Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


> sídlo má 2 vchody/východy.
Hlavný vchod je veľká brána, cez ktorú je možné dostať sa na pozemok z ulice.
Vedľajší vchod je zadný vchod, o ktorom vedia len členovia klanu Hyuuga a Hokage.

> Celé sídlo je ohraničené múrom.

> Po incidente s Mikomi je celé sídlo chránené hliadkou, dvaja členovia klanu hyuuga, na úrovni chuuninov (vedľajšia rodina).

> Momentálne už žijú všetci členovia klanu Hyuuga na jednom pozemku, člen vedľajšej rodiny môže mať dom pokojne vedľa člena rodiny hlavnej.

> Členovia vedľajšej rodiny nemajú zákaz učiť sa techniky ako Kaiten či 64!

> Novou hlavou klanu Hyuuga sa po smrti Naomi stal Hyuuga Futoshi, aj to sú dôvody istých zmien.

Kde se asi tak najednou vezme člověk, který tu bydlí? Praštilo se to nebožátko do hlavinky?

"Právě jsem se vrátil z mise. Moje žena ještě někam šla, ale já se nechtěl zdržovat. Měl jsem neblahé tušení a potřebu zkontrolovat svůj dům, zda se v něm nedějí nepřístojnosti."

A dobře jsem udělal!

"Hai, to jste asi udělal dobře" snažil jsem se usmívat, byl to takový nucený úšklebek.
Ani se nechci domýšlet, jak by reagoval, kdyby nás viděl s Shijin někde spolu.. třeba na gauči, nebo dokonce v posteli. rychle jsem se od těch hrůzostrašných myšlenek odpoutal, možná bylo vidět, na co jsem myslel.

Ten Allii se trochu divně zašklebil, ale raději jsem tomu nevěnoval pozornost. Už tak toho mám všeho dost. Jsem utahaný z mise a teď tady tenhleten... Vstal jsem a odešel směrem do ložnice, do které mám přístup jen já a moje žena. Naposledy jsem se k tomu vetřelci otočil.

"Jdu spát, takže žádný kravál. Kdyby přišly Shijin nebo Mikomi, tak jim můžeš vzkázat, že se můžou na něco těšit."

Dveře jsem za sebou zavřel a vymýšlel vhodný trest za takovou nerozvážnost. Co kdyby to byl špeh z Kumo? Holky bláznivé...

"Hai, dobrou noc" řekl jsem celkem potichu, netuším, jestli mě slyšel.
Ááách.. to teda bylo něco
Stále jsem seděl v křesle a čučel do blba.

Přišla jsem domů a hodila pohledem na Alliiho.

"Čau, co tady sedíš jak svatej vyřezanej?"

Mezitím jsem odložila bundu na věšák a šla se k němu posadit. Hmmm... to křeslo je vyhřáté. Někdo tu seděl.

"Máte průser," řekl jsem nepřítomným hlasem a stále hleděl stejným směrem, "taťka je doma.." přehrával jsem si v hlavě to, co se stalo a možná jsem mohl být rád, že to dopadlo takhle.

Krve by se ve mně v tu chvíli nedořezal. Kua, kua, kua!

"T...taťka? Jako můj táta?"

Baka Mikomi! Čí asi?

"A... co říkal? Jaktože jsi ještě naživu?" řeknu s nefalšovaným údivem. Doufám, že Allii alespoň pomlčel o svém vztahu se Shijin.

Podíval jsem se na Mikomi a tušil, jak se cítí.
"Možná se taky trochu divím, i když se atmosféra trochu uklidnila, jakmile jsem mu řekl můj příběh a že jsem stařenčin žák." trochu jsem se pousmál a už se cítil "střízlivý".
"Leží v pokoji," dodal jsem a podíval se směrem k ložnici.

Uh... no nazdar. Já věděla že tohle nemůže dopadnout dobře...

