Hlavní nemonice

First topic message reminder :

tvoří ji tři budovy ve které se vždy specializuje nějaká odborná zdravotní pomoc

ředitelka nemocnice je Nefrit TAkaishi

"Heh ty si večne neni unavená"zasmial som sa tak dobre posledná jazda smrti.
Orol s rozletel a leteli sme velmi rýchlo kde sme robili aj nejakí otočky a lety hore ešte viššie napokon sme došli pred okno nemocnice.
Kde si Crystal vystupila ako som videl ja som pekne pohladil orla podakoval sa a odskočol som za Crystal orol zmizol.
Pozeral som sa jej priamo do očí kedže som nevedel čo mam hovoriť tak som hned čo ma prve napadlo."Som rád že si bola somonu velmi som si to užil".
Uklonil som sa a pozeral som sa jej oapť do očí.

než jsem seskočila také jsem orla pohladila
"Já jsem také ráda, zase jsem si po dlouhé době užila něco jiného než vizity a psaní papírů pro ostatní vesnice." pohladila jsem ho po tváři
"Ale už by sis vážně měl jít odpočinout."

Ako ma pohladila po tvári mal som divný pocit s tho ale prijemny.
Chcel som ju objať alebo ničo ale radšej som to nehal tak vyzeralo by to dosť divne.
"Tak dobre no tak si pojdem lahnuť" podišiel som k posteli na ktoru som si sadol.
A nevedel som čo teraz ona tam stáala a ja som sedel no nevedel som čo mam hovoriť prišlo mi to dosť trapní pre mna.

"Půjdu do kanceláře mám ještě nějaké povinnosti zítra se na tebe přijdu zase podívat. Měl bys být už v pořádku." pousmála jsem se a šla ke dveřím tam jsem se ještě otočila
"Dobrou noc."

Ako sa postavila a podšila k dverám som si lahol na postel.
"Jasne tak super ja už som dobre na tom teraz tak aj ja tebe prajem dobru noc a vyspi sa aj ty":no vedel som že opak je praví.
Ako zavrela dvere otočil som sa ku stene a zavrel som oči,snažil som sa zaspať no nejak mi to nešlo, o nejaku chvilu som sa posadil a podišiel k oknu.
Sadol som si na parapet ua pozeral sa do neba sice som nič nevidle kedže bola tma a ešte som videl šedo.
Premýšlal som nad tým ako sa dneškný den vyvynul a čo som všetko zažil oapť sa vo mne prebudil ten pocit a oči nabrali skoro ten istí vzor.

Spoiler:

.
Opať som nebol vop svojej kožy a len som sa nahlas smial po dhšej dobe sa mi opať oči vrátili na normálnu podobu.
Usmial som sa zoskočil dole lahol si do postele zavrel oči a snažil sa zaspať napokon sa mi to podarilo zo sna som každu chvilu kričal nejake divné slová trochu sebou kíval boli za tým rozne sni.

k odpolednímu jsem se tedy vrátila do nemocnice a opět šla na vizitu a naplánovala si to tak abych k Isasovi šla jako k poslednímu s doktory, přišli jsme do jeho pokoje podívali se na jeho stav já je mlčela a pak odešli tak jsem šla k posteli
"Ahoj, jak se dnes cítíš?" obdařila jsem ho milým úsměvem

Celí den som preležal a pomerne prespal a premýšlal nakoniec sa otvorili dvere a vošli do vnutra doktri.
Nemal som na nich náladu tak som sa robyl že spím ked opustili miestnosť počul som ako ku men niekdo prišiel bola top Crystal.
Otvoril som oči a stále sa pozeral hore do stropu."už som si mysle že dneska ani neprídeš"usmial som otočil som sa na druhu stranu a pozrel sa na nu.

