Rozhodl jsem se podívat do nemocnice na mou pravidelnou kontrolu, jestli funguje vše jak má.
Otevřel jsem vchodové dveře a už v tu chvíli mi bylo jasné, že na recepci bude zase posedávat Ai.
Mávala na mě už od příchodu, když jsem se dostal k pultu, začala mě informovat o novinkách a vážných případech.

Všimol som si príchozieho a hneď som spoznal podľa vlasou že je to Uzumaki preto som k nemu podišiel .
"Zdravíím ty si nebodaj Alli ."

"Hm?" otočil jsem se za neznámým hlasem, "ano, správně.." Naruto?
"Zdravím, jsi opravdu ten, kdo si myslím, že jsi?" trochu jsem se do toho zamotal.

Uslyšela jsem, co říká Naruto, otevřela jsem oči a ihned jsem vyskočila na nohy. Tím to ale taky tak skončilo, protože jsem se nedokázala tak rycghle zorientovat v prostoru a ty dva najít.

Konečně jsem se jakž takž vzpamatovala a došla k nim. Rozpačitě jsem si prohrábla vlasy a otočila se na Naruta.
Tak se zdá, že jsi to zatím vyřídil za mě.