Ulice Listové

First topic message reminder :





Noční Konoha ^^ xD

Menší ukázka toho, co naleznete na hlavní třídě v Konoze:

Zarazila jsem se.
"Ksó!" Atsugaiem jsem jen odblokovala jeho vodu a pak z chakrového havrana seskočila. Zmizel, já se posadila na jednu z laviček.
"Pojď sem." zamumlala jsem.
"Odpovím ti na tvou otázku." povzdechla jsem.
"Protože jen ničíš sebevědomí mé kamarádky. Jsi pako, ale jen proto, že ho ze sebe děláš. Řekni mi, chceš s ní být? Neváže tě minulost, můžeš. A ty ji místo toho opustíš.."

Trochu jsem se uklidnil a seskočil na suchou zem. Při dopadu se mi podlomila noha a já dopadl na koleno. Vykašlal jsem trochu krve."To je tak, když někdo využívá pár dní po 2 měsíčním ležení v nemocnici, tak náročná jutsu..." Pomalu jsem došel k ní a z těžka se posadil."Mýlíš se, že mě neváže...v hlouby duše cítím, že nejsem ten, za koho mě považuje a tak že mám něco za úkol. Reiki mi už řekl, že moje minulost byla složitá, ale byl jsem důležitý k pokračování budoucnosti své rodiny a známých. Nevím, co tím myslel, nemůže mi víc říct. Stále u sebe nosím nějakou schránku, která obsahuje určitě něco důležitého, ale nejde otevřít. Podle svého přítele Mizuchiho jsem to věděl jen já. Nevím, co mám dělat a bojím se, že až mě jednou má minulost dostihne, tak to ublíží lidem okolo mě a to já nechci dopustit. Nevím, co mám dělat...mám takové zlé tušení, že ti, co mě dostali do nemocnice mě nedají pokoj a najdou mě ať budu kdekoliv. Proto bych rád, aby se mi vrátila paměť...pak se chci teprve rozhodnout. Prozatím je, ale lepší, že o mě neví." Podíval jsem se na Shijin a v mých očích šla vidět upřímnost.

Tetovanie my ustupovalo a pochvílke sa vrátilo do normálu.
Založil som si Katanu.
Mangekyou Sharingan som mal aktivovaný pre prípad že by sa to stalo znovu.
"Ked sa chcete biť tak bežte inde"
Dodal som a sadol som si na lavičku.

"Možná to bylo důležité pro nukenina, ale pro tebe?" Povzdechla jsem.
"A co když... Co když se dozvíš, že jsi se chtěl kupříkladu vrátit do své vesnice a tím pádem jsi Lizzy-chan opustil zbytečně?" chtěla jsem znát odpověď na tuhle otázku, k Nawakimu jsem jen kývla.

Sklonil jsem hlavu."Já...nevím, ale...podle toho co říkali jsem to asi v plánu neměl. Já nevím...je to složitý..." Povzdychl jsem si.

"Mal by si sa vrátit k Tvojej milovanej a nechť všetko tak ako je"
Postavil som sa z lavičky.
Nawaki si srdciar

Za tuhle větu jsem Nawakimu věnovala jemný polibek.
"Hai, hai... Ještě, že ty nepřemýšlíš jako on." ušklíbla jsem se a pak se zase otočila k Akihirovi.
"Pak bys neměl čekat, že to bude lehčí, ale postavit se tomu čelem jako chlap a pokusit se přes to přenést. Přes minulost. Možná kdybys na ni nezapomněl a potkal Lizzy, rozhodl by ses zůstat u ní. Takhle to není složité samo od sebe, ale proto, že si to sám komplikuješ."

Podíval jsem se na ně a pak sklopil oči."Já..." Ti dva vypadali tak spokojeně."Dobře...zajdeme zatím Hokagem a pak uvidíme." Řekl jsem nakonec a pokusil se postavit, ale hned jsem si sedl. No jo no, celý já...prvně málem umřít v lese a hned pár dnů potom se takhle vysilovat...bude to asi hodně dlouho trvat, než se zotavím úplně...