"Ale to bych ti neudělala dostala bych od Raikage kapky že se ti dostatečně nevěnuju, ale musela jsem si zařídit něco i ve své vesnici. Mohla bych tě propustit tvůj stav se den ode dne lepší a lepší až na ten zrak uděláme ještě jednou to jutsu až se Nefrit vrátí a pak se budeš moct vrátit." řekla jsem posledních pár slov trochu tišeji a smutněji

Posadil som sa na postel."Rozumiem".
"No nič tak asi pojdem pretože sa cítim už lepšie a precaj vaše jutsu už naozaj nechcem aby sa opakovalo"
Usmial som sa na nua a opať sa zahladil do zeme.

"Ne Raikage se jaksi ještě nevyjádřila k tvému propuštění. A to jutsu je zapotřebá udělat z toho se jen tak nevymotáš." usmála jsem se a posadila se vedle něho
"Jen máš možnost odejít z nemocnice a jít spát do normálního prostředí než je tohle." podívala jsem se na něj

"Ako vták v klietke"no usmial som sa na nu.
"Ehm spať niekde inde a kde by to asi tak bolo na oblaku?"Opýtal som sa jej s humorom.

"I tak by se to dalo říct, v ubytovací části vesnice." zasmála jsem se
"tady se spí jen na nebesích."

"Aha no hej vlastne aj sa tak cítim"zasmial som sa.
"Tak dobre no a č obudem dlžný vašej vesnici za taku opateru je mi dosť divné tu stále byť a nič pre vás neurobiť".

"Děláme to dobrovolně. Za pomoc se neplatí víš? To si zapamatuj." drcla jsem do něj

Ako do mna drgla jemne som naspať"ale aj tak je to zvláštne že mi pomáhate no ale aj tak dakujem a nikdy vám to nezabudnem".
"Tak a čo bude teraz?"

"Rozhodni se přesun do bytu bez pachu nemocnice nebo zůstaneš tady v nemocnici, ale možná že by ti čerstvý vzduch jedině prospěl."

"Myslím že moja odpoved je určite jasná radšej yb som šiel do tej ubytovne keby sa tam dalo"
"Aaaaa ehmmm no" krutil som si prstami a nedokazal sa vyjadriť.

"Určitě to bude možné" chvíli jsem ho sledovala jak je ....asi nervózní
"Stalo se něco?" zeptala jsem se ho

Bol som strašne nervozny a aj som sa jemno červenal.
"Ja chcem len že"odfukol som si a zasekol sa"tak možeme teda vyraziť.
Utrel som si pod s čela a len sa usmial

"Dobře."vstala jsem a šla ke dveřím čekajíc na něho něcomi říkalo že to nebylo zrovna to co mi chtěl říct ale radši jsem to nechala plavat

Postavil som podišiel som k oknu a zadíval sa na chvílu von usmial som sa otočil sa a zameirl si to ku Crystal.
"Tak ved ma"

(přesun)

Doletěl jsem nepozorovaně do vesnice a draka odvolal. Potom jsem se vydal do nemocnice.
Věděl jsem, že tam Roka je, díky pečeti kterou jsem jí dal.
Pomalu jsem vyšel do patra a sedl si v hlavní chodbě na lavičku, kde jsem se rozhodl počkat...

Čo.. robíš v mojej nemocnici? ozvalo sa spoza Taschera, stála som tam, z rukami uloženými na prsiach a prísnym pohľadom na tvári. Samozrejme že som ho zaregistrovala, ešte pred tým než prišiel do dediny, nie nadarmo som bola sestra feduálnej paní tejto zeme. Tento chalan mi niekoho pripomínal.. možno niekoho zo skúšok.. no teraz to bolo vedľajšie, mala so muž aj tak hrozne zlú náladu pretože Sora no Kuni opustil anbu a.. povedzme že mohol mať veľmi citlivé informácie.

Nehnul jsem ani brvou, jen jsem k ní zcela v klidu otočil pohled a zadíval se ji do očí...
Hmm nic zajímavého, jen na někoho čekám, to je celé. Proč to vlastně potřebujete vědět, tedy pokud se smím zeptat???
Na obličeji se mi objevil nepatrný úsměv. Někdo by řekl, že jsem vypadal i roztomile...