''A-a-azumo se-nsei ,je vám u-ž do-b-ře ?''zvedl jsem se ale hned na to jsem spadl na zem protože jsem něměl vůbec žádnou chakru

Odtáhla jsem se dřív než se mne mohl dotknout.
Vrhla jsem na něj dotčený pohled.
"Tak můj milý, klidně mě zažaluj, ale nejdřív se podívej, že díky mě můžeš." uraženě jsem zkřížila ruce na prsou.
"Zásluhou mé techniky totiž nemáš na těle jediný šrám, baka."

''dostal bych se z toho sám'' vyplázl jsem na ní jazyk ''a ty'' přišel jsem k Shikiovi a zvedl jsem jej za tričko do vzduchu a donesl jsem jej na postel na kterou jsem jej pustil ''tady budeš ležet, dokud ti nebude dobře'' najednou mě chytla ruka ve které jsem měl roztrhané svaly, nestihl jsem schovat tu bolest a zavřel jsem oči, ruku jsem si chytl tou druhou ''ksakru...'' podíval jsem se na ně ''kde je Zafina ?''

mluvení ze spaní ''Zafina......Zafino......Mám tě .... rád...''

"Kdo?" trochu nechápavě jsem se na něj zadívala a pak si vzpomněla na dívku z jeho týmu. Přejela jsem pohledem k Shikimu a potom k Takuovi.
"Neviděla jsem ji." zamračila jsem se.

''hmm'' zamručel jsem a po té jsem vyběhl jí hledat, jako první jsem mířil do kanalizace
- přesun

"Vy zatracenej idiote..." byla jsem celkem ráda, že už mé tiché klení neslyšel.
Rychle jsem se vydala za ním.

(Přesun)

probudil jsem se a koukal a nikde nikdo proto jsem šel prozkoumat kanalizaci ''Auuu...ksooo to zvládnu''

-přesun

Chakrový havran donesl Zafinu na jednu z postelí.
Za tu dobu ji i vyléčil, protože jsem do něj přimíchala lékařskou chakru, jako vždy když nesl raněného. Pak se vypařil a ona ležela na peřinách. Za chvíli se mohla probudit. Unavená, ale jinak v pořádku.

''Haaaa...konečně jsem vás.....aaaaaaaaaargh...''spadl jsem na zem ale zase jsem se zvedl a zeptal se ''Je...Je Zafina v....po...pořádku?? nestalo se...jí n..nic?''

Strašnou rychlostí jsem si sedla a vykřikla. Ruku jsem si položila na hruď a zhluboka dýchala. Prohlédla jsem své tělo a lekla se ještě víc. Okamžitě jsem začala hledat svou květinu. Můj bože, to snad ne! Pomyslela jsem si a okamžitě vyběhla z postele. Intimní partie jsem zakryla trochou chakry, ale jen opravdu ta kritická. Běžela jsem hledat tu rostlinu.

Hned jak jsem vyběhla z pokoje, narazila jsem do Shikiho. Jak může vědět, co hledám? pomyslela jsem si a řekla : Nech to být Shiki, tohle je moje věc, najdu to sama. Řekla jsem chladně, oběhla ho a běžela dál.

Vyděšeně jsem se na něj podívala. Chvíli jsem přemýšlela. Poté jsem se ale zamračila a vrazila mu facku. Beze slova jsem hned potom běžela pryč.

''Tak..jsi to vzala takhle ;( ,tak to nemá cenu abych tu byl ''

-přesun

Pomaly som prišla do nemocnice.. len som si to zamierila priamo na izbu Akihira a keď som vstúpila tak som sa na neho mierne usmiala.. z toho konfliktu o meče nezíde nič dobrého.. ale oni "patria" Kirigakure.. inak by len ten význam slova úplne stratil váhu.. to že mal Samehadu Killer znamená maximálne toľko že sa o to vtedajšia Mizukage moc nezaujímala.. a šermiari tiež nie.. ale ja tie meče znova zjednotím.. a všetky ich ovládnem.. vytvorím novú generáciu šermiarov.. prekonám Mangetsuho .. rozmýšľala som a len som si sadla na kraj postele Akihira.. no.. vstávaj.. ideme do Kiri.. povedala som povzbudivo..