Rozzářila jsem se.
"Skvělé." postavila jsem se a jak už jsem měla ve zvyku, tak jsem si i teď oprášila oblečení. Vůbec to nepotřebovalo, ale co se dá dělat..
"Etto... To bude trochu i moje vina." neurčitě jsem se ušklíbla, prohrábla si vlasy a sledovala, jak si zase sedl. Přimhouřila jsem oči.
"Já ty chakrové vrány nemám jen na boj, na odvoz jsou také skvělé.A navíc, když do ní přimíchám trochu lékařské, taky ti to neuškodí."

Trochu jsem se pousmál."To je v pohodě...není moc dobrý hned po nemocnici tady machrovat z vodou jako by se nic nedělo." Ale byla pravda, že ta rána od ní docela bolela. Asi mě zasáhla nějaký důležitý bod v těle...co jiného se dalo od Hyuuga klanu čekat a ještě, když se k ní otočím zády...tsss..

Mírně jsem zbledla.
"Heh... To jsem nechtěla, gomene."
Taky bych si mohla nejdřív zjistit jeho zdravotní stav, než se ho začnu snažit zabít... Od čeho mám Byakuugan. A od čeho jsem medik, že?

CHodil som stále do kruhu a nad niečim premýšlal.

(Bože...já si nevšiml, že je tu druhá stránka...to se mi stává furt xDDD)

Trochu jsem se pousmál."To je v pohodě...koledoval jsem si o to. No tak povalíme?" Zeptal jsem se a trochu se zapřel a snažil se, co nejpomaleji zvednout.

"Kuchiyose: Chakura no Reivun." před ním se objevil chakrový havran. Byl trochu nazelenalý kvůli lékařské chakře. Podepřela jsem ho, aby mohl vstát.
"Prosím, nasedat." ušklíbla jsem se.

Z její pomocí jsem pomalu vstal a posadil za na havrana."Díky...je to mnohem lepší a taky docela pomáhá." Usmál jsem se a trochu se uvolnil.

Po chvíli jsem znovu položila dlaň na zem a objevil se další havran.
"Hai, tak letíme?" ještě jsem se otočila na Nawakiho, jestli půjde s námi. Případně jsem počítala s tím, že si přisedne ke mě.

Kývl jsem na Shijin."Můžeme..." A na chvíli jsem zavřel oči. Bylo to docela uvolňující.

Když Nawaki nereagoval, vznesli jsme se.
Akihiro po chvíli zjistil, že se vůbec nemusí držet. Moje chakra ho udržela. Klidně si mohl lehnout na záda a spát. I když na tu krátkou cestu to nemělo cenu. Já se jen soustředila na obě vrány a aby ho ta druhá udržela.

(Přesun Hokageho kancelář)

Jen jsem zůstal uvolněný a nechal se unášet. Bylo to příjemné nic nedělat.
(přesun)

Procházel jsem se pustou ulicí.

Přišel jsem směrem od Knihovny a zašel jsem si do parku.Sedl jsem si na lavičku a odpočíval jsem.

Prišiel som na ulicu sadol som si na lavičku.
"Je tu nuda misiu tak skoro nedostanem no nič sa nedá robiť"
Mumlal som si pre seba.

Dva chakroví havrani slétli na zem před Ichiraku.
Pousmála jsem se, posadila na jednu ze stoliček a ohlédla se ještě za ním.
Mezitím jsem oběma objednala.
"He, až ochutnáš tohle, nebude se ti z Konohy chtít."

Posadil jsem se vedle ní a trochu se zamyslel."Kdyby mě zavřeli...neřekneš to Lizz, že ne? Určitě by ji to zlomilo srdce a chtěla by mě dostat ven, ale...to by dopadlo špatně a mohlo by to vyvolat i konflikt mezi Kiri a Konohou...slíbíš mi to?" Podíval jsem se na ni a v očích jsem měl smutek, ale taky strach...strach, co by se mohlo stát, kdyby to zjistila.

"Nevím, co pro ni bude lepší." sklopila jsem pohled k misce ramenu, ale nějak jsem teď nemohla začít jíst.
"Kdyby... Kdyby něco bylo špatně, utečeš." podívala jsem se mu zpříma do očí.
"A zkusíš na to zapomenout. Spolu s ní. Zkrátka začneš odznova, jakmile se to přežene. Pokud bez tebe bude nešťastná, pak to za to riziko stojí."