"Leží? Proboha tak potichu... Víš jak bývám po ránu nepříjemná? Tak s tátou je to stokrát horší. Jestli se probudí, zabije nás." tiše jsem zaúpěla.

Na chvilku jsem zmizela v koupelně. Vylezla jsem oblečená do županu a chystala se pomalu na kutě. Mám neskutečné štěstí, že jsem se nevrátila domů dřív. Jinak bych možná schytala pár facek.

"Poslyš, bejt tebou, tak zítra vypadnu co nejdřív a neukazuju se tu dřív než pozdě večer, až bude táta zase spát. Já se ho pokusím ještě nějak uklidnit."

Je to jako obléci si hovězí obleček Lady Gaga a jít uklidnit rozzuřeného a hladového tygra. Ale nějak to přežiju...

(xD)
"Hai, snad se mi to podaří. Dobrou noc" tiše jsem se začal smát a mávl na rozloučenou.
Přikryl jsem se původně složenou dekou, ještě po včerejšku a chvíli přemýšlel.
Po pár minutách jsem usnul se sladkým výrazem na tváři.

"Dobrou." povzdechla jsem si tónem, jako kdybych oznamovala kapitulaci. Zavřela jsem se ve svém pokoji a zalezla do postele. Dlouho jsem se převalovala a nemohla usnout jak jsem byla nervózní. Nakonec jsem se hodila do násilného klidu. Přestala se hýbat a zbavila se vnitřního hlasu, který mi neustále dokola opakoval něco jako - baka Mikomi. Za chvíli už jsem vnímala jen svůj dech a pak jsem usnula, aniž bych měla ponětí jak se mi to povedlo...

Vošiel som na pôdu, ktorá patrila klanu Hyuuga. Nadýchol som sa čerstvého vzduchu, aj keď viac ako čerstvý vzduch mi šlo o hlboký nádych. Vykročil som smerom k istej budove, k budove odkiaľ vychádzajú deti s istou pečaťou na hlave. Bez záujmu o okolie som sa dostal až na miesto, ku ktorému som smeroval. Vošiel som dnu a za sebou som zatvoril. Len tak som sa posadil a sedel na mieste. Bol som sám, ale nevadilo mi to. Aktivoval som byakugan, moje zorné pole sa hneď zväčšilo, videl som na celé sídlo a aj ďalej. Pozoroval som svoje blízke, ale aj vzdialené okolie. Sem tam som sa pousmial, inokedy uškrnul.

Po istej dobe som byakugan deaktivoval. Vstal som sa ešte sa obzrel po miestnosti. Vedel som, aké veci sa tu dejú, nakoniec sám ovládam techniku, ktorou by som vedel ktorémukoľvek Hyuugovi zničiť celý život, ak by som chcel.
(Presun)

Ráno jsem probudil, na rychlovku vběhl do koupelny a potom už jsem vypadl pryč, jak mi Mikomi radila.
Lehce jsem se usmíval, když jsem si vzpomněl na včerejší chvilku s jejich otcem.

Spokojeně jsem se protáhl a pomalu vstával z postele. Pak jsem si vzpomněl na včerejšek a cítil se opět maximálně nabručený. Já toho lajdáka z té postele zvednu. To bude pane koukat!

Rozrazil jsem dveře do obýváku a k mému velkému zklamání tu už nebyl. Sakra. Spravím si náladu na Mikomi. Vletěl jsem bez klepání do jejího pokoje a nevěřícně sledoval, že ještě sladce spí. Stáhl jsem z ní deku a zatřásl s ní.

"Mladá dámo, je nejvyšší čas vstávat a vysvětlit mi pár věcí!"

Takhle si sladké probouzení opravdu nepředstavuju. Achjo... ten má zase náladu...

"D...dobré ráno tati, dáš si čaj?" říkám a snažím se vyprostit z jeho sevření. Nakonec se mi to povede, ale táta se posadí na mou postel a dívá se tím svým vyčítavým pohledem, který nesnáším. To radši ať mi dá pár facek, než snášet jeho sarkastické poznámky.