Byl jsem v takovém polospánku a když jsem ucítil, že někdo se vedle mě posadil, pootevřel jsem malinko oči."Do Kiri? Ale jak? To...to mě jen tak pustí?" Podíval jsem se kolem na pořád rozestavěné členy ANBU.

Hai.. ideme.. povedala som milo no už som nečakala na odpoveď.. chcela som byť v Kiri čo najskôr.. pomohla som mu z postele po čom som cez neho iba prehodila plášť a podala som mu jeho zbrane po ktoré som pred chvíľkou skočila.. po tom som sa vydala z nemocnice von..
(presun)

Byl jsem z toho trochu mimo, ale neprotestoval jsem. Všechno jsem pobral a následoval Lizz. Naposled jsem se otočil na ANBU a tak zlostně je probodl pohledem, než mi zmizeli z očí.

Do nemocnice přiletěl chakrový havran a ze zobáku mu vypadl vzkaz.

Spoiler:

Dívka z jeho hřbetu byla okamžitě přenesena do pokoje, ošetřena a hlídána tak, aby nemohla utéct. Hned, jakmile ji odnesli se havran rozpadl.

Otevřela jsem oči a hned věděla, kde jsem a co tu dělám. Mračila jsem se. Byla jsem vážně naštvaná na všechny. Jak bych jen těm hlupákům vysvětlila, že jsem to já.. Ach jo.. Za zad mi vyletěl zase ten ptáček a odletěl pryč, aniž bych o tom věděla.

Přiběhl jsem do nemocnice i s Mikomi v náruči. Sestřičky mi okamžitě ukázaly do jakého pokoje ji položit. Vzal jsem ji do pokoje a položil na postel. Doktoři ji začali hned dávat nějaké léky na uklidnění horečky. Já si jen sedl k oknu a díval se z okna ven do tmy, sem tam jsem koukl i po Mikomi. Co teď? Je pryč. Ani jsme ho nedokázali nijak zastavit. Je pryč a s ním i bratr.

Odnesl jsem je do márnice, pak mi sestřičky řekly o Mikomi. Rozeběhl jsem se do jejího pokoje.
"Co se to." příjdu k její posteli. "Pečeť?" zašeptal jsem.

Celý zadýchaný jsem vběhl do nemocnice a namířil jsem si to k recepci , která byla překvapivě prázdná.*Ksooo...to tady nikdo v noci není nebo co??* pomyslel jsem si a sedl jsem si na jednu z židlí.Na chvíli jsem zavřel oči a uklidňoval jsem se abych se tu ještě nezhroutil.Po chvíli přišla na recepci nějaká sestřička.I přesto že jsem měl zavřené oči , jsem o ní věděl avšak jsem pořád seděl.Až po několika dalších minutách jsem vstal a přešel jsem k recepci." Mám jen jednu otázku...je...tady v nemocnici....Hyuuga Mikomi?? " zeptal jsem se recepční a ta mi zdělila že ano a na kterém pokoji se nachází.*Kso...to nejhorší se vyplnilo....hlavně ať to není nic vážného...nesmíme přece přijít o svého senseie!* pomyslel jsem si a pomalým krokem jsem se vydal k pokoji.Po cestě mě předběhl nějaký muž směřující tam kde já.Ruce jsem měl v kapsách a pořád jsem si pohrával se svitkem , který jsem nesl.Po chvíli jsem stál před dveřmi do jejího pokoje.Opatrně jsem vzal kliku a pomalu jsem otevíral.Nakoukl jsem dovnitř a viděl jsem Mikomi-sensei jak leží na lůžku a toho muže jak u ní stojí*Proč??Proč zrovna ona??* zeptal jsem se i když jsem věděl že se odpověď asi nikdy nedozvím.Z oka mi ukápla slza , která dopadla až na zem.Dveře jsem pak otevřel úplně a u okna jsem si všiml toho chlapíka co s ní mluvil v Dango obchodě."Dobrej" řekl jsem tiše abych nevzbudil Mikomi.Přešel jsem k oknu a stoupl jsem si vedle toho chlápka." Prosím...řekněte že bude v pořádku" řekl jsem mu a šlo vidět že v to vkládám velké naděje.Svitek jsem zatím nechal v kapse.