Dcerunka se to snaží zakecat. Jak typické pro ni.

"Na čaj já kašlu, mě by zajímalo, co se tu dělo, když jsme byli s maminkou pryč. A koukej říct pravdu."

Vážně se začínám bát co uslyším.

Zhluboka jsem se nadechla a dala se do vysvětlování.

"Zkrátka... Allii se tu tak nějak objevil a neměl kde bydlet. Tak jsme ho tu na pár dní nechaly. Neměj strach, chová se slušně a navíc to bude náš zkoušející na chuuninských zkouškách." pravila jsem, a doufala, že ho to trochu uklidní.

Hm. Zkoušející? Chce snad nějaké úplatky v naturáliích? Ani nedomýšlet!

"Dobře, to bych ještě bral. Ale od Shijin ať se drží pěkně daleko chlapeček." zavrčel jsem nespokojeně.

"A co písemné testy? To mě zajímá. Jak jste se ségrou dopadly no?"

Jestli mi řekne že propadly, tak jim asi už opravdu vrazím pár facek....

Ten baka Allii... to musel říkat že se Shijin chodí? Divím se, že je mezi živými. Opravdu se moc divím. Radši se k tomu nevyjadřuju a chopím se možnosti změnit téma.

"Tohle tě potěší tati. Prošly jsme lépe než jsme čekaly. Já s výborným prospěchem a Shijin nad očekávání." snažila jsem se usmát, ale asi se mi to nepovedlo. Dělám to málokdy...

Na okamžik jsem se pousmál. Já věděl že to zvládnou holky moje... Hned poté jsem si to však uvědomil a zase se tvářil přísně.

"V pořádku. Jsem rád. Tak to má být. Teď mi ještě řekni, co všechno ses naučila když jsme tu nebyli. Jak často trénuješ? A co vůbec Shijin?"

Díky bohu... vypadá to, že se trochu uklidnil.

"Naučila jsem se ovládat fuuton, Shijin zrovna tak. Jinak už umím čtyři klanové techniky. Bohužel, víc se jich můžu naučit až teprve budu chuunin. Takže zatím akorát piluju Juuken a Byakugan. A taky umím přivolávat orly." dodala jsem nadšeně.

Spokojeně pokyvuju hlavou. Takhle to má být. Jestli jsem Mikomi něco naučil, tak na sobě pracovat.

"No... dobrá. Alespoň nějaké zprávy které potěší. Ale teď už upaluj ven a pořádně cvič. Já si tu zatím sednu a počkám si, až se objeví Shijin."

Zajel jsem rukou Mikomi do vlasů a trochu ji rozcuchal. Pak už jsem šel zpět do obývacího pokoje.

Chjo... chudák Shijin.

"Ano tati." pravím a odejdu do koupelny. Hned poté se běžím obléknout a ještě rychleji vybíhám z domu pryč. Vyvázla jsem z toho docela dobře. Ségra... držím palce.

Dala jsem si volný běh směrem na tréninkové prostory. Co kdyby mě táta byakuganem sledoval kam jdu?

přesun.

Vběhla jsem dovnitř a sotva jsem popadala dech.
Že já si chvíli neodpočinu. Moje dobrá nálada byla ten den docela nakažlivá.
Alespoň to říkali ostatní. A proč taky ne.
"Mikomi, potkala jsem..." zarazila jsem se, šokovaně jsem trhla hlavou a tichými kroky jsem se vracela zpátky ke dveřím...
Heh... On tu našel Alliiho? To mě asi nepřivítá zrovna vřele. A jak tak znám Alliiho, tak už nejspíš všechno ví. Ale Mikomi to snad zpravila nějakou pro něj uspokojivou zprávou. Ehmm... Ona nějaká byla?